Krize v manželství

Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Odpovědi dokresloval mnoha příklady z praxe, které zápis neobsahuje, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.

Dějiny rodiny jsou rozbrázděny krizemi všeho druhu, jež jsou zároveň součástí jejich dramatické krásy. Je třeba pomáhat manželům objevovat, že překonaná krize nevede k méně intenzivnímu vztahu, ale zlepšuje víno manželského spojení, ustaluje ho a přivádí ke zralosti. Manželé spolu nežijí proto, aby byli stále méně šťastní, ale aby se naučili být šťastnými novým způsobem, když se jim s novou etapou otevírají nové možnosti.

Obecně se připouští, že děti občas potřebují „na zadek“ jako důkaz rodičovské autority. Naši předkové říkávali: „Škoda každé rány, která padla vedle,“ ale měli pravdu? Je možné tresty a tvrdostí vykřesat v dětech dobro?

V pokračování článku Ráchel Bícové o mýtech v křesťanském manželství se dočteme, že romantika neurčuje kvalitu manželství, že potřeby je dobré vyjadřovat, že konflikty k životu v manželství patří a že život je mnohem plnější, když manželé fungují jako tým a hledají, jak se nejlépe doplňovat, jak se podpořit, kde dávat druhému přednost.

A žili šťastně až do smrti… Když Mary Laner, socioložka z Arizonské státní univerzity, prováděla svůj výzkum ohledně očekávání, která mají lidé spojená s manželstvím, došla k závěru, že jsou skutečně přehnaná. Zkoumala očekávání od manželství mezi vysokoškolskými svobodnými studenty a porovnala je s lidmi, kteří žili v manželství již deset let. Jak se dalo předpokládat, pohled studentů byl až pohádkově nerealistický. Rozčarování z reality pak může být pro manželství devastující.

Všichni chceme svým rodinám dát to nejlepší. Ale co to je? Kdosi jednou řekl, že ten největší dar, jaký mohou rodiče dětem dát, je láska mezi nimi dvěma. Rob Parsons, zakladatel organizace Care for Family (Péče o rodinu) ve své knížce Deset tipů pro rodinu ukazuje, že každý pár nutně musí projít i obdobím, kdy alespoň jeden z partnerů „necítí“ lásku.

... ale rozchod a rozvod mají negativní vliv. Podle mezinárodního výzkumu provedeného v patnácti zemích a mezi 34 493 lidmi je manželství pozitivní pro mentální zdraví mužů i žen. Důsledkem života v manželství je snížené riziko onemocnění většinou mentálních poruch jako je deprese, stres a užívání návykových látek.

Jakmile použijeme větu: „Ty musíš mít vždycky pravdu!“ zastavujeme tím veškerou diskusi i možnost vzájemného porozumění. Denis Sonet, kněz diecéze Troyse ve Francii, který se léta věnuje manželskému poradenství, upozorňuje na skryté důvody.

Každé manželství je originální, muž i žena jsou neopakovatelní jedinci, a proto bývají „zaručené recepty“ na řešení obtíží a krizí málo účinné, ne-li škodlivé. Přesto se odvážíme formulovat několik požadavků, jejichž naplňování by mělo usnadnit nebo umožnit bez velkých škod překonat problémy, které různé životní etapy a přechody z jedné etapy do druhé přinášejí.

Promluvy Luise Evelyho zachycené v knize Láska a manželství dovedou protrhnout i kožené závěsy zvyku, předsudků, prostředí... I po letech neztratily na své naléhavosti. Přinášíme malou ochutnávku.

Některá manželství to zvládnou a některá ne – stále je to tak padesát na padesát. Šance ve prospěch šťastného manželství jsou dokonce mizivější, protože jak dobře víte, skutečnost, že se manželství nerozpadlo, nemusí nutně znamenat, že se všem zúčastněným daří dobře.

Je to urputná diskuse a díky nekritické podpoře řady sdělovacích prostředků se stále silnější zdají ti, kdo negují jakýkoli rozdíl mezi "rodem" mužským a ženským.