Krize v manželství

Děti potřebují hrdiny a hrdinky z vlastní rodinné historie, stejně jako ty z dětských knih. Příběhy z vlastní rodinné historie znamenají oporu, domov a příslušnost. Možná vaše vnoučata budou tyhle historky předávat dál svým dětem.

Ve vzájemné komunikaci partnerů a manželů jsou často překážkou právě naše představy. Je s podivem, kolik falešných představ o komunikaci existuje. Stojí za to si připomenout, že umění mluvit není ani nejdůležitější, ani všemocné.

Spoluzávislý člověk je ten, kdo se nechá ovlivňovat chováním druhého člověka ale i ten, kdo se snaží chování druhého řídit. Tím druhým může být dítě, dospělý, partner, bratr, sestra, rodič, prarodič nebo nejlepší přítel. Často reagujeme na lidi, kteří se ničí; reagujeme tím, že se učíme ničit sami sebe.

V dlouhodobém vztahu se nedá zabránit tomu, abychom se čas od času nedotkli partnerova bolavého místa. Partneři by si proto měli stanovit základní pravidlo: zranění se nezastírají a ke skutečnému smíření by mělo dojít pokud možno ještě týž den. Čím déle v sobě poneseme hněv ze „zapomenutých“ zranění, tím obtížnější bude smíření.

Přijměte pozvání na on-line seminář, který probíhal v rámci Týdne pro rodinu a je možné si jej stále zakoupit. Mediátor a manželský konzultant Jan Zajíček ukazuje jak může výchova dětí negativně zasahovat do vztahu manželů, ale hlavně ukazuje cestu, která vede ke skutečnému odpuštění.

Seminář na téma: Jak se proměňuje rodinná politika členských států Evropské unie s ohledem na roli otců v kontextu ČR přinesl velmi zajímavé příspěvky, viz www.rodiny.cz. Ing. František Růžička, otec tří dětí a organizátor víkendů pro otce s dospívajícím synem, ve svém příspěvku Jak se stát mužem a otcem stručně a jasně charakterizoval formy špatného otcovství, které dětem neprospívají.

Emoce prozradí víc, než si myslíme. Ukážou jací jsme, odhalí vnitřní a naprosto unikátní svět každého z nás podobně jako otisky našich prstů. Je dobré jim naslouchat a porozumět, protože jsou nezbytné pro náš vlastní spokojený život a nepostradatelné pro harmonické vztahy.

John Gottman, emeritní profesor psychologie washingtonské university, se výzkumem manželství a rodinných vztahů zabývá déle než čtyřicet let. Na základě pouhých patnácti minut naslouchání a sledování rozhovoru partnerů dokáže předpovědět, zda se pár rozvede.

Podle zkušeností psychologa a terapeuta Pavla Rause je respekt základem fungujícího vztahu. Zatím co pohrdání partnerem je pro manželství nejrizikovějším faktorem.

Přátelé oslavovali dvacet let společné cesty životem. V době, kdy mnoho partnerů řeší obtíže ve vztahu rozchodem, je to důvod k oslavě. Jejich příklad mne přivedl k zamyšlení nad tím, kdy začíná nevěra a jak zůstávat věrný.

Je říjen, zataženo. Pětašedesátiletý Per sedí v kavárně v centru Kodaně. Je módně oblečený a vlasy šedé úměrně věku má pěkně zastřižené. Tenhle den totiž není jen tak ledajaký. Domluvil si schůzku se svou ženou, s níž je takřka pětatřicet let ženatý. Tento den je zcela výjimečný proto, že Per uvažuje o rozvodu. Lisu má velmi rád, ale už delší dobu je na pochybách, zda to stačí. Dosud s ní o tom nemluvil, ale nyní mu připadá důležité toto téma otevřít.

Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost", a nemohli jsme se odhodlat k tomu, aby jeden řekl druhému, že rozvádět se nemá smysl. Člověk tolikrát myslí, že je hrdý, a zatím je jenom ješitný.