Povzbuzení

Po mnoha letech manželství si Jiří uvědomil, že jeho manželství jaksi zevšednělo. A tak se vydal k moři, kde jeho manželka s dětmi trávila už týden dovolené s předsevzetím, že bude milým manželem a otcem bez jakýchkoli výtek.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Před lety jsem byl na návštěvě u paní, které jsme od dětství říkali teto. Jednoho krásného červencového večera teta vzpomínala na svůj život a já si dodnes některé její životní moudrosti pamatuji.

Rodina je pro židovství a křesťanství cosi posvátného, základ všeho. Existuje ale jediný důvod, velmi závažný, pro který svou rodinu opustíš a pro který ji musíš opustit, slyšíš, musíš – když založíš tu svoji.

Ve chvíli, kdy se nám začne zdát, že někdo jiný by byl jako manžel, či manželka mnohem lepší, než ten, komu jsme slíbili svoji lásku, přijde vhod zkušenost psychologa a rodinného terapeuta Roba Parsonse. Malé zastavení nás může uchránit chyb, které se velmi těžko napravují.

Existuje spousta „dobrých“ důvodů, proč se hned nevzít a prostě spolu začít bydlet. Vyhneme se tím „šílenému“ trvalému závazku, zachováme si svobodu pro případ, že by „to nevyšlo“, vyzkoušíme si manželství na nečisto… Zdá se, že počet rozvodů v současnosti ospravedlňuje společné bydlení nebo život „na hromádce“.

Spíš je otázkou: Proč je tolik lidí nešťastných? Zdá se, že mnozí rodiče způsobují dětem celoživotní problémy tím, že je učí mít negativní vztah k sobě samým. O tajemství šťastných dětí píše Steve Biddulph ve svých knížkách o výchově a povzbuzuje rodiče, aby byli víc sami sebou, přísnější a současně láskyplnější, pevnější i uvolněnější. Ukazuje, jak opustit staré negativní přístupy k dětem a plně prožívat radost z dětí i ze života.

Mnoho vztahů se rozpadá, protože partneři spolu tráví čím dál míň času. Psychologové tvrdí, že páry si obvykle spojují pojem rande s nějakou speciální příležitostí. Proč ale čekat na příležitost? Vytvořte si ji sami! Podstatné je být spolu často a pravidelně.

Být matkou v dnešní době nepatří mezi hlavní dívčí touhy, jako tomu bylo dřív. Možná i proto, že mezi nabídkami a výzvami současného světa se jeho nenahraditelná hodnota trochu ztrácí. Přitom být matkou je dobrodružná cesta osobního růstu k lásce a naplnění.

Symboly a znamení v nás probouzejí zájem a nespokojí se s málem, chtějí zasáhnout celý náš život. To, na co se díváme, nás také proměňuje. Nejde jen o rozum a přemýšlení. Znamení zasahují také naši fantazii, city, paměť, proměňují vztahy. Pomáhají nám vyjádřit to, o čem se těžko mluví.

„Můj manžel náhle přestal s náboženským životem. Nechápu to, nevím, co se to s ním stalo. Naše společné modlitby byly přece něco tak posilujícího a nádherného v našem manželském životě. Co dělat?“

Nejdůležitější věci lidského života jsou zahlédnutelné jen zvláštním lidským viděním, viděním srdce. Láska a přátelství nikdy nebudou evidentní. Mohu je projevit jen znamením a druhého mohu pozvat, aby přijal znamení, které mu dám.

Po lásce, která nás spojuje s Bohem, je manželská láska tím „největším přátelstvím.“ Je to spojení, které má všechny vlastnosti dobrého přátelství: snahu o dobro druhého, vzájemnost, důvěrnost, něžnost, stálost a podobnost, které se vytvářejí mezi přáteli sdílením života.