Povzbuzení

Mnozí z nás vědí, jak je nepříjemné, když se nám vybije telefon nebo notebook. Pak jsou nám totiž k ničemu. Veškeré elektronické přístroje potřebují dobíjet baterky – a my taky. Musíme se dobíjet, abychom mohli fungovat jako zaměstnanci, rodiče i partneři.

Příběhy a pohádky oplývají zvláštní mocí, odkazují na něco tajemného. Ukazují hlubší rovinu, která se za příběhem skrývá a mohou rozehrát struny našeho vnitřního já. Kde se mě příběh dotýká? A proč ? Jaké je jeho poselství? Ne jinak je tomu i v tomto příběhu Piera Gribaudiho z knihy Příběhy vánoční noci.

Jsou v životě chvíle, kdy druhým můžeme projevit svoji náklonnost, ukázat svůj vztah prostřednictvím dárku. Dárkem projevujeme vděčnost, ale také sdělujeme druhému, jak je pro nás důležitý a že nám na našem společném vztahu záleží.

Možná trochu nezvyklý příběh přinášíme v čase předvánočním. Jde o autentický vánoční dopis otce, který uveřejnil Stefano Guarinelli, doktor psychologie a kněz milánské diecéze, ve své knize Mezi mužem a ženou. Konkrétní zkušenost druhých nás ve chvíli, kdy jsme se svým trápením sami, může povzbudit.

Když se manželství vydaří, manželé shodně uvádějí, že k dobrému vzájemnému vztahu přispěly jejich rozhovory. Podle známého psychologa Jara Křivohlavého stojí za to se zamyslet nad tím, zda a jak umíme naslouchat. Svou knížku Povídej – naslouchám, uzavírá názorným příběhem.

Zamyšlení na téma bdělosti ve vztahu je velmi silným impulzem pro začátek adventu. Připravujeme se na Vánoce, kdy si připomínáme tajemství příchodu Ježíše Krista. V tomto čase zaznívá pozvání: Buďte bdělí, protože neznáte den ani hodinu. Slova Marcela Javory jsou inspirací k proměně a oživení partnerského vztahu.

Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období, čekání na Vánoce. Těžko dát nějaký jednotný návod, jak prožít Advent v rodině, ale rozhodně stojí za to se na jeho počátku na chvíli zastavit a uvědomit si, že je před námi vzácný čas a bylo by škoda jím jen tak proletět, aniž bychom na jeho konci „uslyšeli zvony“.

Kdo by neměl zkušenost s opakujícími se situacemi, při kterých nás zaplaví velmi silné emoce, většinou hněv, nebo smutek. Aniž o tom víme, prožíváme opět dávné zranění z dětství, jak ilustruje následující příběh. Možná i pro vás má psychoterapeut Benoît Rancourt dobrou zprávu: Podaří-li se vyslovit to, co dříve nemohlo být vysloveno, zvítězí přítomnost nad minulostí.

Spousta snoubenců vůbec netuší, že existuje příprava na život v manželství, kterou budou potřebovat pro uzavření církevního sňatku a že kurzy těchto příprav fungují již přes 30 let. Proč ale takový kurz absolvovat? Vždyť svého partnera znám a pro společný sňatek jsme se už přece rozhodli…

P. Jakub Berka začíná svoji reflexi o svátosti manželství: "Nedávno jsem se díval do záznamů, koho jsem kdy oddal. Nedělám si statistiku, jenom si poznamenávám jména, abych na ně nezapomněl. Za každým jménem vidím životní příběh. Tu a tam na ně vzpomenu."

Mediátor a manželský konzultant Jan Zajíček má zkušenost s tím, jak může výchova dětí negativně ovlivnit budoucí vztah manželů. Ukazuje, co se děje se vztahem, kde se neodpouští, ale hlavně pomáhá najít cestu, která vede ke skutečnému odpuštění a k obnovené rovnocennosti.

„Měl bych se víc modlit, chtěl bych, ale nedostává se mi času, nestíhám,…“ Papež František se v jedné ze svých katechezí zamýšlí právě nad tímto stále se opakujícím nářkem křesťanů. Ano, čas je vzácný pro každého a čas rodiny je komplikovaný, ustaraný a naplněný nadmíru. Kdo má rodinu, brzy se naučí řešit rovnici, kterou nedovedou vyřešit ani velcí matematikové. Den jakoby obsahoval ne 24 ale 48 hodin. Maminky a tatínkové dobře vědí, o čem je řeč. V rodině je hodně práce.