Krize v manželství

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují na to, co můžeme konkrétně udělat. Skutečná láska i k sobě samému je o rozhodnutí vydat se na cestu, naslouchat hlubokým tužbám svého srdce a nebát se je uskutečnit anebo jen tak přijímat, když přijde ten správný čas.

Zajímavý podnět k sebepoznání a pochopení obtíží ve vztazích s nejbližšími nabízí nizozemská psycholožka Anita de Nennie. Ukazuje, jak svou nepoznanou bolest zkoušíme hodit na druhé, aniž bychom to dělali naschvál, a druzí zase nám, aniž by to dělali naschvál oni. Hodně bolesti z projekcí najdeme ve dlouhodobých svazcích. Nechápeme, odkud se chování toho druhého bere a proč na ně tak silně reagujeme.

Ve chvíli, kdy se nám začne zdát, že někdo jiný by byl jako manžel, či manželka mnohem lepší, než ten, komu jsme slíbili svoji lásku, přijde vhod zkušenost psychologa a rodinného terapeuta Roba Parsonse. Malé zastavení nás může uchránit chyb, které se velmi těžko napravují.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. S paní Evou jsme seděli v mediační místnosti a čekali jsme na jejího partnera Pavla, který ale nepřicházel.

Podle Doc. Plaňavy se ve vzájemné komunikaci partnerů projevuje jejich vztah. Není divu, že 95 % párů, které přicházejí do manželské poradny, má s komunikací problém. Dobrou zprávou je, že vztahy mezi sebou můžeme zlepšit, změníme-li způsob komunikace.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Možnosti jak zlepšit vztah k sobě i k druhým ukazuje mediátor Rostislav Macošek na příbězích. Podobnost se skutečnými lidmi a jejich příběhy je čistě náhodná.

Mnohé filmy o vztazích předstírají, že nevěra je zcela normální a někdy žádoucí. Existují ale i filmy, které vedou k zamyšlení nebo dávají lidem sílu být si věrní a chránit to nejcennější, na čem jim záleží. A na ty bychom chtěli upozornit.

Guy Gilbert skrze svou bohatou zkušenost s lidmi z okraje společnosti nijak nebagatelizuje zlo a příkoří, která se lidem dějí. Přesto potvrzuje, že jen cesta odpuštění vede k vnitřní vyrovnanosti, pokoji a radosti. Ukazuje, kde hledat zdroj síly k odpuštění, jak odpouštět v rodině a ve vztazích.

Obecně se připouští, že děti občas potřebují „na zadek“ jako důkaz rodičovské autority. Naši předkové říkávali: „Škoda každé rány, která padla vedle,“ ale měli pravdu? Je možné tresty a tvrdostí vykřesat v dětech dobro?

V rámci rozhovoru snoubenců nad tématem svobodné vůle, jedné z podmínek platnosti manželství v katolické církvi, padla i otázka, zda lze považovat domluvené sňatky za platné? Jsou myšlena manželství, kdy sňatek dohodnou rodiče a např. nevěsta vidí ženicha poprvé až na svatbě.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Při našem třetím mediačním setkání s Pavlem a Janou, jsme se dostali opět na začátek. Naše povídání se točilo kolem Pavlovy jemné, ale neustálé nespokojenosti, která Janě brala chuť a sílu usilovat o zlepšení jejich vztahu.

Žijeme ve společnosti, která je neustále v poklusu. Kdosi nám namluvil, že co je rychlé, je dobré. "Zatímco naši předkové se času podřizovali, my s ním neustále závodíme. Oni malovali portréty, my se cítíme ukřivděni, když nemáme fotky z dovolené do hodiny. Ale vztahy není možné budovat bez toho, aby se do nich investoval čas," píše Rob Parsons ve své knížce Jak žít a přežít v manželství.