Rodina s dětmi

Blíží se čas vysvědčení, který každoročně přináší radost i smutek do řady rodin. Dobré známky by ale neměly mít tak velkou důležitost a horší známky zase nejsou důvodem k panice a k odsouzení, jak ukazuje naše zamyšlení.

Známý francouzský kněz Guy Gilbert po desetiletí doprovází páry ke svatbě. Ve své knížce o rodině mimo jiné posílá do světa svoje malé i velké rady. Jeho osobní zkušenost z vlastní rodiny je pokladem, ze kterého čerpá.

Láskyplné doteky jsou důležitou součástí rodinné komunikace, nejenom mezi mužem a ženou. Dotek je přímo nepostradatelný pro zdravý vývoj dítěte a na konci života mnohdy zůstává tím jediným, co si ještě můžeme dát.

Nemám čas, to se nedá stihnout, jak ušetřím čas ... Kdo by neznal takové nebo podobné povzdechy? Kolikrát za den nás napadnou… a kolikrát jim podlehneme. Bohužel nemáme pro vás žádný recept na to, jak se jich zbavit. Ale máme nabídku: Připojte se jako rodina nebo organizace a prožijte čas spolu.

Mnohdy se stává, že manželé o svůj vzájemný vztah s příchodem dětí přestávají pečovat. Omlouvají to nedostatkem času a tím, že všechnu péči věnují svým dětem...

Hodně se dnes uvažuje o tom, zda klasická rodina, založená na manželství, tj. na trvalém vztahu mezi mužem a ženou, není „výběhovým“ modelem. Přibývá rodin založených na faktickém soužití, začíná se hovořit o adopci registrovanými páry a dokonce i o umělém oplodnění lesbických párů. V centru pozornosti jsou práva dospělých, ale málokdo se zamýšlí nad osudem nejslabšího článku rodinného společenství, kterým je dítě.

Jak děti postupně dospívají, je potřeba mnohem víc mluvit o nich s Bohem, než s nimi o Bohu. Proto jsme se před lety domluvili, že se na úplný závěr setkání našeho manželského společenství budeme modlit za naše děti. Nejprve jsme se několik roků modlili Modlitbu rodičů, pak jsme ji prostřídali Rodičovským požehnáním a v současnosti se modlíme vlastní modlitbu za děti i za vnoučata.

Vtipy o tchyních známe určitě všichni. Ale napadlo někdy někoho, že se i tchyně může modlit za svou snachu, za svého zetě? A dokonce i za to, aby byla dobrou tchyní? Napadlo! Povzbuzující slova pro modlitbu můžeme čerpat z Bible, anebo můžeme najít slova vlastní.

Výchova dítěte ve víře v období předškolního věku (tři až šest let) má před sebou nový úkol. Dítě se vývojově zklidňuje, není už tak vzdorovité, začíná si střežit rituály. V tomto období je důležité začít rozvíjet svědomí, rozlišovat co je dobré a co je zlé a trénovat schopnost řídit sebe sama.

Pro výchovu dítěte ve víře v období batolete, jeden až tři roky, je důležité podpořit utváření vůle. Dítě a jeho vývojový úkol se začínají proměňovat. Dosud bylo plně závislé na matce, ale zhruba ve věku jeden a půl roku se mění prvotní symbióza s matkou. Dítě si začíná uvědomovat, že maminka a on/ona jsou dvě různé bytosti. Nyní dochází k tomu, čemu se také symbolicky říká „druhé narození“.

Výchova dítěte ve víře začíná od početí. Pro vývojové stádium nejranějšího dětství je typická závislost na mamince. Prvním úkolem tedy je – vytvořit základy důvěry ve svět, v život, v sebe samé.

Téma vývojové psychologie dětí od narození do mladšího školního věku s aspektem na křesťanskou výchovu bylo předmětem přednášky PhDr. Ivany Bernardové, ředitelky Křesťanské psychologické poradny v Praze. Inspirovala se myšlenkami dr. Ericksona a dr. Říčana, ale vycházela i z vlastní zkušenosti matky čtyř dětí, babičky mnoha vnoučat a v neposlední řadě i ze zkušeností katechetky.