Krize v manželství

Přijměte pozvání na on-line seminář, který probíhal v rámci Týdne pro rodinu a je možné si jej stále zakoupit. Mediátor a manželský konzultant Jan Zajíček ukazuje jak může výchova dětí negativně zasahovat do vztahu manželů, ale hlavně ukazuje cestu, která vede ke skutečnému odpuštění.

Seminář na téma: Jak se proměňuje rodinná politika členských států Evropské unie s ohledem na roli otců v kontextu ČR přinesl velmi zajímavé příspěvky, viz www.rodiny.cz. Ing. František Růžička, otec tří dětí a organizátor víkendů pro otce s dospívajícím synem, ve svém příspěvku Jak se stát mužem a otcem stručně a jasně charakterizoval formy špatného otcovství, které dětem neprospívají.

Emoce prozradí víc, než si myslíme. Ukážou jací jsme, odhalí vnitřní a naprosto unikátní svět každého z nás podobně jako otisky našich prstů. Je dobré jim naslouchat a porozumět, protože jsou nezbytné pro náš vlastní spokojený život a nepostradatelné pro harmonické vztahy.

John Gottman, emeritní profesor psychologie washingtonské university, se výzkumem manželství a rodinných vztahů zabývá déle než čtyřicet let. Na základě pouhých patnácti minut naslouchání a sledování rozhovoru partnerů dokáže předpovědět, zda se pár rozvede.

Podle zkušeností psychologa a terapeuta Pavla Rause je respekt základem fungujícího vztahu. Zatím co pohrdání partnerem je pro manželství nejrizikovějším faktorem.

Přátelé oslavovali dvacet let společné cesty životem. V době, kdy mnoho partnerů řeší obtíže ve vztahu rozchodem, je to důvod k oslavě. Jejich příklad mne přivedl k zamyšlení nad tím, kdy začíná nevěra a jak zůstávat věrný.

Je říjen, zataženo. Pětašedesátiletý Per sedí v kavárně v centru Kodaně. Je módně oblečený a vlasy šedé úměrně věku má pěkně zastřižené. Tenhle den totiž není jen tak ledajaký. Domluvil si schůzku se svou ženou, s níž je takřka pětatřicet let ženatý. Tento den je zcela výjimečný proto, že Per uvažuje o rozvodu. Lisu má velmi rád, ale už delší dobu je na pochybách, zda to stačí. Dosud s ní o tom nemluvil, ale nyní mu připadá důležité toto téma otevřít.

Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost", a nemohli jsme se odhodlat k tomu, aby jeden řekl druhému, že rozvádět se nemá smysl. Člověk tolikrát myslí, že je hrdý, a zatím je jenom ješitný.

Podobně jako průsaky v přehradě naznačují možná velká nebezpečí, ztráta zdvořilosti v manželství je výrazem závažnějšího problému – nedostatku vzájemné úcty. Důsledky opomíjení „maličkostí“ svědčí o tom, že vlastně o žádné maličkosti nejde.

Každé manželství je spojené s čekáním. Někdy čekáme léta, než si jeden z partnerů osvojí určitou podobu lásky, někdy musíme počkat dvacet minut, než si manželka v obchodě vyzkouší nové šaty. Čekání ale není totéž co trpělivost. Gary Chapman považuje trpělivost za jednu ze sedmi podob lásky.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Aby obstáli, musí se postavit intenzivním útokům jistých "virů", které jsou produktem společenského prostředí: identifikovat je a vypěstovat si příslušné antiviry. Podle Zattoniové a Gilliniho je druhým virem láska zrcadlící.

Dobře formulovaná omluva může ukončit napětí, konflikty a pocity křivdy, které byly celé měsíce nebo i roky bolavým místem. Může změnit smýšlení druhého o vás – to, jak se na vás dívá. Dokáže zbořit hradby rychleji než jakákoli jiná slova nebo činy. Většina lidí hledá v omluvě upřímnost, chtějí, aby byla opravdová. Potíž je v tom, že máme rozdílné představy o tom, co znamená upřímnost.