Rodina s dětmi

Období dospívání bývá na zážitky dost pestré a rodiče často na své děti naříkají. Je škoda promarnit čas, kdy můžeme společně prožít i něco pěkného. V některých rodinách si život obohacují drobnými rituály, které pomáhají projevovat si vzájemnou lásku dřív, než nastane rituál svatební. Při něm obřadně předáme své dítě partnerovi, aby společně budovali vlastní rodinu a předávali život dál.

Úkolem pro vychovatele dětí mladšího školního věku je podpořit utváření jejich sebevědomí. Na prvním školním stupni je dítě konfrontováno s tím, co do té doby zažívalo jenom výjimečně – je hodnoceno podle svého výkonu. Výkon se hodnotí podle objektivních kritérií, ne podle možností dítěte, jak je nadané, zda umí psát, číst… Když v mateřské školce děti namalovaly obrázky, na nástěnku se dostaly všechny, i ty méně hezké.

Rodiče při výchově často stojí před problémem, zda být přísní, nebo shovívaví, neustupovat či ustupovat, vyžadovat kázeň, nebo dopřávat svobodu. Vztahy k dětem se obvykle stávají jakýmsi zápasem o moc, ve kterém se obě strany snaží zvítězit. Podle úspěšného vychovatele Jana Boska je však autoritářské myšlení typu „budeš poslouchat, nebo...“ dobré nahradit vzájemnou úctou a spoluprací.

Slavení neděle v čase nouzového stavu, kdy jsme rozptýleni po domácnostech a počty účastníků na bohoslužbách jsou buď velmi omezené, anebo se bohoslužby v kostele nekonají, může přinést nečekané obohacení. Zkusme nově objevit nedělní bohoslužbu a společně prožít radost ze setkání s Bohem a jeho slovem.

Škola značně ovlivňuje pohodu v našich rodinách. Čím jsou děti starší, tím bývá situace náročnější. Zvlášť děti, které přecházejí na druhý stupeň nebo na osmi či čtyřleté gymnázium, mají najednou výrazně zhoršené známky a rodiče jsou bezradní jak jim pomoci. Čím dětem prospějeme a čím jim naopak můžeme uškodit?

„Hru bychom měli považovat za nejdůležitější činnost v dětství,“ napsal Montaigne. Tato velmi důležitá činnost je však dnes ve velkém ohrožení. Děti si totiž už nehrají. „Dívají se“, nebo se na židli nechávají pohltit počítačovými hrami, které však nároky skutečné hry splňují jen částečně. Důležitost hraní musíme dnes znovu objevit.

Mylné představy vedou některé maminky k tomu, aby milovaly své děti přehnaným a nezdravým způsobem. Z malých roztomilých dětí pak vyrůstají rozmazlenci a tyrani, kteří jsou schopní ovládat celou rodinu. Známý italský psycholog Dr. Osvaldo Poli ukazuje psychologické pozadí celého problému, ale i vhodné přístupy, jak rodinné vztahy uzdravit.

Zkušenost každého rodiče je individuální a rozdílné jsou i okolnosti, ale smrt dítěte s sebou přináší zármutek, který je hlubší a trvá mnohem déle, než si většina lidí uvědomuje. Knížka Naše miminko zemřelo vychází ze zkušeností mnoha set truchlících rodičů, kteří se svěřili s tím, jaké informace potřebovali.

Často opomíjeným tématem výchovy dětí je fakt, že rodiče jsou také pár a že jejich láska musí růst spolu s jejich dětmi. Známý autor Bruno Ferrero nazval svou knížku o výchově příhodně: Šťastní rodiče. Jako kněz a salesián má bohaté zkušenosti s doprovázením rodin a nenechává si je pro sebe.

Pěstovat přátelské vztahy mezi rodinami vyžaduje úsilí a čas. Ten se však mnohonásobně zúročí, protože přátelé jsou pravým pokladem a bohatstvím. Díky nim jsme se například naučili pěknou společenskou hru a na vlastní kůži zažili první Mistrovství České republiky v kubbu.

K životu rodiny s více než jedním dítětem neoddělitelně patří dohadování, hádky a někdy i pranice mezi dětmi. My rodiče často tápeme, jestli máme zakročit anebo ne, role soudce nám není příjemná.

Rodina je pro židovství a křesťanství cosi posvátného, základ všeho. Existuje ale jediný důvod, velmi závažný, pro který svou rodinu opustíš a pro který ji musíš opustit, slyšíš, musíš – když založíš tu svoji.