Krize v manželství

Mladí manželé se vydali za rabínem pro svolení k rozvodu. (Křesťané chodí za knězem jedině kvůli sňatku, ale v judaismu se chodí za rabínem i kvůli rozvodu.) Ohromený rabín odpověděl: „Vždyť jsem vás oddával teprve před rokem a tehdy jste se mi zdáli velice zamilovaní. Proč se chcete rozvést?“

V pastorační praxi se nejčastěji mluví o přípravě na manželství nebo o obtížných a krizových situacích, které v manželství nastávají. Církevní texty o manželství často mluví buď jen o ideálním stavu, jakého má manželství nabývat, nebo naopak o krizi manželství v současné společnosti a o všem, co správné chápání manželství ohrožuje. Málokdy najdeme v pastorační literatuře pojednání o různých etapách, které život v manželství charakterizují, o jejich projevech a o požadavcích, které na manželství kladou.

Běžně bývá největší pozornost věnována změnám, kterými prochází člověk od narození do dospívání. Menší pozornost se věnuje změnám člověka od dospělosti do výslovného stáří. Je pravda, že základní povahové rysy se zpravidla nemění a že určité vlastnosti, kladné i záporné, má většina lidí po celý svůj dospělý život. To ale neznamená, že by se člověk neměnil vůbec.

V euroamerické civilizaci bývá běžné, že se muž do velké míry (a někdy především) identifikuje se svým zaměstnáním. Proto proměny úspěchů, postavení, dosažených výsledků a dalších okolností v zaměstnání mívají na jeho sebevědomí a na jeho chování v rodině velký vliv.

Právě křesťané mají chápat, že „hřích patří do života“, ovšem ne jako něco, s čím lze souhlasit, nýbrž jako skutečnost, která má být rozpoznávána, vyznávána a Božím odpuštěním odstraňována. Tohle základní a poměrně jednoduché tvrzení by mělo osvobodit manžele od požadavku, aby byl jejich protějšek v každém okamžiku bezhříšný.

Ačkoli lze všechny běžné duchovní rady považovat za užitečné a v zásadě v manželství za použitelné, je třeba také upozornit na některá typická nebezpečí, která mohou u křesťanů nastat.

1. Křesťanská láska znamená nezištné, trvalé a svobodné sebedarování.

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem je překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. První příběh se týká praotce Jákoba. Vstupoval do vztahu s Ráchel poznamenán povahou lstivého, ale zároveň pracovitého člověka, který čekal na svou první lásku. O to horší bylo zklamání, když po svatbě zjistil pravou tvář své manželky.

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem bylo překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. Třetí příběh je Davidův a jeho veliké viny. Romantické zamilování do cizí krásné ženy neskončilo chvilkovým sexem, jak si to královsky představoval, ale v záplavě intrik, lží, kamufláží, alkoholu, vraždou, smrtí vlastního dítěte s celoživotními následky v rodině.

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem bylo překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. Čtvrtý příběh zachycuje manželství Nábala a Abigail, lidí, kteří spolu už na první pohled neměli téměř nic společného. Každý žil svým životem, a když se pak Nábal dozvěděl, že jeho žena bezprecedentně narušila jeho patriarchálně pojaté manželství, nepřežil to.

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem bylo překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. Manželství Akvily a Priscilly patří k těm šťastnějším, ale ani u nich nebylo vše snadné. Převažuje však jejich pracovní nasazení v církvi a ochota obětovat se pro druhé.