Povzbuzení

Týden pro rodinu je výrazem potřeby ocenit rodinu a poukázat na to, co je v ní dobré. Vyjadřuje to i jeho letošní moto: Rodina má cenu. Jedná se o týden, který zahrnuje 15. květen – den, který byl OSN vyhlášen Mezinárodním dnem rodiny. Týden plný událostí, barev a příležitostí k setkávání a společně trávenému času proběhne již po dvanácté mezi 13.–19. květnem.

Manželství není zkouška nebo test, u kterého uspějeme nebo propadneme. Jde o neustálý proces vzájemného poznávání, kdy se učíme překonávat své odlišnosti i nedokonalosti, aby náš vztah získal hloubku a intimitu. Manželství není ani soutěž, kde by jeden mohl vyhrát na úkor druhého. Nemůže nikdy fungovat na principu účetnického má dáti – dal.

Nejčastějším argumentem těch, kteří spolu žijí nesezdaní, bývá – nepotřebujeme papír na naši lásku. Přesto i v dnešní době mnozí zakoušejí, že manželství posouvá vztah dál. Pokusili jsme se shromáždit důvody ke svatbě, některé zazněly v rámci kurzu společné přípravy na manželství, jiné z úst snoubenců před svatbou.

„Pokud umíme vyjádřit a přijmout vděčnost, dává nám to nesmírnou energii, s níž můžeme usilovat o změny,“ píše Marshall B. Rosenberg v knize Co, řeknete, změní váš svět. Ilustruje v ní, jak funguje koncept nenásilné komunikace. Povzbuzuje k navázání kontaktu se sebou a s ostatními lidmi, který umožňuje nastolit porozumění a ochotu si vzájemně dávat.

Aby člověk uměl dobře žít s druhým, musí nejprve umět dobře žít sám se sebou. Abychom dokázali opravdu prožívat upřímný vztah, je třeba být v dobrém postavení vůči druhému. Vyrovnaný vztah se skládá ze dvou osob, které spolu tvoří společný prostor – ono "my".

Před lety mi kolega z manželské poradny vyprávěl příběh, který mu řekl jeho klient, jehož jméno bylo dejme tomu Karel. Karel vyprávěl: „ Se svojí ženou jsem žil již více než deset let a přestože chodím svědomitě do práce, pomáhám s dětmi, opravuji dům a částečně se starám i o domácnost, vnímal jsem, že se od sebe neustále vzdalujeme. Čím víc jsem se snažil, tím bylo vše horší. Hádali jsme se stále častěji, až jsme se dostali do začarovaného kruhu, ze kterého jsme neuměli vystoupit.“

Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky pater Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Jako ukázku vybíráme zastavení šesté – setkání s Veronikou.

Skála, na které můžeme stavět dům našeho manželství, je střízlivé zhodnocení reality. Neměli bychom druhého vidět optikou svých soudů ani svých snů, které jsme si do svého partnera promítli. Často nepřijímáme toho druhého takového, jaký je, nýbrž takového, jakého bychom ho chtěli mít. A nerealisticky vidíme i sami sebe. Vůbec si nevšimneme, že ani my sami neodpovídáme vlastním ideálům. Základem vztahu nejsou totiž jen naše silné stránky, nýbrž i naše slabosti.

Ve starém Rusku přišla jednoho dne k rabímu Mose žena a stěžovala si trpce na svého muže: „Naše manželství je nanic. On už mě nemiluje. Už ani nevím, kdy mi naposledy projevil svou lásku.“ „Pošli ke mně svého muže,“ odpověděl rabín. Muž přišel a říká: „Naše manželství je nanic. Ona už mě nemá ráda, to je celá příčina. Už ani nevím, kdy mi naposledy dala najevo svou lásku.“ „Přijďte zítra oba spolu ke mně,“ odpověděl rabín.

Mark Twain jednou řekl, „Z dobrého komplimentu bych mohl být živ dva měsíce". Jestliže to budeme brát doslova, znamenalo by to, že šest komplimentů ročně by udrželo jeho citovou nádrž lásky ve stavu použitelnosti. Váš partner jich bude pravděpodobně potřebovat více.

Vstoupit do manželství bez jakýchkoli očekávání? To nejde, a jestliže od osob, které milujeme, také něco očekáváme, je to jen dobře. Uznáváme tak zároveň, že o tom druhém nevíme zdaleka všechno. Očekáváme-li něco od svého manžela či manželky, je v tom skryto přesvědčení, že nás ten, koho pravděpodobné známe ze všech lidí nejlépe, dokáže ještě něčím překvapit.

Možná to znáte: doma je dusno, domluva se nedaří a oba partneři by si nejraději zalezli někam do svého kouta. A pak jeden z vás přijde s nápadem se jít projít. Přes počáteční neochotu se nakonec vykopete a vyměníte uzavřený prostor uvnitř stěn za otevřený svět větru, stromů a oblohy. A může se stát, že změna prostředí pomůže změně vnitřního nastavení, jinému úhlu pohledu, porozumění sobě navzájem.