Krize v manželství

Některá manželství prožívají dost dlouhá obtížná období. Mnohdy se oběma nebo jednomu z nich situace jeví jako bezvýchodná, temná, jako pochod tunelem. V tunelu se člověk těžko orientuje. Ale ze zkušeností ví, že na konci tunelu je otvor a světlo.

Byli jsme mladí manželé a o těch Vánocích jsme měli před rozvodem. Už jsme měli vyplněné formuláře. Ale vlastně – vlastně jsme se měli pořád rádi. Já jsem měl „svou hrdost“, manželka měla „svou hrdost", a nemohli jsme se odhodlat k tomu, aby jeden řekl druhému, že rozvádět se nemá smysl. Člověk tolikrát myslí, že je hrdý, a zatím je jenom ješitný.

Vzpomínky nepřicházejí ze zápisníků a fotoalb – jsou uloženy v našich mozcích. Zůstávají s námi. Následují nás, kamkoli jdeme – do našeho vnitřního života, do našich vztahů a do veškeré naší komunikace. Pokud jsou dobré, budou pro nás skvělou výhodou. Jsou-li však špatné, otráví všechny naše vztahy.

Každé manželství je originální, muž i žena jsou neopakovatelní jedinci, a proto bývají „zaručené recepty“ na řešení obtíží a krizí málo účinné, ne-li škodlivé. Přesto se odvážíme formulovat několik požadavků, jejichž naplňování by mělo usnadnit nebo umožnit bez velkých škod překonat problémy, které různé životní etapy a přechody z jedné etapy do druhé přinášejí.

Přátelé oslavovali dvacet let společné cesty životem. V době, kdy mnoho partnerů řeší obtíže ve vztahu rozchodem, je to důvod k oslavě. Jejich příklad mne přivedl k zamyšlení nad tím, kdy začíná nevěra a jak zůstávat věrný.

Je říjen, zataženo. Pětašedesátiletý Per sedí v kavárně v centru Kodaně. Je módně oblečený a vlasy šedé úměrně věku má pěkně zastřižené. Tenhle den totiž není jen tak ledajaký. Domluvil si schůzku se svou ženou, s níž je takřka pětatřicet let ženatý. Tento den je zcela výjimečný proto, že Per uvažuje o rozvodu. Lisu má velmi rád, ale už delší dobu je na pochybách, zda to stačí. Dosud s ní o tom nemluvil, ale nyní mu připadá důležité toto téma otevřít.

Mnozí z těch, kdo plánují společnou budoucnost, jsou přesvědčeni, že peníze nemohou být nikdy problém. Přece, když se máme rádi, tak peníze nepočítáme. Ale není to jen iluze? Nad tím, jak je to ve skutečnosti, se zamýšlí Denis Sonet, který se léta věnuje poradenství a duchovnímu doprovázení manželských párů.

Také často vidíte chyby u toho druhého, rozčilujete se kvůli nim a chcete, aby se změnil? Moderní psychologie nás upozorňuje na stíny v nás, a tak nás přivádí zpátky ke známému biblickému textu: Staráme-li se o třísku v oku svého partnera, měli bychom se nejdřív podívat na trám v oku vlastním.

Při všem rozumovém uvažování, při všech znalostech druhého partnera zůstane manželství vždy rizikem, skokem do Boží náruče prostřednictvím náruče milovaného. A to je společné i s rozhodnutím se pro Boha v oblasti víry. Ale právě toto riziko dělá život životem. Jinak by šlo o nudnou, předem plánovanou záležitost.

V naší vzájemné komunikaci v manželství nám jsou často překážkou naše představy. Je s podivem, kolik falešných představ o komunikaci existuje. Stojí za to si připomenout, že umění mluvit není ani nejdůležitější, ani všemocné.

V dlouhodobém vztahu se nedá zabránit tomu, abychom se čas od času nedotkli partnerova bolavého místa. Partneři by si proto měli stanovit základní pravidlo: zranění se nezastírají a ke skutečnému smíření by mělo dojít pokud možno ještě týž den. Čím déle v sobě poneseme hněv ze „zapomenutých“ zranění, tím obtížnější bude smíření.

Co se děje, když se dva lidé rozhodnou stát rodiči, promýšleli z nejrůznějších úhlů pohledu účastníci konference na téma Partnerství a rodičovství aneb Spočívá stabilita rodiny v kvalitním partnerství? Některé myšlenky stojí za pozornost.