Krize v manželství

Přátelé oslavovali dvacet let společné cesty životem. V době, kdy mnoho partnerů řeší obtíže ve vztahu rozchodem, je to důvod k oslavě. Jejich příklad mne přivedl k zamyšlení nad tím, kdy začíná nevěra a jak zůstávat věrný.

Je říjen, zataženo. Pětašedesátiletý Per sedí v kavárně v centru Kodaně. Je módně oblečený a vlasy šedé úměrně věku má pěkně zastřižené. Tenhle den totiž není jen tak ledajaký. Domluvil si schůzku se svou ženou, s níž je takřka pětatřicet let ženatý. Tento den je zcela výjimečný proto, že Per uvažuje o rozvodu. Lisu má velmi rád, ale už delší dobu je na pochybách, zda to stačí. Dosud s ní o tom nemluvil, ale nyní mu připadá důležité toto téma otevřít.

Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost", a nemohli jsme se odhodlat k tomu, aby jeden řekl druhému, že rozvádět se nemá smysl. Člověk tolikrát myslí, že je hrdý, a zatím je jenom ješitný.

Podobně jako průsaky v přehradě naznačují možná velká nebezpečí, ztráta zdvořilosti v manželství je výrazem závažnějšího problému – nedostatku vzájemné úcty. Důsledky opomíjení „maličkostí“ svědčí o tom, že vlastně o žádné maličkosti nejde.

Každé manželství je spojené s čekáním. Někdy čekáme léta, než si jeden z partnerů osvojí určitou podobu lásky, někdy musíme počkat dvacet minut, než si manželka v obchodě vyzkouší nové šaty. Čekání ale není totéž co trpělivost. Gary Chapman považuje trpělivost za jednu ze sedmi podob lásky.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Aby obstáli, musí se postavit intenzivním útokům jistých "virů", které jsou produktem společenského prostředí: identifikovat je a vypěstovat si příslušné antiviry. Podle Zattoniové a Gilliniho je druhým virem láska zrcadlící.

Dobře formulovaná omluva může ukončit napětí, konflikty a pocity křivdy, které byly celé měsíce nebo i roky bolavým místem. Může změnit smýšlení druhého o vás – to, jak se na vás dívá. Dokáže zbořit hradby rychleji než jakákoli jiná slova nebo činy. Většina lidí hledá v omluvě upřímnost, chtějí, aby byla opravdová. Potíž je v tom, že máme rozdílné představy o tom, co znamená upřímnost.

Podle průzkumu pořádaného časopisem Reader´s Digest většina z nás usuzuje, že lhát je někdy lepší než mluvit pravdu. Někdy si to ani neuvědomujeme. Od přirozenosti máme sklon od druhých vyžadovat pravdivost, zatímco sami si pravdu trochu upravíme. Gary Chapman ve své knize Sedm podob lásky vyzdvihuje upřímnost jako nejdůležitější vlastnost milujícího člověka.

Kurzy pro páry prožívající krizi pokračují na Slovensku v Rodinkově v Belušských Slatinách. Kontaktní osobou pro Českou republiku je psycholožka Františka Diblíková z Chocně, matka čtyř dětí, spolu se svým manželem Karlem. Kratičký rozhovor zachycuje podrobnosti tohoto projektu.

Pozitivní přístup k osudovým zvratům vykresluje zkušená německá psychoterapeutka Bärbel Wardetzki ve své knize Krize je výzva. Jako ukázku přinášíme její pohled na závislostní onemocnění dítěte nebo partnera, které nás činí bezmocnými.

Svědectví mnoha párů, které zkusily uvést do života poznatky Dr. Emersona Eggerichse o lásce a úctě, hovoří o tom, že stačilo málo a jejich manželství znovu rozkvetla. Principy nejsou složité, vycházejí ze dvou základních potřeb mužů a žen.

Důležité podněty pro rozvoj partnerského vztahu najdeme v knížce známého italského psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poli Můj život beze mne. Hovoří o identitě, o tom, že milovat můžeme jen tehdy, když jsme sami sebou. Když jsme zakořeněni ve svém nitru a darujeme sami sebe.