Konflikt je jako ledovec
4.10.2018
Vršky ledovce nad hladinou připomínají neslučitelné pozice lidí, kteří se dostali do konfliktu. Jejich skutečné motivy jsou skryté, tak jako mohutné tělo ledovce, pod hladinou. Vzájemným rozhovorem můžeme společné motivy odkrýt a dohodnout se na spolupráci.
Kvalita komunikace ovlivňuje každou oblast našich vztahů, má vliv i na tělesné zdraví. Podle terapeuta Michaela Chytrého 95 % manželských párů, které přicházejí do rodinné poradny, s ní má potíže. Komunikace je totiž jádrem lásky.
Boj, únik, přizpůsobení nebo kompromis
Konflikty, střety lidí s různými názory, se dají řešit několika různými způsoby: bojem, únikem, přizpůsobením se či kompromisem. Volba závisí na tom, jestli nám jde hlavně o výsledek, o sebeprosazení, anebo nám záleží na vztahu. Podle toho se buď pustíme do nelítostného boje a prosazujeme své cíle hlava nehlava. Nebo naopak unikáme, odkládáme řešení konfliktu, např. utečeme nebo práskneme dveřmi. Výsledkem je ztráta pro obě strany. Boj a únik bývají nejčastějšími způsoby řešení konfliktů. V situacích, kdy jde o život, jsou na místě, ale manželství neprospívají, protože ničí vztahy.
Vstřícní lidé, pro které jsou vztahy důležitější, se zase často přizpůsobují a dávají druhému maximální prostor. Někdy je to na chvíli potřeba, ale jako setrvalý stav popření sebe sama a vlastních cílů vztahům také neprospívá. Když si vzájemně nedáváme žádné hranice, nenastavujeme si zrcadlo a nemůžeme růst.
Běžně se říká, že v manželství je hlavně potřeba učit se kompromisům. Tak na to pozor! Kompromis je jako řešení konfliktů výhodný v majetkových vztazích: prodávám za 100 korun a on by koupil za 80. Kompromis 90 korun uspokojí oba dva účastníky transakce. Tam, kde jde o vztah, není kompromis ideální cestou. Je to řešení polovičaté, při kterém cíle nedosáhne nikdo a oba dva mají pocit, že se museli přizpůsobit.
Spolupráce
Pro ty, kterým záleží jak na vztahu, tak na výsledku, existuje ještě jedna cesta, a tou je spolupráce. Jejím produktem je dohoda – oba vítězí. Jak ale k takové dohodě dospět? Můžeme si pomoci obrazem ledovce, ze kterého vidíme jen špičky a celé jeho tělo se ukrývá pod hladinou. Tak je to i s naším konfliktem, ve kterém vidíme dvě neslučitelné pozice. Kdybychom se podívali hlouběji "pod hladinu", pak bychom objevili spoustu společných motivů pro své chování.
Například: dcera chce být na oslavě narozenin spolužáka do 21.00, my bychom si přáli, aby přišla už v 19.00, kompromisem by byl návrat ve 20 hodin. Pokud hned nevyhrotíme své pozice a začneme si o tom povídat, objevíme své motivy i motivy dítěte. Pro dítě bude cenné, když se dozví, že se o něj vlastně bojíme, aby se mu cestou něco nestalo. Že nám připadá poslední dobou unavené a myslíme si, že by mělo víc spát. Pro nás bude dobré si uvědomit, že nám jde o moc a o udržení pocitu autority. Dozvíme se, že dcera nechce vypadat hloupě před spolužáky, že se kamarádi scházejí pomalu a sotva se sejdou, už by musela odejít a dort je plánovaný na půl devátou. Pochopíme, že by si přála vypadat dospěle, samostatně a sama se rozhodovat.
Najít řešení přijatelné pro obě strany se jistě podaří. Například, až bude ve 21.00 odcházet, zavolá nám a my jí někam přijdeme naproti. Dosáhneme svého a náš vzájemný vztah se touto zkušeností posílí. Základem řešení konfliktů dohodou je: neříkat svou pozici, ale sdělovat svoje motivy. Naše pozice někdy bývají neslučitelné, zatímco motivy máme většinou společné.
Zásady aktivního naslouchání
Vypadá to krásně a jednoduše, stačí si vysvětlit své motivy a je to. K tomu, abychom si dokázali pěkně popovídat o svých motivech, potřebujeme umět mluvit tak, aby nám ten druhý rozuměl, a naslouchat, abychom slyšeli, co nám opravdu říká. Velká část problémů se potom vyřeší už během naslouchání.
Dovednosti pro aktivní naslouchání by se daly shrnout do těchto zásad:
- Povzbudit – znamená to udělat si čas, pokud jsme v presu, říci to: mám na tebe ... minut; rád tě vidím; pojď si sednout; poslouchám tě, povídej, zajímá mě to…
- Pochopit, co nám druhý říká – nedávat dříve své stanovisko, pomoci vyjádřit, co chce říci: "Je to tak? myslíš to takhle?"
- Parafrázovat – svými slovy (bez hodnocení!) zopakovat to, co druhý řekl: "Jestli jsem to správně pochopil..."
- Zrcadlit pocity – ověřuji si tak, zda chápu správně, co ten druhý cítí; říkám jaký pocit mám, pomáhám mu najít a pojmenovat jeho pocit; mluvení o pocitech je v rodině důležité, předchází sociálně patologickým jevům.
- Shrnout rozhovor – jasně formulovat, k čemu jsme došli, i když jsme se nedohodli, říci: "Zjistili jsme rozdílný názor, příště se třeba dohodneme."
- Poděkovat – nemusím souhlasit, ale děkuji, že mi to přišel říci.
Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2005/21.
Štítky: naslouchání, kompromis, komunikace, láska, vztahy
Sekce: Krize v manželství | Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
