Čas známosti

Je manželství přežitek, něco co člověka zotročuje a svazuje? Když je v mnoha případech kolem nás všechno tak těžké a vyhlídky nejsou právě nejlepší, může vyvstat otázka, proč se vůbec obtěžovat? Proč riskovat, když tolik manželství skončí rozvodem? A nebo je manželství hlubokou lidskou potřebou, kterou stojí zato hledat a naplnit?

Naše druhé setkání probíhalo zpočátku poklidně. Ale atmosféra se změnila po Šárčině větě: „Já si nejsem jistá, že moje volba vzít si Honzu byla správná! Když jsme spolu chodili, bylo všechno jiné. Honza mi dokázal číst myšlenky i nejskrytější přání. Byl to ten nejúžasnější člověk na světě!“ Honza, nerozhodně kroutil hlavou a myslím si, že byl sám překvapen tím, co o něm Šárka řekla. Bylo to pár nejistých okamžiků, po kterých jsem se zeptal: „Jaký je rozdíl mezi zamilovaností a láskou?“

I když si to nechceme připustit, nosíme v sobě touhu po ideálním muži či ideální ženě. Svoje očekávání od partnera si uvědomujeme až ve chvíli, kdy nám něco chybí a náš protějšek se moc ideálně nechová.

Ať už je svatba začátkem společného života, a nebo vyústěním několikaletého spolužití, očekávání mladých lidí stále souzní s pohádkovým: „a žili spolu šťastně až do smrti.“ Po svatbě začíná nová etapa života a mnohdy je to perná práce, která má do pohádky daleko.

Elias Vella je známý exorcista, jeho dlouholeté zkušenosti s vnitřním uzdravováním jsou laskavé a vzácné. Když poskytoval poradenství, nejčastěji se setkává s rodinnými problémy, a tak jeho rady pro manžele stojí za zamyšlení.

Tradiční pouť kolem svátku sv. Valentina přivádí na staroslavný Vyšehrad dvojice v různé fázi vztahu. Zamilované páry neopomenou navštívit baziliku sv. Petra a Pavla, kde se uchovává ostatek sv. Valentina. Pokud byste si procházku-pouť chtěli zpestřit, nabízíme průvodce s úkoly na zamyšlení nad našimi kořeny a křídly.

Tradice poutí kolem svátku sv. Valentina byla v Praze na Vyšehradě obnovena díky nálezu relikviáře se světcovým ostatkem. Krásné prostory Vyšehradské kapituly hostí mladé zamilované páry, které se chtějí zamýšlet nad hlubším smyslem manželské lásky již víc než deset let.

Zhlédnout všechno, co se nabízí, se ve čtrnácti nebo patnácti bere jako „společenská nutnost“, aby se nám druzí neposmívali. Avšak mladí lidé, jejichž pohled ztratil svou svěžest kvůli tomu, že se s tělesnými projevy lásky seznámili prostřednictvím surové a špinavé karikatury, nosí nekonečný smutek.

Pohleďme na jeden lidský prožitek, na prožívání zamilovanosti. Nikdo neví, proč k tomuto tajemství dochází a proč se stává natolik strhující zkušeností v lidských životech. Člověk se zamiluje do druhého, zamilovanost přichází a je jednou z nejpřekvapivějších životních skutečností.

Přichází zimní čas a s ním i příležitost se zastavit, ztišit a podívat se na sebe novýma očima. Sebepoznání otevírá nové horizonty nejen nám, ale promítá se i do našich vztahů. Může tak proměnit i lásku manželskou a partnerskou.

Jednou z nejtěžších věcí na lásce je nechat druhého, aby nás miloval tak, jak umí on, a ne tak, jak to chceme my. Přistihli jste se někdy, jak přemýšlíte, že by měl člověk, kterého milujete, udělat tohle nebo tamto? Říkáte si možná: Kdyby mě měl opravdu rád, udělal by to. Často očekáváme, že milovaná osoba bude mít v hlavě jenom naše potřeby…

Známý francouzský kněz Guy Gilbert po desetiletí doprovází páry ke svatbě. Ve své knížce o rodině mimo jiné posílá do světa svoje malé i velké rady. Jeho osobní zkušenost z vlastní rodiny je pokladem, ze kterého čerpá.