Rodina s dětmi

Co se děje, když se dva lidé rozhodnou stát rodiči, promýšleli z nejrůznějších úhlů pohledu účastníci konference na téma Partnerství a rodičovství aneb Spočívá stabilita rodiny v kvalitním partnerství? Některé myšlenky stojí za pozornost.

Prázdninový režim v rodinách opět vystřídá řád školního roku. Na jednu stranu se ho už nemůžeme dočkat, ale zároveň nás možná čeká každodenní dohadování s dětmi, které jakoby se bez naší pomoci nedokázaly obejít. Postřehy známého psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poliho z knížky Srdce táty, nás upozorňují na úskalí přílišné mateřské péče i na důležitost otcovského způsobu výchovy.

Na začátku školního roku se často stáváme svědky rozhovoru maminek, které si sdělují kolik a jaké kroužky jejich dítko má. Některé maminky stíhají s jedním dítětem i tři kroužky za odpoledne! Přiznám se, že na mě podobné rozhovory působily trochu depresivně. Až mě přivedly k zamyšlení nad tím, co děti potřebují.

To nejdůležitější v lidském vývoji se děje dřív, než dítě vstoupí do systému školního vzdělávání, zdůraznil Bohumil Kartous v přednášce na mezinárodní konferenci s tématem Evropské trendy v mezigeneračním dialogu.

„Téma rodinných tradic a rituálů je v současné době velmi aktuální, protože o roli a síle rodiny společnost často pochybuje. Přitom je ale rodina stále to nejdůležitější, co máme. Ve dvaceti zemích světa včetně České republiky a Slovenska proběhl zajímavý průzkum v domácnostech s dětmi od šesti do dvanácti let. Jeho výsledky stojí za zamyšlení.

Odmlouvání, vzdorovitost a neustálé hádky s dětmi rodiče velmi unavují. Kdo by si nepřál změnu. Mezinárodně uznávaný odborník na rodinné vztahy dr. Kevin Leman nabízí plán výchovy s provokativním názvem: Do pátku bude vaše dítě jiné. Podrobně rozebírá sto nejrůznějších výchovných problémů, u kterých rozlišuje, zda se jedná o závažnou věc – horu – anebo jen o krtinec.

V každé volbě se učíme něčeho se zříci. Manželství je také velkou školou ztrácení a odříkání. Ať už je to volba partnera, přijetí dětí i jejich odcházení. Zmiňuje to Franz Jalics ve své knize věnované úvodu do kontemplativního postoje. Cestu ztrácení musí nastoupit všichni lidé.

„Tak jako strom vyrůstá z kořenů, první lidská zkušenost se formuje v rodině. V rodině zapouštíme kořeny, vyrůstáme, jsme součástí košaté koruny lidských vztahů a učíme se být součástí společenství...“ píše se ve zprávě, která avizovala Týden pro rodinu s motem Hledáme své kořeny.

Proč se mladé ženy rozhodují pro odložení mateřství, co je ovlivňuje, nastínila Mgr. Jana Veselá ve svém příspěvku na mezinárodní konferenci o rodině. Ze své personalistické i osobní praxe vnímá jako hlavní problém to, že aktuální situace na trhu, ani státní politika, mateřství a rodičovství nepodporují.

Oblast vztahů mezi prarodiči a vnoučaty lze zkoumat mnoha způsoby. Francouzská psycholožka Vittoria Cesari Lusso si vybrala právě emoce a city, které zaujímají významné místo v rozpoložení člověka a v kvalitě rodinných vztahů. Jsou pro nás nezbytné stejně jako vzduch a potrava, ale jejich nadbytek může způsobit problémy. Když si svých emocí budeme vědomi a naučíme se je vyjadřovat i ovládat, budeme pro naše nejmenší dobrým vzorem nápodoby.

Jedna věc je naučit dítě číst – druhá věc je přivést ho k objevu vzrušení a dobrodružství při četbě knih. Obecný nářek nad úpadkem čtenářství a nad převahou laciné televizní či internetové podívané převládá. Co udělat pro to, abychom se nestali národem povrchních konzumentů zábavy, bez knížek a bez vlastního myšlení?

V internetových diskusích můžeme číst: "Chystáme svatbu a při tom narážíme na tradice, které už nám nedávají smysl, např. kde se sejít před obřadem, zda chtít rodičovské požehnání před svatbou a jak to udělat, když jedni rodiče by si to hodně přáli a pro druhé je to jen starobylý zvyk, který se do dnešní doby moc nehodí." Otázky mají jak děti, tak rodiče, kteří by dětem rádi požehnali.