Krize v manželství

Mnoho manželských párů má přesmutnou zkušenost, jak jejich láska chladne anebo jak jim mezi prsty mizí. Mnohdy je příčina v tom, že oba partneři polykají urážky, k nimž v úzkém soužití běžně dochází. Nemluví o tom ze strachu, že by mohli být poraněni ještě víc anebo že by tím partnera zatížili. Dost často to v dobré víře nechají být, aby se všechno ještě nezhoršilo. Ale náhle cítí, že mnohé malé urážky narostly v zeď, která je navzájem dělí. Cítí k sobě vzájemnou nechuť. Láska se zvrátí v nenávist.

Jak ho mám chválit, když se ke mně chová tak strašně, může namítnout některá manželka. Gary Chapman je přesvědčený, že "když budeme svého partnera milovat tváří v tvář jeho špatnému chování, pravděpodobně se nám podaří manželství zachránit."

Nevěra mužů i žen není dnes nic neobvyklého. Odhaduje se, že asi padesát procent provdaných a ženatých se během manželství dopustilo nevěry. Jestliže je výskyt nevěr a mimomanželských vztahů tak velký, měli bychom o tom otevřeně hovořit a zajímat se, co dělat, když se „to“ stane.

Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Zápis přednášky sice neobsahuje příklady z praxe, kterými svá slova doplňoval, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.

Známý psycholog Jeroným Klimeš ve své knížce věnované partnerským vztahům uvádí příklad ze života, který může jako lakmusový papírek ukázat na hloubku partnerského vztahu.

„Když jsem vyrůstal, byl náš záchod vždy naprosto čistý. Nikdy mi nedošlo, že se o to musí někdo starat. Dodnes nevím, jestli u nás doma záchod umýval otec nebo matka. Nikdy jsem nikoho neviděl, že by ho umýval,“ píše Gary Chapman v knížce Kéž bych byl býval věděl…

Nikdo nezpochybňuje tvrzení, že každý z nás je jedinečný. Otázka zní, do jaké míry jsme jedineční? „Lituji, že jsem nevěděl, že osobnost (tedy ty rysy, které nás činí jedinečnými) hluboce ovlivňuje naše manželství,“ píše Gary Chapman v knížce Kéž bych byl býval věděl…

Kolikrát se nám už stalo, že jsme pracně zajistili hlídání dětí a vydali se s partnerem na vytouženou dovolenou, ale očekávaný hezký čas nenastal. „Chcete si užít rande nebo dovolenou bez dětí? Odložte křivdy a připravte se předem,“ doporučuje psycholog a párový terapeut Pavel Rataj v podcastu Rodičovské posilovny.

Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Zápis přednášky sice neobsahuje příklady z praxe, které uváděl, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.

Zdá se vám, že páry ve vašem okolí žijí v dokonalém manželství, zatímco vy ne. Očekávali jste, že vaše manželství bude úspěšné, blažené, stabilní, romantické a ne chaotické, bolestné či matoucí? David Finch ve svém Deníku manžela s aspergerem sdílí svoji zkušenost, jak se mu podařilo zbavit představ a očekávání dokonalosti, která si nesl z dětství.

Zdá se, že mladí potřebují, aby tu byl někdo, kdo hájí staromódní či starosvětské, dnes nepopulární hodnoty a názory a kdo od nich neodstupuje. Mezi úkoly generace prarodičů patří udržování opravdových hodnot jako je věrnost danému slovu a manželská smlouva. Dokládá to i příběh, který zachytila Jiřina Šiklová ve své knize Deník staré paní.

Říká se, že minulost vidíme v růžovějších barvách. Je tomu tak nejen se vzpomínkami na školní léta, ale i když vzpomínáme na dětská léta našich potomků. Je tu ale záhada. Jestliže paměť umí vymazat malé horory minulosti, jak je možné, že je nám tak zatěžko zapomenout na chvíle, kdy nás naši nejbližší zranili či urazili?