Rodina s dětmi

Druhou květnovou neděli se tradičně slaví Den matek. Je to pěkná příležitost k zamyšlení a k děkování. Proto posíláme dál zamyšlení jednoho syna jako hold všem maminkám.

Matky mají své ideály: „Budu vždy milá, trpělivá a chápající.“ K tomu je tíží břímě domácnosti a organizace rodinného života. Snaží se zařídit, aby doma byla pohoda, hezky, ale není. Ani manžel, ani děti nejsou spokojení.

Žijeme v kultuře, která přivádění dětí na svět odedávna spojuje se strachem. Současné ženy se s tím vypořádávají různě. Většina potřebuje slyšet, že mají jedinečnou šanci dojít k prameni života a projít tajemnou proměnou v ženu – matku.

Někteří z účastníků přípravy na manželství odpovídají na otázku, zda se setkali s pozitivním vzorem manželského a rodinného života, smutným ne. Jiní našli vzor v blízkém okolí a někteří si nesou dobrou zkušenost ze své vlastní rodiny. Jak to udělat, abychom v dětech pěstovali lásku?

Rozvod je pro dítě náročná změna. Jak je můžeme podpořit, čím mu pomoci, aby se s realitou snáze vyrovnalo? Rodinná psychoterapeutka Mgr. Hana Imlaufová doporučuje budovat u dětí jistotu:

Když děti vyrostou, spadneme z piedestalu jako matka a otec. Odstěhování dětí by však mohlo přispět k tomu, aby na důležitosti znovu získal pár jako takový. Abychom znovu objevili „svého“ člověka, v jehož životě bychom měli rozhodně hrát hlavní roli. Přechod k životu ve dvou přináší nové výzvy.

Smutek a pocit ztráty, hněv či pocit nespravedlnosti. To vše a ještě mnoho dalších pocitů může prožívat dítě, jehož rodiče se rozešli. Mozaika pocitů a pohled očima dítěte v různých věkových etapách vzešly z rozhovorů rodinné psychoterapeutky Hany Imlaufové s dětmi, jejichž rodiče se rozešli.

Známá německá psycholožka otvírá témata, která se objevují v souvislosti s osamostatňováním dětí. „Opuštěné hnízdo“ je situace, kterou je potřeba brát vážně. Když se děti odstěhují, znamená to konec jedné z nejkrásnějších životních etap. I když rozumem chápeme nutnost osamostatňování, přijmout náhlou prázdnotu není lehké

Linda a Richard Eyrovi, autoři knihy Jak naučit děti hodnotám, jsou přesvědčeni, že zájem o hodnoty často vychází právě z respektu a úcty, které k druhým lidem cítíme. Přinášíme ochutnávku praktických cvičení pro dospívající děti.

Také vás zaskočila dětská touha po zvířátku, nejlépe po kočičce, a hned vás napadá: Na procházky s ní chodit nejde, člověk si s ní pořádně nemůže hrát a navíc – kočky jsou záludné, těžko se odhaduje, co si myslí... Zkusme se na dětské přání podívat z pohledu dětské psychologie.

V každé volbě se učíme něčeho se zříci. Manželství je také velkou školou ztrácení a odříkání. Ať už je to volba partnera, přijetí dětí i jejich odcházení. Zmiňuje to Franz Jalics ve své knize věnované úvodu do kontemplativního postoje. Cestu ztrácení musí nastoupit všichni lidé.

Umí poděkovat, poprosit, uklízí si svoje věci, chová se hezky k rodičům i ke kamarádům, je vděčné a váží si věcí… Kdo by si takové dítě nepřál? Ale vedeme je k tomu? Jak naučit naše potomky úctě?