Krize v manželství

Při všem rozumovém uvažování, při všech znalostech druhého partnera zůstane manželství vždy rizikem, skokem do Boží náruče prostřednictvím náruče milovaného. A to je společné i s rozhodnutím se pro Boha v oblasti víry. Ale právě toto riziko dělá život životem. Jinak by šlo o nudnou, předem plánovanou záležitost.

Souhlasíte s tvrzením „Co se škádlívá, to se rádo mívá.“ – tedy, že hádky jsou kořením dobrého vztahu? Otázka by také mohla znít: „Co bylo dříve – slepice, či vejce? Vztah bez hádky a hádka bez vztahu existují výjimečně.

Ukončení pracovní kariéry může vést ke krizi v manželství. Častěji jsou to muži, kdo se obtížněji vyrovnává se ztrátou společenské prestiže. Dokladem je příběh manželů Evy a Karla (jména a osobní údaje byly změněny).

Právě křesťané mají chápat, že „hřích patří do života“, ovšem ne jako něco, s čím lze souhlasit, nýbrž jako skutečnost, která má být rozpoznávána, vyznávána a Božím odpuštěním odstraňována. Tohle základní a poměrně jednoduché tvrzení by mělo osvobodit manžele od požadavku, aby byl jejich protějšek v každém okamžiku bezhříšný.

Život manželství můžeme rozčlenit do několika etap. Zde vyjdeme z celkem jednoduchého dělení:

Přestože máme dvě uši, někdy neslyšíme nic. Jindy zase slyšíme víc, než bylo řečeno a nebo něco úplně jiného, než se nám ten druhý pokoušel sdělit. Záleží totiž na tom, v jaké rovině, či jakým "uchem" jsme zvyklí naslouchat.

Ve starém Rusku přišla jednoho dne k rabímu Mose žena a stěžovala si trpce na svého muže: „Naše manželství je nanic. On už mě nemiluje. Už ani nevím, kdy mi naposledy projevil svou lásku.“ „Pošli ke mně svého muže,“ odpověděl rabín. Muž přišel a říká: „Naše manželství je nanic. Ona už mě nemá ráda, to je celá příčina. Už ani nevím, kdy mi naposledy dala najevo svou lásku.“ „Přijďte zítra oba spolu ke mně,“ odpověděl rabín.

Domácí násilí se stává součástí života v nemálo rodinách. Proto je dobré upozornit na mýtus, který je velmi rozšířený: Jakmile vyhledám pomoc, znamená to automaticky také rozvod. Dobrou zprávou je, že násilí je možné zastavit a čím dřív začneme situaci řešit, je větší naděje na zachování vztahu.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková se ve své profesi setkává s těmi nejhoršími podobami manželství, přesto neztrácí víru v tuto instituci. Považuje manželství za výbornou věc.

Moto Národního týdne manželství 2019: Zabijáci manželství je trochu drsné, ale pravdivé. Lidé uzavírají manželství s nadějí, že jim přinese něco radostného, pěkného a hodnotného. Často však nevědí jak si lásku udržet.

Prakticky každý manželský pár se ve svém společném životě musí mnohokrát vyrovnávat s obtížemi, složitými situacemi i krizemi. K tomu je v prvé řadě potřeba opakovat, že ani krize ani obtíže neznehodnocují lidský život beze zbytku. Tím nemá být jejich tíže bagatelizována, ale má být poukázáno na skutečnost, že dobrý výsledek manželství nespočívá v absenci obtíží a krizí, ale v jejich překonání.

Církev učí, že manželství je nerozlučitelné. Ježíšovy učedníky to zarazilo. „Jestliže to je mezi mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit," reptali (srov. Mt 19,3-10). Ale Bůh a církev hlásají to, co je pro nás nejlepší. Rozvod je nesmírně stresující záležitostí, která ve většině případů vede k dalším nešťastným vztahům a k samotě. Rozvod má navíc trvalé a zničující účinky na děti.