V prvním roce se hloubí citová studánka
23.3.2023
Výchova dítěte ve víře začíná od početí. Pro vývojové stádium nejranějšího dětství je typická závislost na mamince. Prvním úkolem tedy je – vytvořit základy důvěry ve svět, v život, v sebe samé.
Prvotní optimismus
Mohli bychom to také nazvat „prvotní optimismus“: Zkušenost, pocit, že všechno na světě je dobré, dobré je to, že jsem se narodil do této rodiny, všichni mě tady mají rádi, mohu bez starostí přijímat všechno, co mi dávají, protože mi dávají dobré věci... V dítěti se vytváří tzv. receptivita (otevřenost, nastavení se), kdy do svého života vstřebává všechno dobré, co k němu přichází. Jenom přijímá, nic nevrací. Proto potřebuje, aby bylo opečováváno s láskou, aby jeho potřeby byly plněny!
Vztáhneme-li to na křesťanský život: to, co se dítě naučí v prvním roce svého života, je primárním základem jeho budoucího vztahu k Bohu. Když se naučí vnímat své rodiče jako milující, kteří jej přijímají takového, jaký je, a nikdy ho neopustí, naučí se vnímat Boha jako dobrého otce, a to i když se mu přihodí špatné věci (to se děje i miminku).
Citová studánka
Takže už na samém začátku dává maminka svému dítěti všemi svými projevy zprostředkovaně najevo Boží lásku. Ke konci prvního roku života má dítě vytvořený základ pro citové vztahy, které bude navazovat v dalším životě. Obrazně řečeno, má vytvořenou „ citovou studánku“. Čím víc lásky přijímalo, tím hlubší studánka. Studánka se pak celý život doplňuje: v prvním roce se hloubí – v dalších letech se pak dolévá. Někdo má studánku mělkou a často mění vztahy. Někdo ji má hlubokou a může z ní čerpat hodně dlouho. Má dost síly na velké životní vztahy. Například vnouček, kterému je rok a čtvrt, pokaždé, když se mu něco nepříjemného přihodí, hledá útěchu u své matky. Ta je pro něho zdrojem štěstí a bezpečí. Kéž bychom toto dovedli také my vždy hledat u Boha.
Kojenec v kostele
Dítě převážně leží v kočárku, nikde nepobíhá, maximálně se rozpláče. Pokud jeho zvukové projevy překročí únosnou míru, je vhodné rychle odejít ven z kostela nebo např. do sakristie. Dítě vnímá atmosféru prostředí i modlitby rodičů.
Publikováno s laskavým svolením PhDr. Ivany Bernardové, ředitelky Křesťanské pedagogicko psychologické poradny www.kppp.cz
Autor: Bernardová, Ivana | Štítky: děti, víra, výchova, důvěra, mateřství
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
