Rodina s dětmi

Známý francouzský vychovatel Guy Gilbert se v jedné ze svých knih zabývá rodinou. Považuje rodinu za poklad naší doby. V nepředvídatelném a někdy ohrožujícím světě se muži a ženy obracejí k rodinné buňce, která získala hodnotu útočiště a pečeť bezpečí.

Představme si klaviaturu pocitů, podobně jako na pianu. I tam máme spoustu různých kláves, které vytvářejí různé tóny. Vysoké a hluboké, měkké a tvrdé, pronikavé a bohaté, půltóny, známé tóny i ty, které neslýcháme tak často… Žádný z tónů není lepší ani horší než ostatní. Ovšem, abychom dokázali hrát symfonii svého života, potřebujeme celou klaviaturu.

Děti mají vrozený cit pro hluboký význam svátků. Právě ony jsou hlavními aktéry rodinných oslav a je dobré, aby děti co nejčastěji a naplno slavily. Ne samy, ale se svými rodiči a s rodinou. Pokud patříte k těm, kdo nemají svátky a velké rodinné sešlosti příliš v oblibě, nabízíme zamyšlení nad tím, proč je slavení tak důležité.

Domníváte-li se, že po svatbě zůstanete spolu sami dva, mýlíte se. Ať už se vám to líbí nebo ne, berete si celou rodinu. Manželovi i manželčini rodiče budou očekávat, že se stanete součástí jejich životů.

Mikuláš je známý jako štědrý dárce. Je to světec, jehož úcta se rozšířila po celém světě a k oslavám jeho svátku se připojuje celá společnost. I když mnozí slaví spíš jen folklorně pojatý předvečer církevního svátku. Mikulášská návštěva v rodině přináší řadu výchovných možností, ale i psychologických nebezpečí.

První nedělí adventní vstupujeme do období, které je spojené s očekáváním a přípravami na Vánoce. Oblíbeným adventním zvykem se i u nás staly adventní kalendáře. Ty čokoládové nabízejí v obchodech pomalu od září a pro děti už dávno přestaly být vzácností. Což takhle vyrobit si adventní kalendář vlastní a pokusit se prožít advent v rodině po vzoru našich předků?

Téma vývojové psychologie dětí od narození do mladšího školního věku s aspektem na křesťanskou výchovu bylo předmětem přednášky PhDr. Ivany Bernardové, ředitelky Křesťanské psychologické poradny v Praze. Inspirovala se myšlenkami dr. Ericksona a dr. Říčana, ale vycházela i z vlastní zkušenosti matky čtyř dětí, babičky mnoha vnoučat a v neposlední řadě i ze zkušeností katechetky.

V každém z nás žije dítě, které určitě bylo zahrnuto láskou, ale zároveň nemohlo dostat všechnu lásku, všechno uznání, všechnu pozornost, všechnu ochranu a všechnu volnost, které v dětství potřebovalo. Ne že by ho rodiče týrali, ačkoliv i to se bohužel mohlo někomu z vás přihodit, ale prostě proto, že žádný člověk tohle všechno jinému člověku poskytnout nedokáže.

Zaujal mě článek o tom, že dnešní třicátníci jsou brzkými potenciálními milionáři, pokud jimi už nejsou. Zaujalo mě to nejen proto, že článek mezi jinými vyzníval pozitivně, ale i proto, že oba s manželem spadáme do této věkové kategorie.

Prázdniny utekly jako voda a my opět nakupujeme školní přezůvky, sešity, obaly na učebnice a nejrůznější pomůcky podle seznamu, který naše děti dostaly ve škole, nebo jsme ho společně s pozdravem našli na internetových stránkách třídy našeho školáčka. Škola je důležitým obdobím života dětí a podle Bruna Ferrera ho v čas radostnější a užitečnější může proměnit jenom rodina.

Jakmile děti objeví kouzelné slůvko „ploč“, začíná pro rodiče často úmorné období otázek a odpovědí. S nevinným výrazem nás svými dotazy uvádějí do rozpaků v nejnevhodnějších chvílích. Pro rodiče i prarodiče zvídavých dětí máme povzbuzení: ptát se je normální a dokud se dítě ptá, všechno je, jak má být.

Vidět své děti tak pronikavě, jak je to jen možné, znamená vědět, kolik jim je a tak k nim i v daném okamžiku přistupovat; vidět, kým doopravdy jsou – individuálními bytostmi s nedozírnou hodnotou a tajemstvím kdesi uvnitř. To je pravé vnímání dětí.