Rodina s dětmi

Téma vývojové psychologie dětí od narození do mladšího školního věku s aspektem na křesťanskou výchovu bylo předmětem přednášky PhDr. Ivany Bernardové, ředitelky Křesťanské psychologické poradny v Praze. Inspirovala se myšlenkami dr. Ericksona a dr. Říčana, ale vycházela i z vlastní zkušenosti matky čtyř dětí, babičky mnoha vnoučat a v neposlední řadě i ze zkušeností katechetky.

V každém z nás žije dítě, které určitě bylo zahrnuto láskou, ale zároveň nemohlo dostat všechnu lásku, všechno uznání, všechnu pozornost, všechnu ochranu a všechnu volnost, které v dětství potřebovalo. Ne že by ho rodiče týrali, ačkoliv i to se bohužel mohlo někomu z vás přihodit, ale prostě proto, že žádný člověk tohle všechno jinému člověku poskytnout nedokáže.

Zaujal mě článek o tom, že dnešní třicátníci jsou brzkými potenciálními milionáři, pokud jimi už nejsou. Zaujalo mě to nejen proto, že článek mezi jinými vyzníval pozitivně, ale i proto, že oba s manželem spadáme do této věkové kategorie.

Prázdniny utekly jako voda a my opět nakupujeme školní přezůvky, sešity, obaly na učebnice a nejrůznější pomůcky podle seznamu, který naše děti dostaly ve škole, nebo jsme ho společně s pozdravem našli na internetových stránkách třídy našeho školáčka. Škola je důležitým obdobím života dětí a podle Bruna Ferrera ho v čas radostnější a užitečnější může proměnit jenom rodina.

Jakmile děti objeví kouzelné slůvko „ploč“, začíná pro rodiče často úmorné období otázek a odpovědí. S nevinným výrazem nás svými dotazy uvádějí do rozpaků v nejnevhodnějších chvílích. Pro rodiče i prarodiče zvídavých dětí máme povzbuzení: ptát se je normální a dokud se dítě ptá, všechno je, jak má být.

Vidět své děti tak pronikavě, jak je to jen možné, znamená vědět, kolik jim je a tak k nim i v daném okamžiku přistupovat; vidět, kým doopravdy jsou – individuálními bytostmi s nedozírnou hodnotou a tajemstvím kdesi uvnitř. To je pravé vnímání dětí.

O důležitosti prvních roků manželství vypovídá novinář Cyril Lepeigneux, který se svou rodinou žije v Paříži. Pro inspiraci vybíráme z jeho knížky zamyšlení na tím, že když člověk vstoupí do manželství, je třeba přetvořit i vztahy se širší rodinou.

Dlouhodobá péče o rodinu se plně vyrovná zaměstnání v pomáhající profesi. Maminkám, které často myslí víc na druhé než na sebe, také hrozí syndrom vyhoření.

Dobře známá hračka matrjoška výstižně znázorňuje, že cesta mámy k sobě samé vede do hloubi srdce. Vrstvu za vrstvou mámy-matrjošky můžeme postupně odhalovat, tím, že jsme k sobě všímavější. Vědomě vnímáme, jak se cítíme, jaká potřeba se v nás ozývá.

Po mnoha letech manželství si Jiří uvědomil, že jeho manželství jaksi zevšednělo. A tak se vydal k moři, kde jeho manželka s dětmi trávila už týden dovolené s předsevzetím, že bude milým manželem a otcem bez jakýchkoli výtek.

Ve chvíli, kdy jsme přijali první dítě, osmiletou Helenku, do pěstounské péče, stala se naše běžná česká rodina se dvěma dětmi rodinou pěstounskou. S přijetím holčičky se mnoho změnilo, mimo jiné jsme se díky tomu stali i rodinou hostitelskou. Helenka totiž měla v dětském domově kamarádku a my jsme nechtěli přátelství přerušit. Markéta byla jedinou Helenčinou spojkou do minulosti.

Vršky ledovce nad hladinou připomínají neslučitelné pozice lidí, kteří se dostali do konfliktu. Jejich skutečné motivy jsou skryté, tak jako mohutné tělo ledovce, pod hladinou. Vzájemným rozhovorem můžeme společné motivy odkrýt a dohodnout se na spolupráci.