Rodina s dětmi

Rozkvetlá náruč hor, lesů, luk a strání nás vítá, vyhřáté pískové pláže lákají a my se všichni těšíme. Možná, že ne všichni, protože zkušenější už vědí, že dovolená s rodinou není jenom odpočinek. V jistém smyslu je náročnější než běžný chod domácnosti… Proto sláva také nám, pokud vše bez úhony přežijeme. A v neposlední řadě Bohu dík.

Po mnoha letech manželství si Jiří uvědomil, že jeho manželství jaksi zevšednělo. A tak se vydal k moři, kde jeho manželka s dětmi trávila už týden dovolené s předsevzetím, že bude milým manželem a otcem bez jakýchkoli výtek.

K životu rodiny s více než jedním dítětem neoddělitelně patří dohadování, hádky a někdy i pranice mezi dětmi. My rodiče často tápeme, jestli máme zakročit anebo ne, role soudce nám není příjemná.

Rodina je pro židovství a křesťanství cosi posvátného, základ všeho. Existuje ale jediný důvod, velmi závažný, pro který svou rodinu opustíš a pro který ji musíš opustit, slyšíš, musíš – když založíš tu svoji.

Spíš je otázkou: Proč je tolik lidí nešťastných? Zdá se, že mnozí rodiče způsobují dětem celoživotní problémy tím, že je učí mít negativní vztah k sobě samým. O tajemství šťastných dětí píše Steve Biddulph ve svých knížkách o výchově a povzbuzuje rodiče, aby byli víc sami sebou, přísnější a současně láskyplnější, pevnější i uvolněnější. Ukazuje, jak opustit staré negativní přístupy k dětem a plně prožívat radost z dětí i ze života.

O tom, že se život páru po narození dítěte změní, není pochyb. Psychologové hovoří o tom, že když se narodí rodičovství, je potřeba nezapomenout dál budovat partnerství. Pokud jste ještě v očekávání, stojí za to si vzájemně ujasnit své představy, těšení i obavy. Narozením dítěte nejen mnohé ztrácíme, ale také velmi mnoho získáme.

Být matkou v dnešní době nepatří mezi hlavní dívčí touhy, jako tomu bylo dřív. Možná i proto, že mezi nabídkami a výzvami současného světa se jeho nenahraditelná hodnota trochu ztrácí. Přitom být matkou je dobrodružná cesta osobního růstu k lásce a naplnění.

Obecně se připouští, že děti občas potřebují „na zadek“ jako důkaz rodičovské autority. Naši předkové říkávali: „Škoda každé rány, která padla vedle,“ ale měli pravdu? Je možné tresty a tvrdostí vykřesat v dětech dobro?

První dítě. Okouzlení. Nové nároky. Řešení nečekaných situací. Mateřská... a nezvyklost otcovské... Některé mámy toto období prožívají s obtížemi. A někteří tátové nejsou schopni pochopit, jak náročné to pro jejich manželky je. Třeba kolik porozumění a úcty máma, která je s dítětem doma, od svého muže potřebuje.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Před několika lety mne můj kamarád pozval na svoji svatbu. Byla nádherná. Odnesl jsem si krásné zážitky, ale také příběh, na který nikdy nezapomenu. Příběh, který večer na zahradě povídala Jakubova maminka úzkému kruhu posluchačů.

Ze všech stran slyšíme nářky na to, jak jsou lidé dnes k sobě zlí, jdou si jen za svým a neohlížejí se na druhé. Ohleduplnost je pro dobré vycházení s druhými lidmi velmi potřebnou vlastností. Místem, kde se jí můžeme nejlépe naučit, je právě rodina. Proto nám přijdou vhod podněty Bruna Ferrera, jak vést děti k ohleduplnosti.

K čemu je to dobré? Co jim tím dáme? Na tyto a další otázky odpovídala PhDr. Ivana Bernardová, která stála u zrodu Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v Praze. Učit děti hodnotám je dobré proto, aby byly v životě šťastné, aby dokázaly být samy se sebou spokojené, aby dokázaly být užitečné.