Rodina s dětmi

Partneři, kteří přišli o miminko, se často cítí navzájem od sebe odříznutí. Je velmi těžké poskytovat podporu a porozumění druhému člověku, když je sami tolik potřebujete. Způsob, jakým smutek přichází a odchází, znamená, že vy a váš partner nemusíte cítit a potřebovat ve stejnou chvíli totéž. Možná také rozdílně vyjadřujete své pocity a zacházíte s nimi.

„Hru bychom měli považovat za nejdůležitější činnost v dětství,“ napsal Montaigne. Tato velmi důležitá činnost je však dnes ve velkém ohrožení. Děti si totiž už nehrají. „Dívají se“, nebo se na židli nechávají pohltit počítačovými hrami, které však nároky skutečné hry splňují jen částečně. Důležitost hraní musíme dnes znovu objevit.

Mylné představy vedou některé maminky k tomu, aby milovaly své děti přehnaným a nezdravým způsobem. Z malých roztomilých dětí pak vyrůstají rozmazlenci a tyrani, kteří jsou schopní ovládat celou rodinu. Známý italský psycholog Dr. Osvaldo Poli ukazuje psychologické pozadí celého problému, ale i vhodné přístupy, jak rodinné vztahy uzdravit.

Zkušenost každého rodiče je individuální a rozdílné jsou i okolnosti, ale smrt dítěte s sebou přináší zármutek, který je hlubší a trvá mnohem déle, než si většina lidí uvědomuje. Knížka Naše miminko zemřelo vychází ze zkušeností mnoha set truchlících rodičů, kteří se svěřili s tím, jaké informace potřebovali.

Často opomíjeným tématem výchovy dětí je fakt, že rodiče jsou také pár a že jejich láska musí růst spolu s jejich dětmi. Známý autor Bruno Ferrero nazval svou knížku o výchově příhodně: Šťastní rodiče. Jako kněz a salesián má bohaté zkušenosti s doprovázením rodin a nenechává si je pro sebe.

Pěstovat přátelské vztahy mezi rodinami vyžaduje úsilí a čas. Ten se však mnohonásobně zúročí, protože přátelé jsou pravým pokladem a bohatstvím. Díky nim jsme se například naučili pěknou společenskou hru a na vlastní kůži zažili první Mistrovství České republiky v kubbu.

K životu rodiny s více než jedním dítětem neoddělitelně patří dohadování, hádky a někdy i pranice mezi dětmi. My rodiče často tápeme, jestli máme zakročit anebo ne, role soudce nám není příjemná.

Rodina je pro židovství a křesťanství cosi posvátného, základ všeho. Existuje ale jediný důvod, velmi závažný, pro který svou rodinu opustíš a pro který ji musíš opustit, slyšíš, musíš – když založíš tu svoji.

Spíš je otázkou: Proč je tolik lidí nešťastných? Zdá se, že mnozí rodiče způsobují dětem celoživotní problémy tím, že je učí mít negativní vztah k sobě samým. O tajemství šťastných dětí píše Steve Biddulph ve svých knížkách o výchově a povzbuzuje rodiče, aby byli víc sami sebou, přísnější a současně láskyplnější, pevnější i uvolněnější. Ukazuje, jak opustit staré negativní přístupy k dětem a plně prožívat radost z dětí i ze života.

Obecně se připouští, že děti občas potřebují „na zadek“ jako důkaz rodičovské autority. Naši předkové říkávali: „Škoda každé rány, která padla vedle,“ ale měli pravdu? Je možné tresty a tvrdostí vykřesat v dětech dobro?

První dítě. Okouzlení. Nové nároky. Řešení nečekaných situací. Mateřská... a nezvyklost otcovské... Některé mámy toto období prožívají s obtížemi. A někteří tátové nejsou schopni pochopit, jak náročné to pro jejich manželky je. Třeba kolik porozumění a úcty máma, která je s dítětem doma, od svého muže potřebuje.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Před několika lety mne můj kamarád pozval na svoji svatbu. Byla nádherná. Odnesl jsem si krásné zážitky, ale také příběh, na který nikdy nezapomenu. Příběh, který večer na zahradě povídala Jakubova maminka úzkému kruhu posluchačů.