Krize v manželství

V pokračování článku Ráchel Bícové o mýtech v křesťanském manželství se dočteme, že romantika neurčuje kvalitu manželství, že potřeby je dobré vyjadřovat, že konflikty k životu v manželství patří a že život je mnohem plnější, když manželé fungují jako tým a hledají, jak se nejlépe doplňovat, jak se podpořit, kde dávat druhému přednost.

A žili šťastně až do smrti… Když Mary Laner, socioložka z Arizonské státní univerzity, prováděla svůj výzkum ohledně očekávání, která mají lidé spojená s manželstvím, došla k závěru, že jsou skutečně přehnaná. Zkoumala očekávání od manželství mezi vysokoškolskými svobodnými studenty a porovnala je s lidmi, kteří žili v manželství již deset let. Jak se dalo předpokládat, pohled studentů byl až pohádkově nerealistický. Rozčarování z reality pak může být pro manželství devastující.

... ale rozchod a rozvod mají negativní vliv. Podle mezinárodního výzkumu provedeného v patnácti zemích a mezi 34 493 lidmi je manželství pozitivní pro mentální zdraví mužů i žen. Důsledkem života v manželství je snížené riziko onemocnění většinou mentálních poruch jako je deprese, stres a užívání návykových látek.

Nevěra mužů i žen není dnes nic neobvyklého. Odhaduje se, že asi padesát procent provdaných a ženatých se během manželství dopustilo nevěry. Jestliže je výskyt nevěr a mimomanželských vztahů tak velký, měli bychom o tom otevřeně hovořit a zajímat se, co dělat, když se „to“ stane.

Je možné zachránit manželství, ve kterém ti dva žijí vedle sebe, jen se obviňují a napadají a ani jeden z nich už nemá sílu začít znovu? Film dává odpověď plnou naděje.

Předkládaná publikace je překladem 2. vydání knihy z roku 1996 (první vydání pochází z roku 1982), jejímž autorem je morální teolog a někdejší katolický farář v Liverpoolu Kevin T. Kelly. Jak sám autor v předmluvě uvádí, jeho kniha představuje výsledek teologického bádání a nechce reprodukovat oficiální učení církve o nerozlučitelnosti manželství.

Běžně bývá největší pozornost věnována změnám, kterými prochází člověk od narození do dospívání. Menší pozornost se věnuje změnám člověka od dospělosti do výslovného stáří. Je pravda, že základní povahové rysy se zpravidla nemění a že určité vlastnosti, kladné i záporné, má většina lidí po celý svůj dospělý život. To ale neznamená, že by se člověk neměnil vůbec.

V euroamerické civilizaci bývá běžné, že se muž do velké míry (a někdy především) identifikuje se svým zaměstnáním. Proto proměny úspěchů, postavení, dosažených výsledků a dalších okolností v zaměstnání mívají na jeho sebevědomí a na jeho chování v rodině velký vliv.

Ačkoli lze všechny běžné duchovní rady považovat za užitečné a v zásadě v manželství za použitelné, je třeba také upozornit na některá typická nebezpečí, která mohou u křesťanů nastat.

1. Křesťanská láska znamená nezištné, trvalé a svobodné sebedarování.

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem je překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. První příběh se týká praotce Jákoba. Vstupoval do vztahu s Ráchel poznamenán povahou lstivého, ale zároveň pracovitého člověka, který čekal na svou první lásku. O to horší bylo zklamání, když po svatbě zjistil pravou tvář své manželky.

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem bylo překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. Třetí příběh je Davidův a jeho veliké viny. Romantické zamilování do cizí krásné ženy neskončilo chvilkovým sexem, jak si to královsky představoval, ale v záplavě intrik, lží, kamufláží, alkoholu, vraždou, smrtí vlastního dítěte s celoživotními následky v rodině.