Rodina s dětmi

Dlouhodobá péče o rodinu se plně vyrovná zaměstnání v pomáhající profesi. Maminkám, které často myslí víc na druhé než na sebe, také hrozí syndrom vyhoření.

Dobře známá hračka matrjoška výstižně znázorňuje, že cesta mámy k sobě samé vede do hloubi srdce. Vrstvu za vrstvou mámy-matrjošky můžeme postupně odhalovat, tím, že jsme k sobě všímavější. Vědomě vnímáme, jak se cítíme, jaká potřeba se v nás ozývá.

Po mnoha letech manželství si Jiří uvědomil, že jeho manželství jaksi zevšednělo. A tak se vydal k moři, kde jeho manželka s dětmi trávila už týden dovolené s předsevzetím, že bude milým manželem a otcem bez jakýchkoli výtek.

Ve chvíli, kdy jsme přijali první dítě, osmiletou Helenku, do pěstounské péče, stala se naše běžná česká rodina se dvěma dětmi rodinou pěstounskou. S přijetím holčičky se mnoho změnilo, mimo jiné jsme se díky tomu stali i rodinou hostitelskou. Helenka totiž měla v dětském domově kamarádku a my jsme nechtěli přátelství přerušit. Markéta byla jedinou Helenčinou spojkou do minulosti.

Vršky ledovce nad hladinou připomínají neslučitelné pozice lidí, kteří se dostali do konfliktu. Jejich skutečné motivy jsou skryté, tak jako mohutné tělo ledovce, pod hladinou. Vzájemným rozhovorem můžeme společné motivy odkrýt a dohodnout se na spolupráci.

„Téma rodinných tradic a rituálů je v současné době velmi aktuální, protože o roli a síle rodiny společnost často pochybuje. Přitom je ale rodina stále to nejdůležitější, co máme. Ve dvaceti zemích světa včetně České republiky a Slovenska proběhl zajímavý průzkum v domácnostech s dětmi od šesti do dvanácti let. Jeho výsledky stojí za zamyšlení.

Letošní 16. ročník Týdne pro rodinu 13.–19. května chce heslem Štěstí rodiny nejsou osamocené šediny poukázat na důležitost blízkosti a na bolestný nárůst osamělosti především seniorů. Jaká je cesta ven?

Být matkou v dnešní době nepatří mezi hlavní dívčí touhy, jako tomu bylo dřív. Možná i proto, že mezi nabídkami a výzvami současného světa se jeho nenahraditelná hodnota trochu ztrácí. Přitom být matkou je dobrodružná cesta osobního růstu k lásce a naplnění.

Psycholožka Linda Syllaba společně s Danielou Gaigg sdílejí své zkušenosti a podněty pro maminky, které hledají cestu jak nevyhořet. Jak najít sílu a vymezit si čas na regeneraci a péči o sebe. Jak získat trvalý pocit dostatečné sebehodnoty. Malá ochutnávka ukazuje, že si nemusíme hrát tak, jak nás to nebaví.

Psycholog a vysokoškolský učitel Marek Herman v rozhovoru pro Dobré noviny, jednoduše a srozumitelně odpovídá na otázky: co nejvíce potřebují malé děti, jak muž může pomoci ženě, aby na děti mohla být něžná a odpouštějící.

Pro výchovu dítěte ve víře v období batolete, jeden až tři roky, je důležité podpořit utváření vůle. Dítě a jeho vývojový úkol se začínají proměňovat. Dosud bylo plně závislé na matce, ale zhruba ve věku jeden a půl roku se mění prvotní symbióza s matkou. Dítě si začíná uvědomovat, že maminka a on/ona jsou dvě různé bytosti. Nyní dochází k tomu, čemu se také symbolicky říká „druhé narození“.

Pro děti je bezpečný domov hned po rodičích prvním pevným bodem jejich života. Je to ochranná skořápka, odborníci na rodinnou terapii používají termín sociální děloha, ve které dítě potřebuje dozrát k dospělosti. Ale i pro nás, dospělé zůstává domov základní potřebou.