Povzbuzení

Každý z nás přirozeně touží po pochvale a uznání, které je vyjádřením a potvrzením, že je přijímán a milován, tak jak je. Že je dobrý. Jedním ze zdrojů pohlazení je znovu prožívání hlazení zažitého v naší minulosti. V myšlenkách se do šťastných situací vracíme právě tehdy, když „slyšíme" rodičův potlesk. Pečující rodič je součástí naší studnice vzpomínek stejně tak jako rodič kritický.

Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Před lety jsem byl na návštěvě u paní, které jsme od dětství říkali teto. Jednoho krásného červencového večera teta vzpomínala na svůj život a já si dodnes některé její životní moudrosti pamatuji.

Slova zenového mistra v sobě skrývají hlubokou pravdu. Lotos představuje symbol znovuzrození, krásy, života, ale i štěstí v manželství. Aby mohl kvést skutečně potřebuje pořádné bahno. Stejně jako k lepšímu a hlubšímu porozumění v partnerském vztahu musíme projít obtížemi i temnými nocemi.

Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky pater Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Jako ukázku vybíráme zastavení první – soud.

Věřím, že každá žena potřebuje být v souladu se svým manželem prostřednictvím hlubokého a důvěrného vztahu. Potřebuje kamarádství, harmonii a pocit sounáležitosti.

Pro děti je bezpečný domov hned po rodičích prvním pevným bodem jejich života. Je to ochranná skořápka, odborníci na rodinnou terapii používají termín sociální děloha, ve které dítě potřebuje dozrát k dospělosti. Ale i pro nás, dospělé zůstává domov základní potřebou.

Šíření genderových teorií, které by nejraději vymazaly všechny rozdíly mezi pohlavími, převrací přirozený a univerzální princip jedinečnosti rodiny, tvořené mužem a ženou, kteří dávají život dětem. Maria Tereasa Zattoniová a Gilberto Gillino ve své knize Křehké vztahy hovoří o teoriích smývání rozdílů a vysvětlují jejich podstatu.

Někdo z nás mohl v dětství slyšet: „S tebou se to nedá vydržet.“ Pokud to slýchal pravidelně a navíc od blízké osoby, pravděpodobně to přijal za své a vnímá, že je s ním něco špatně. Anselm Grün ve své knize Cesta k radosti a vnitřnímu klidu rozehrává téma, jak snášet a vydržet sebe sama i druhé ve vztazích a jak se naučit přitom vzájemně růst.

Moto Národního týdne manželství má mnoho významů a možností. Zahrnuje jak oblast mezigeneračních vztahů našich rodin, tak i osobní růst každého z nás i společnou cestu partnerů v manželství. Kořeny a křídla pomáhají porozumět složitému a krásnému fenoménu, kterým je partnerský vztah.

Mnozí se domnívají, že umění mluvit je v komunikaci nejdůležitější. Opak je pravdou, naslouchání je v našich vzájemných rozhovorech tím zásadním. A pokud nebudeme naslouchat našim dětem od raného dětství, nebudou ony ochotné naslouchat nám.

Slaďování orchestru zní nejdřív příšerně, trvá to, než se všechny disonance pročistí a dozrají k souzvuku. Také čas uvnitř rodiny se musí postupně synchronizovat, aby dozrál k souzvuku. V metafoře souhry orchestru a souhry v rodině je skryto mnoho analogií. Krásně o tom hovoří Ludmila Trapková v rozhovoru s Pavlou Louckou.

Co myslíte, že drží manželství pohromadě? Čím se liší šťastné páry od nešťastných? V jedné americké studii bylo dotázáno 351 manželských párů, které byly spolu již delší dobu, proč jsou spolu spokojené. Manželé byli požádáni, aby napsali do dotazníku výroky, které by nejlépe popsaly jejich manželství.