Povzbuzení

Díky poznatkům neurovědy můžeme lépe porozumět rozdílům mezi mužstvím a ženstvím. Podle dr. Caroline Leaf mohou tyto rozdíly vytvořit v manželství skvělou týmovou dynamiku, která nám umožní rozšířit úhel pohledu, takže společně uděláme daleko víc, než každý sám.

Je krásné, když jsou mladí v kontaktu se starými. Mladý pár je jako oheň – je pohlcený láskou. Starý pár je jako světlo, protože prožil lásku. Ví, že je třeba tří věcí, aby manželská láska přežívala stále dál: modlitby, odpuštění a přijetí odlišnosti druhého. A když se spojí světlo a oheň…

„Nejlepším svatebním darem od Boha je nástěnné zrcadlo jménem „můj partner“. Kdyby u něj byla kartička s věnováním, stálo by na ní: „Kéž mi pomůže poznat, jaký/á opravdu jsi. Někdy nebývá na prvních letech manželství nejtěžší přijmout to, co zjistíme o svém partnerovi, ale to, co zjistíme o sobě,“ píše Gary Thomas a dokresluje příklady ze života.

Prodlužováním života dochází k něčemu, co v minulých dobách nebylo běžné: důvěrný a vzájemný vztah se musí uchovat čtyřicet, padesát nebo šedesát let, a to s sebou nese nutnost volit si jeden druhého znovu a znovu.

„Tak jako strom vyrůstá z kořenů, první lidská zkušenost se formuje v rodině. V rodině zapouštíme kořeny, vyrůstáme, jsme součástí košaté koruny lidských vztahů a učíme se být součástí společenství...“ píše se ve zprávě, která avizovala Týden pro rodinu s motem Hledáme své kořeny.

Manželé slavili zlatou svatbu a celý den byl velmi rušný, protože jim přicházely gratulovat zástupy lidí, příbuzných, přátel a známých. Takže byli rádi, když si mohli sednout na verandu a pozorovat západ slunce.

John Gottman, emeritní profesor psychologie washingtonské university, se výzkumem manželství a rodinných vztahů zabývá déle než čtyřicet let. Na základě pouhých patnácti minut naslouchání a sledování rozhovoru partnerů dokáže předpovědět, zda se pár rozvede.

Ukončení pracovní kariéry může vést ke krizi v manželství. Častěji jsou to muži, kdo se obtížněji vyrovnává se ztrátou společenské prestiže. Dokladem je příběh manželů Evy a Karla (jména a osobní údaje byly změněny).

V čase prázdnin a dovolených si dopřáváme posezení u táborového ohně a opékáme si voňavé buřtíky. Nádherná hra ohnivých plamínků nás může přivést k zamyšlení nad našimi partnerskými vztahy: jak to udělat, aby i u nás doma bylo světlo a teplo.

V každém z nás žije dítě, které určitě bylo zahrnuto láskou, ale zároveň nemohlo dostat všechnu lásku, všechno uznání, všechnu pozornost, všechnu ochranu a všechnu volnost, které v dětství potřebovalo. Ne že by ho rodiče týrali, ačkoliv i to se bohužel mohlo někomu z vás přihodit, ale prostě proto, že žádný člověk tohle všechno jinému člověku poskytnout nedokáže.

Když se manželství vydaří, pak shodně jak manžel, tak manželka uvádějí, že to byly jejich rozhovory, co přispělo k dobrému vzájemnému vztahu. Když se manželství nevydaří, pak se může stát, že muž řekne: „Koupil jsem si psa. Tomu mohu něco vykládat, kdy chci, neskáče mi do řeči, pořád mne neokřikuje, nepřerušuje a nenapomíná – a nedává mi stále všelijaké chytré rady."

Do autobusu, který vozí pasažéry do ženevského Starého města, přistoupil jednoho dne starší manželský pár. Vypadali velmi šťastně, smáli se a vesele si povídali se šoférem, který je podle všeho znal. Všem cestujícím oznámili, že právě dnes slaví šedesát let od svatby, a všichni jim začali blahopřát.