Rodina s dětmi

Každá rodina má svou minulost – kratší či delší, někdy mimořádně bohatou, jindy chudší. V pohledu do minulosti poskytuje bohatství vjemů, na které se dá vzpomínat, a při pohledu dopředu může být mnohé ovlivněno zážitky z minulosti. Nejde jenom o to, jaké tyto vzpomínky jsou, ale zejména, jak usměrní život další generace.

Truchlení u prarodičů se mnohdy projevuje dvojím žalem. Babičky a dědečkové truchlí po vnoučeti, na které se tolik těšili. Zároveň je ale také zraňuje bolest, kterou nesou jejich vlastní děti. Mohou se jim otevírat i jejich staré rány.

Osmiletá dcerka se nás zeptala: „Když je svátek matek, svátek dětí a svátek dušiček, tak proč není taky svátek tatínků? To jsme ještě nevěděli, že svátek otců existuje a v některých zemích se běžně slaví třetí neděli v červnu. Je poděkováním za otcovskou péči a lásku, za legraci, kterou děti s tátou prožívají.

Ztrátou dítěte nejsou zasaženi pouze rodiče a jejich nejbližší rodina, ale dotýká se i jejich přátel, kolegů, celého širokého okolí rodiny. Těžko se hledají správná slova podpory a útěchy. Proto jsou velkou pomocí informace a doporučení na stránkách spolku Dítě v srdci.

Partneři, kteří přišli o miminko, se často cítí navzájem od sebe odříznutí. Je velmi těžké poskytovat podporu a porozumění druhému člověku, když je sami tolik potřebujete. Způsob, jakým smutek přichází a odchází, znamená, že vy a váš partner nemusíte cítit a potřebovat ve stejnou chvíli totéž. Možná také rozdílně vyjadřujete své pocity a zacházíte s nimi.

Jen třetina českých rodin, jak ukazují průzkumy Nadace Kooperativa, večeří společně. Přitom společné stolování má mnoho pozitivních dopadů na lidské zdraví, psychické i fyzické. Proto Rodinný svaz ČR, který ve dnech kolem mezinárodního dne rodiny 15. května vyhlašuje již 17. ročník Týdne pro rodinu, zvolil výzvu Buďme spolu u rodinného stolu.

Za desítky let kněžské služby a se zkušeností s pastorací stovek rodin zaznamenal P. Vojtěch Kodet změnu v tom, jak lidé vnímají rodinu a vztahy. Z rodin se vytrácí otcovská role a autorita a to má své důsledky.

Jak děti postupně dospívají, je potřeba mnohem víc mluvit o nich s Bohem, než s nimi o Bohu. Proto jsme se před lety domluvili, že se na úplný závěr setkání našeho manželského společenství budeme modlit za naše děti. Nejprve jsme se několik roků modlili Modlitbu rodičů, pak jsme ji prostřídali Rodičovským požehnáním a v současnosti se modlíme vlastní modlitbu za děti i za vnoučata.

Kdo je cizí a kdo ne, jak se chovat v cizím prostředí, jak chránit své soukromí i soukromí druhých, co je to tajemství a jak s ním zacházet, to jsou úkoly, které stojí před rodiči, kteří chtějí aktivně vychovávat své děti také v oblasti sexu.

V dnešní době mají děti velmi snadný přístup k internetu a tedy i k pornografii, která představuje drogu 21. století. Proč je ale porno pro děti takový problém? A jakým způsobem mohou rodiče své děti před ním chránit?

Předat dětem nejen skutky ale i slovy, že sexualita je krásný dar, stojí za námahu. Už v předškolním věku můžeme budovat základy, stačí překonat počáteční obavy a ostych.

Klinická psycholožka Lindsay C. Gibson se ve své praxi zaměřuje na práci s dospělými dětmi emočně nezralých rodičů. Ukazuje, že emoční zanedbávání v dětství vede k bolestné emoční osamělosti, která může mít dlouhodobý negativní dopad na to, jaké vztahy a intimní partnery si volíme. Jak se uzdravit z bolesti a zmatku, pramenících ze vztahu s rodičem, který odmítá citovou blízkost?