Povzbuzení

Společná práce přivedla rodinné terapeuty Ludmilu Trapkovou a Vladislava Chválu ke svatbě. Propojují zkušenosti psycholožky a lékaře, manželky a manžela, matky a otce, babičky a dědečka. Z jejich rozhovoru s Pavlou Louckou, který vyšel knižně pod názvem Muž a žena v rodině, vybíráme odpovědi týkající se svatby.

Kdo by neměl zkušenost s opakujícími se situacemi, při kterých nás zaplaví velmi silné emoce, většinou hněv, nebo smutek. Aniž o tom víme, prožíváme opět dávné zranění z dětství, jak ilustruje následující příběh. Možná i pro vás má psychoterapeut Benoît Rancourt dobrou zprávu: Podaří-li se vyslovit to, co dříve nemohlo být vysloveno, zvítězí přítomnost nad minulostí.

Začátek roku je časem zastavení, nových předsevzetí a obnovení dobrých úmyslů. Děti se v rodině cítí bezpečně, pokud tam panuje ovzduší pravé a vzájemné lásky manželů. Proto stojí zato si znovu připomenout, co jsme si kdysi slíbili a že láska sama od sebe nehoří.

Možná trochu nezvyklý příběh přinášíme v čase předvánočním. Jde o autentický vánoční dopis otce, který uveřejnil Stefano Guarinelli, doktor psychologie a kněz milánské diecéze, ve své knize Mezi mužem a ženou. Konkrétní zkušenost druhých nás ve chvíli, kdy jsme se svým trápením sami, může povzbudit.

Tvé dítě spí. Budeš ho v noci pozorovat. Je to tak krásné, ta nevinnost, která se vám narodila. Jsou to jesličky, které máš doma celý rok.

Oslava Vánoc je dodnes v mnoha rodinách vzácným časem. Nejspíš proto, že si hluboko v srdci neseme vzpomínky a prožitky z dětství a moc rádi bychom je zprostředkovali našim blízkým. Co by se nám při všem starání nemělo vytratit, najdeme ve vzpomínce kněze Josefa Šplíchala.

Známá česká psycholožka Jiřina Prekopová, autorka slavné knihy Malý tyran a tvůrkyně Terapie pevného objetí a Školy lásky v rodinách, na základě svých celoživotních zkušeností prohlašuje, že ze všeho nejdůležitější je, aby láska v rodinách proudila. Tam, kde schází bezpečí, nedaří se podle ní ani lásce.

Kolik těžkostí v manželském životě se vyřeší, když si ponecháme prostor pro sny, když najdeme čas k reflexi, když neustaneme v myšlenkách na manžela či manželku a když sníme o dobrých vlastnostech, které mají. Nikdy neztrácejte iluze, které jste měli jako snoubenci!

Děti mají vrozený cit pro hluboký význam svátků. Právě ony jsou hlavními aktéry rodinných oslav a je dobré, aby děti co nejčastěji a naplno slavily. Ne samy, ale se svými rodiči a s rodinou. Pokud patříte k těm, kdo nemají svátky a velké rodinné sešlosti příliš v oblibě, nabízíme zamyšlení nad tím, proč je slavení tak důležité.

To, co Jean Vanier říká obecně o životě ve společenství, můžeme vztáhnout i na manželství: „Když člověk vstupuje do nějakého společenství a neví, že tam vstupuje proto, aby se učil odpouštět a aby i jemu bylo sedmasedmdesátkrát odpuštěno – bude zklamán."

Čokoládové adventní kalendáře dnes nejsou žádnou vzácností a většinou v rodinách dostává každé dítě svůj vlastní. Lákavější je vlastnoručně vyrobený adventní kalendář s dobrůtkami anebo s adventní cestičkou, s příběhy na každý den apod. Proč by ale měly mít adventní kalendář pouze děti? Zkusme potěšit svého muže nebo ženu. Inspirovat se můžeme u manželů Petra a Ireny Smékalových, pravděpodobně vymyslíme mnoho dalších způsobů, jak druhého potěšit.

Při jedné návštěvě mi kamarádka povídala o tom, jak se v určitou chvíli zastavila a říkala si: „Máme tři děti, jsou velké, jedno je na vysoké škole, dvě na střední. Co teď s naším manželstvím? Najednou dostalo jiný ráz. Nemusím se s dětmi učit, nemusím řešit jejich další budoucnost, nemusím se o ně tak moc starat, nemusím s nimi trávit tolik času. Jak teď naložím se svým časem, co udělat pro to, aby náš partnerský vztah nezešedl?“