Krize v manželství

Malé příběhy známého italského salesiána Bruna Ferrera zahřívají srdce, dávají radu, posilují dobré rozhodnutí, vyvolávají úsměv nebo podněcují k zamyšlení.

V mnoha manželstvích se zdá, že jeden z manželů je výrazněji sobecký, nezodpovědný, uzavřený do sebe nebo panovačný. Ten druhý je vnímán jako mučedník a lidé si říkají, jak jen dokáže snášet život s tak problémovým člověkem. Díky tomu je pro „hodného“ partnera často těžké stanovit si přiměřené hranice.

Jeden dřevorubec právě skončil práci. Poněvadž byl pátek, pozval svého kamaráda, ať k němu zajde domů na pivo. Když přišli domů, zůstal dřevorubec předtím, než vešel, chvíli tiše stát před jedním stromem v zahradě. Pohladil kmen a pak se oběma rukama dotýkal větví. Výraz v obličeji se mu úplně změnil.

Kdo se opovažuje dnes psát o smutku a stísněnosti? Kdo má odvahu začít s tématem, o kterém se ve slušné společnosti nemluví! Kdo nám chce vnášet škarohlídství a zamračenost do našeho rozevlátého pojetí života?

Dr. Henry Cloud ve své knížce o hranicích v manželství ukazuje, že štěstí a bezprostřední pohodlí jsou ty nejhorší hodnoty pro život v manželství. Vypráví o setkání s jedním mladým mužem. Hovořili spolu o dívce, se kterou se chtěl oženit, ale měl určité otázky ohledně jejich vztahu. Během rozhovoru se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že ho jeho dívka nečiní „šťastným“.

Podnětů pro to, co bychom neměli dělat, aby bylo naše manželství dobré, je mnoho. Řada z nich má obdobnou hodnotu jako lék. Ten však je zapotřebí nejprve spolknout, aby mohl účinkovat. S níže uvedenými radami Jara Křivohlavého je to obdobné.

Manželství je pro většinu lidí to nejhodnotnější, co v životě existuje. Jsme vděčni za krásný manželský vztah svých rodičů. Také my bychom chtěli mít pěkné manželství. Podle zkušeností psychologa Jara Křivohlavého cesta k dobrému soužití vyžaduje kázeň a některých věcí je nutné se vyvarovat.

V knize umění rozhovoru na konci života jsou uvedené inspirativní otázky k zamyšlení nad životem. Je velká škoda, že si je neklademe mnohem dřív. Proto na ně upozorňujeme a doporučujeme je k zamyšlení individuálnímu i v partnerském vztahu.

Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky P. Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Pro zamyšlení vybíráme sedmé zastavení věnované dalšímu pádu a trpělivosti.

Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky pater Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Jako ukázku vybíráme osmé zastavení – to on...

Domácí násilí není pouze soukromou záležitostí dvou dospělých. Týká se i ostatních členů rodiny – hlavně dětí, které jsou bezmocnými svědky traumatického pouta. Jednou vidí mámu a tátu ve fázi líbánek, jenže druhý den táta dostane záchvat zuřivosti a mámu zbije. Je velmi pravděpodobné, že v dospělosti také propadnou destruktivnímu chování anebo navážou vztah s agresorem. Cyklus se může opakovat po řadu generací.

Gary Chapman, autor knihy Pět jazyků omluvy by si přál, abychom o omluvě víc přemýšleli. Naučili se rozpoznat a překonat sklon svalovat vinu na druhé, popírat ji nebo vyslovovat spěšnou chabou omluvu, místo abychom se k chybě skutečně přiznali.