Krize v manželství

Guy Gilbert skrze svou bohatou zkušenost s lidmi z okraje společnosti nijak nebagatelizuje zlo a příkoří, která se lidem dějí. Přesto potvrzuje, že jen cesta odpuštění vede k vnitřní vyrovnanosti, pokoji a radosti. Ukazuje, kde hledat zdroj síly k odpuštění, jak odpouštět v rodině a ve vztazích.

Obecně se připouští, že děti občas potřebují „na zadek“ jako důkaz rodičovské autority. Naši předkové říkávali: „Škoda každé rány, která padla vedle,“ ale měli pravdu? Je možné tresty a tvrdostí vykřesat v dětech dobro?

V rámci rozhovoru snoubenců nad tématem svobodné vůle, jedné z podmínek platnosti manželství v katolické církvi, padla i otázka, zda lze považovat domluvené sňatky za platné? Jsou myšlena manželství, kdy sňatek dohodnou rodiče a např. nevěsta vidí ženicha poprvé až na svatbě.

Promluvy Luise Evelyho zachycené v knize Láska a manželství dovedou protrhnout i kožené závěsy zvyku, předsudků, prostředí... I po letech neztratily na své naléhavosti. Přinášíme malou ochutnávku.

Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky pater Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Jako ukázku vybíráme zastavení páté, zamyšlení nad tím, zda jsme ochotni a schopni přijímat partnerův kříž.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Při našem třetím mediačním setkání s Pavlem a Janou, jsme se dostali opět na začátek. Naše povídání se točilo kolem Pavlovy jemné, ale neustálé nespokojenosti, která Janě brala chuť a sílu usilovat o zlepšení jejich vztahu.

Žijeme ve společnosti, která je neustále v poklusu. Kdosi nám namluvil, že co je rychlé, je dobré. "Zatímco naši předkové se času podřizovali, my s ním neustále závodíme. Oni malovali portréty, my se cítíme ukřivděni, když nemáme fotky z dovolené do hodiny. Ale vztahy není možné budovat bez toho, aby se do nich investoval čas," píše Rob Parsons ve své knížce Jak žít a přežít v manželství.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Před několika lety mne můj kamarád pozval na svoji svatbu. Byla nádherná. Odnesl jsem si krásné zážitky, ale také příběh, na který nikdy nezapomenu. Příběh, který večer na zahradě povídala Jakubova maminka úzkému kruhu posluchačů.

Dobře fungující vztah si můžeme představit jako dva lidi na houpačce. Houpání je může bavit, když je nahoře tu jeden a příště druhý. Krátkodobá tahanice o to, kdo bude nahoře, jak rychle se budeme houpat nebo jak je rozdělena naše váha, vůbec neuškodí – alespoň je větší zábava. Houpačka se však nesmí na dlouho zastavit v nerovnovážné poloze, protože pak nás legrace brzy přejde.

Mladí manželé se vydali za rabínem pro svolení k rozvodu. (Křesťané chodí za knězem jedině kvůli sňatku, ale v judaismu se chodí za rabínem i kvůli rozvodu.) Ohromený rabín odpověděl: „Vždyť jsem vás oddával teprve před rokem a tehdy jste se mi zdáli velice zamilovaní. Proč se chcete rozvést?“

Ačkoliv se mnozí nevěrníci ohánějí tím, že se vlastně nic nestalo, že je to jenom online, nevěra na internetu se projevuje velice podobně jako běžná nevěra. Podle psychologů představuje virtuální nevěra pro vztah stejné nebezpečí jako nevěra v reálném životě a navíc u ní hrozí riziko závislosti.

Síť je mnohovýznamové slovo. Záleží na tom, koho se zeptáte. Zkuste třeba rybáře a řekne vám, že je to pomůcka na chytání ryb. Zeptejte se hasiče a sdělí vám, že záchrannou sít využívá k záchraně osob, kdy jedinou možnou cestou záchrany je skok dolů.