Rodina s dětmi

Jsou v životě chvíle, kdy druhým můžeme projevit svoji náklonnost, ukázat svůj vztah prostřednictvím dárku. Dárkem projevujeme vděčnost, ale také sdělujeme druhému, jak je pro nás důležitý a že nám na našem společném vztahu záleží.

Možná trochu nezvyklý příběh přinášíme v čase předvánočním. Jde o autentický vánoční dopis otce, který uveřejnil Stefano Guarinelli, doktor psychologie a kněz milánské diecéze, ve své knize Mezi mužem a ženou. Konkrétní zkušenost druhých nás ve chvíli, kdy jsme se svým trápením sami, může povzbudit.

Tradice vznikla ve společenství rodin s velmi malými dětmi okolo tří let. Setkávali jsme se těsně před Štědrým dnem na podvečerní procházku do blízkého lesíku, kde jsme si vyhlédli stromeček a ozdobili ho perníčky, jablíčky, mrkvemi, ptačím zobem i prskavkami, které ve sněhu krásně svítily a bezpečně prskaly.

Není samozřejmé, aby spolu sourozenci dobře vycházeli. V prostředí rodiny se tomu postupně učí. Úkolem rodičů je přijímat každé dítě takové, jaké je, a podporovat růst jeho osobnosti.

Mnohdy se stává, že manželé o svůj vzájemný vztah s příchodem dětí přestávají pečovat. Omlouvají to nedostatkem času a tím, že všechnu péči věnují svým dětem...

Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období, čekání na Vánoce. Těžko dát nějaký jednotný návod, jak prožít Advent v rodině, ale rozhodně stojí za to se na jeho počátku na chvíli zastavit a uvědomit si, že je před námi vzácný čas a bylo by škoda jím jen tak proletět, aniž bychom na jeho konci „uslyšeli zvony“.

Známý francouzský kněz Guy Gilbert po desetiletí doprovází páry ke svatbě. Ve své knížce o rodině mimo jiné posílá do světa svoje malé i velké rady. Jeho osobní zkušenost z vlastní rodiny je pokladem, ze kterého čerpá.

Mediátor a manželský konzultant Jan Zajíček má zkušenost s tím, jak může výchova dětí negativně ovlivnit budoucí vztah manželů. Ukazuje, co se děje se vztahem, kde se neodpouští, ale hlavně pomáhá najít cestu, která vede ke skutečnému odpuštění a k obnovené rovnocennosti.

Jaké to je, když někdo umře? Proč musejí lidi umírat? Takové nebo podobné otázky na nás čekají zvlášť v čase podzimních svátků, tzv. dušiček. Děti by měly dostat jasnou a srozumitelnou odpověď a cítit blízkost matky nebo jiné blízké osoby. Problém často nastává u nás dospělých, když v důsledku vlastního strachu před skutečností smrti zavíráme oči.

Tatínek dvou malých dětí zemřel na rakovinu a jejich máma se rozhodla, že je nebude vystavovat zbytečnému stresu, že je nevezme na pohřeb a že jim o tatínkově smrti ani neřekne. Tatínek prostě „odjel na služební cestu a nějak se nevrací“. Zatloukání zemřelého tatínka trvalo dlouho, děti rostly, čekaly na svého otce. Když pak už braly rozum, začaly se ptát. Nikdy pak mamince nezapomněly, že je připravila o rozloučení s ním.

Co se děje, když se dva lidé rozhodnou stát rodiči, promýšleli z nejrůznějších úhlů pohledu účastníci konference na téma Partnerství a rodičovství aneb Spočívá stabilita rodiny v kvalitním partnerství? Některé myšlenky stojí za pozornost.

To, že se narozením dítěte partnerský vztah změní, je skutečnost, na kterou narážejí mnohá manželství. Ve své praxi mediátorky se s tím Andrea Vyskočilová setkává stále častěji. Když manželé prožívají vztah jen skrze dítě, často dochází ke ztrátě přímého partnerského vztahu. Proto je hned po narození dítěte potřeba partnerský vztah posilovat.