Krize v manželství

Jakmile použijeme větu: „Ty musíš mít vždycky pravdu!“ zastavujeme tím veškerou diskusi i možnost vzájemného porozumění. Denis Sonet, kněz diecéze Troyse ve Francii, který se léta věnuje manželskému poradenství, upozorňuje na skryté důvody.

Některá manželství to zvládnou a některá ne – stále je to tak padesát na padesát. Šance ve prospěch šťastného manželství jsou dokonce mizivější, protože jak dobře víte, skutečnost, že se manželství nerozpadlo, nemusí nutně znamenat, že se všem zúčastněným daří dobře.

Je to urputná diskuse a díky nekritické podpoře řady sdělovacích prostředků se stále silnější zdají ti, kdo negují jakýkoli rozdíl mezi "rodem" mužským a ženským.

Nevěra mužů i žen není dnes nic neobvyklého. Odhaduje se, že asi padesát procent provdaných a ženatých se během manželství dopustilo nevěry. Jestliže je výskyt nevěr a mimomanželských vztahů tak velký, měli bychom o tom otevřeně hovořit a zajímat se, co dělat, když se „to“ stane.

Je možné zachránit manželství, ve kterém ti dva žijí vedle sebe, jen se obviňují a napadají a ani jeden z nich už nemá sílu začít znovu? Film dává odpověď plnou naděje.

Předkládaná publikace je překladem 2. vydání knihy z roku 1996 (první vydání pochází z roku 1982), jejímž autorem je morální teolog a někdejší katolický farář v Liverpoolu Kevin T. Kelly. Jak sám autor v předmluvě uvádí, jeho kniha představuje výsledek teologického bádání a nechce reprodukovat oficiální učení církve o nerozlučitelnosti manželství.

V pastorační praxi se nejčastěji mluví o přípravě na manželství nebo o obtížných a krizových situacích, které v manželství nastávají. Církevní texty o manželství často mluví buď jen o ideálním stavu, jakého má manželství nabývat, nebo naopak o krizi manželství v současné společnosti a o všem, co správné chápání manželství ohrožuje. Málokdy najdeme v pastorační literatuře pojednání o různých etapách, které život v manželství charakterizují, o jejich projevech a o požadavcích, které na manželství kladou.

Běžně bývá největší pozornost věnována změnám, kterými prochází člověk od narození do dospívání. Menší pozornost se věnuje změnám člověka od dospělosti do výslovného stáří. Je pravda, že základní povahové rysy se zpravidla nemění a že určité vlastnosti, kladné i záporné, má většina lidí po celý svůj dospělý život. To ale neznamená, že by se člověk neměnil vůbec.

V euroamerické civilizaci bývá běžné, že se muž do velké míry (a někdy především) identifikuje se svým zaměstnáním. Proto proměny úspěchů, postavení, dosažených výsledků a dalších okolností v zaměstnání mívají na jeho sebevědomí a na jeho chování v rodině velký vliv.

Ačkoli lze všechny běžné duchovní rady považovat za užitečné a v zásadě v manželství za použitelné, je třeba také upozornit na některá typická nebezpečí, která mohou u křesťanů nastat.

1. Křesťanská láska znamená nezištné, trvalé a svobodné sebedarování.

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem je překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. První příběh se týká praotce Jákoba. Vstupoval do vztahu s Ráchel poznamenán povahou lstivého, ale zároveň pracovitého člověka, který čekal na svou první lásku. O to horší bylo zklamání, když po svatbě zjistil pravou tvář své manželky.