Jednota

Zdrojem porozumění v manželství se může stát vzájemné sdílení manželů, které se čas od času promění v bytostný rozhovor. Duševní porozumění s humornou nadsázkou nazvané DUPO bývá považováno za typické očekávání žen. Pro muže hlubší sdílení obvykle nebývá snadné, ale pokud se spolu s manželkou vydá na cestu, zakusí nečekanou radost a potěšení.

Jedna siouxská pověst vypráví, že Silný Býk a Svěží Rosa přišli ruku v ruce za kmenovým šamanem a požádali ho: „Milujeme se a chceme se vzít. Ale milujeme se tolik, že od tebe chceme radu, která nám zaručí, že budeme navždy spolu, že vytrváme jeden druhému bok po boku až do smrti. Co máme dělat?“

Prázdninový režim v rodinách opět vystřídá řád školního roku. Na jednu stranu se ho už nemůžeme dočkat, ale zároveň nás možná čeká každodenní dohadování s dětmi, které jakoby se bez naší pomoci nedokázaly obejít. Postřehy známého psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poliho z knížky Srdce táty, nás upozorňují na úskalí přílišné mateřské péče i na důležitost otcovského způsobu výchovy.

Někteří experti na manželství tvrdí, že významnou příčinou nešťastných vztahů jsou příliš vysoká vzájemná očekávání partnerů. Jestliže snížíte laťku očekávání vůči partnerovi, snížíte tím podle této logiky i riziko náchylnosti ke zklamání. Když ale Donald Baucom z Univerzity v Severní Karolině zkoumal standardy a očekávání partnerů, přišel na něco úplně jiného. Zjistil, že lidé s největšími očekáváními mají manželství té nejvyšší kvality.

Součástí rituálu svatební hostiny je dodnes dodržovaná tradice krájení svatebního dortu. Symbolizuje společné dělení a vzájemnou pomoc, stejně jako společný úklid střepů z talíře, který "náhodou" upadl při odkládání sklenky na uvítanou...

Aby člověk uměl dobře žít s druhým, musí nejprve umět dobře žít sám se sebou. Abychom dokázali opravdu prožívat upřímný vztah, je třeba být v dobrém postavení vůči druhému. Vyrovnaný vztah se skládá ze dvou osob, které spolu tvoří společný prostor – ono "my".

Slaďování orchestru zní nejdřív příšerně, trvá to, než se všechny disonance pročistí a dozrají k souzvuku. Také čas uvnitř rodiny se musí postupně synchronizovat, aby dozrál k souzvuku. V metafoře souhry orchestru a souhry v rodině je skryto mnoho analogií. Krásně o tom hovoří Ludmila Trapková v rozhovoru s Pavlou Louckou.

Soudobá kultura otevřela nové hloubky chápání různosti muže a ženy. Zavedla také mnoho pochybností, genderové teorie dokonce hovoří o smývání rozdílů. Odstranění různosti ale není řešením. Papež František v katechezi o rodině povzbuzuje muže a ženy ke vzájemnému naslouchání a přátelské pomoci.

Ačkoliv rozhovory o financích nebývají příliš v oblibě, snoubenci nebo novomanželé by měli znát svoji finanční situaci a zvyky toho druhého. Proto nabízíme okruhy otázek, které by bylo dobré společně probrat. Vztahové obtíže mají často tendenci se skrývat pod konflikty majetkovými.

Stává se vám, že doma nikdy nenajdete své místo? Ptáte se sami sebe, jaké místo doma zaujímám, vždyť: „Ať mluvím, nebo mlčím, je to stejné...“ Pocit „zůstávání stranou“, může mít hluboké kořeny v minulosti. Kdo už jako dítě nenašel pravé místo mezi sourozenci a žil s pocitem, že ho přehlížejí, může být později roztrpčen pocitem opuštěnosti, který se u něj bude objevovat při sebemenší příležitosti.

Naše žízeň je nekonečná. Vždy bude existovat utrpení, které vychází z nepřítomnosti úplnější intimity s druhým člověkem a ze zřeknutí se fyzického otcovství nebo mateřství. To platí i tehdy, pokud má člověk s někým druhým privilegované přátelství a dokonce ani manželství naši touhu po jednotě nemůže naplnit.

Osmiletá dcerka se nás zeptala: „Když je svátek matek, svátek dětí a svátek dušiček, tak proč není taky svátek tatínků? To jsme ještě nevěděli, že svátek otců existuje a v některých zemích se běžně slaví třetí neděli v červnu. Je poděkováním za otcovskou péči a lásku, za legraci, kterou děti s tátou prožívají.