Krize v manželství

V pokračování článku Ráchel Bícové o mýtech v křesťanském manželství se dočteme, že romantika neurčuje kvalitu manželství, že potřeby je dobré vyjadřovat, že konflikty k životu v manželství patří a že život je mnohem plnější, když manželé fungují jako tým a hledají, jak se nejlépe doplňovat, jak se podpořit, kde dávat druhému přednost.

A žili šťastně až do smrti… Když Mary Laner, socioložka z Arizonské státní univerzity, prováděla svůj výzkum ohledně očekávání, která mají lidé spojená s manželstvím, došla k závěru, že jsou skutečně přehnaná. Zkoumala očekávání od manželství mezi vysokoškolskými svobodnými studenty a porovnala je s lidmi, kteří žili v manželství již deset let. Jak se dalo předpokládat, pohled studentů byl až pohádkově nerealistický. Rozčarování z reality pak může být pro manželství devastující.

Všichni chceme svým rodinám dát to nejlepší. Ale co to je? Kdosi jednou řekl, že ten největší dar, jaký mohou rodiče dětem dát, je láska mezi nimi dvěma. Rob Parsons, zakladatel organizace Care for Family (Péče o rodinu) ve své knížce Deset tipů pro rodinu ukazuje, že každý pár nutně musí projít i obdobím, kdy alespoň jeden z partnerů „necítí“ lásku.

... ale rozchod a rozvod mají negativní vliv. Podle mezinárodního výzkumu provedeného v patnácti zemích a mezi 34 493 lidmi je manželství pozitivní pro mentální zdraví mužů i žen. Důsledkem života v manželství je snížené riziko onemocnění většinou mentálních poruch jako je deprese, stres a užívání návykových látek.

Některá manželství to zvládnou a některá ne – stále je to tak padesát na padesát. Šance ve prospěch šťastného manželství jsou dokonce mizivější, protože jak dobře víte, skutečnost, že se manželství nerozpadlo, nemusí nutně znamenat, že se všem zúčastněným daří dobře.

Je to urputná diskuse a díky nekritické podpoře řady sdělovacích prostředků se stále silnější zdají ti, kdo negují jakýkoli rozdíl mezi "rodem" mužským a ženským.

Nevěra mužů i žen není dnes nic neobvyklého. Odhaduje se, že asi padesát procent provdaných a ženatých se během manželství dopustilo nevěry. Jestliže je výskyt nevěr a mimomanželských vztahů tak velký, měli bychom o tom otevřeně hovořit a zajímat se, co dělat, když se „to“ stane.

Je možné zachránit manželství, ve kterém ti dva žijí vedle sebe, jen se obviňují a napadají a ani jeden z nich už nemá sílu začít znovu? Film dává odpověď plnou naděje.

Předkládaná publikace je překladem 2. vydání knihy z roku 1996 (první vydání pochází z roku 1982), jejímž autorem je morální teolog a někdejší katolický farář v Liverpoolu Kevin T. Kelly. Jak sám autor v předmluvě uvádí, jeho kniha představuje výsledek teologického bádání a nechce reprodukovat oficiální učení církve o nerozlučitelnosti manželství.

V pastorační praxi se nejčastěji mluví o přípravě na manželství nebo o obtížných a krizových situacích, které v manželství nastávají. Církevní texty o manželství často mluví buď jen o ideálním stavu, jakého má manželství nabývat, nebo naopak o krizi manželství v současné společnosti a o všem, co správné chápání manželství ohrožuje. Málokdy najdeme v pastorační literatuře pojednání o různých etapách, které život v manželství charakterizují, o jejich projevech a o požadavcích, které na manželství kladou.

Běžně bývá největší pozornost věnována změnám, kterými prochází člověk od narození do dospívání. Menší pozornost se věnuje změnám člověka od dospělosti do výslovného stáří. Je pravda, že základní povahové rysy se zpravidla nemění a že určité vlastnosti, kladné i záporné, má většina lidí po celý svůj dospělý život. To ale neznamená, že by se člověk neměnil vůbec.

V euroamerické civilizaci bývá běžné, že se muž do velké míry (a někdy především) identifikuje se svým zaměstnáním. Proto proměny úspěchů, postavení, dosažených výsledků a dalších okolností v zaměstnání mívají na jeho sebevědomí a na jeho chování v rodině velký vliv.