Povzbuzení

„Mám se syna nebo dcery, kteří žijí s partnerem, zeptat, kdy bude svatba?" Tuto otázku si dnes klade stále více rodičů. Tak to prostě je: většina mladých párů dnes začíná společný život tím, že spolu žijí bez svatby. Těch, kdo plují odvážně proti proudu, chtějí své manželství vybudovat na pevných základech a nenechají se svým okolím ovlivnit, opravdu není mnoho.

Naše žízeň je nekonečná. Vždy bude existovat utrpení, které vychází z nepřítomnosti úplnější intimity s druhým člověkem a ze zřeknutí se fyzického otcovství nebo mateřství. To platí i tehdy, pokud má člověk s někým druhým privilegované přátelství a dokonce ani manželství naši touhu po jednotě nemůže naplnit.

Na první pohled to vypadá, že dovolená skýtá idylku pro manželskou komunikaci. Ustal stres, máme před sebou hodně času, objevujeme společně krásné krajiny, cítíme se volnější, netíží nás každodenní zaměstnání. Zdá se, že všechno nahrává tomu, abychom zase našli jeden druhého, vychutnali lásku. Na možná úskalí upozorňuje rodinný terapeut Denis Sonet.

Nejznámější výročí svatby jsou pětadvacet a padesát let – stříbrná a zlatá svatba. Každé výročí svatby je ale důvodem k zastavení, k prohlédnutí svatebních fotografií, k návštěvě míst, kde jsme společnou cestu zahájili a k vděčnosti, za všechno, co jsme spolu překonali. Návrat ke kořenům bývá také povzbuzením na další cestě.

„Odpuštění musí být centrem partnerského vztahu. Když milujeme, odpouštíme, dáváme sami sebe a vydáváme se všanc milované osobě,“ říká ve své knížce věnované tématu pokory Guy Gilbert, francouzský vychovatel delikventní mládeže a kněz.

Důležité podněty pro rozvoj partnerského vztahu najdeme v knížce známého italského psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poli Můj život beze mne. Hovoří o identitě, o tom, že milovat můžeme jen tehdy, když jsme sami sebou. Když jsme zakořeněni ve svém nitru a darujeme sami sebe.

Známý francouzský kněz Guy Gilbert po desetiletí doprovází páry ke svatbě. Ve své knížce o rodině mimo jiné posílá do světa svoje malé i velké rady. Jeho osobní zkušenost z vlastní rodiny je pokladem, ze kterého čerpá.

Provokativní příměr manželství k vzájemnému otroctví použil známý psycholog Jeroným Klimeš v knize věnované křesťanství a partnerským vztahům. Využil revolučního převrácení konotace slova otrok. Běžně je to přirovnání hanlivé, avšak v křesťanství hrdé: Kdo z vás chce být největší, ať je otrokem všech.

Oko je do duše okno, říkávali naši předkové a měli pravdu. Současná psychologie ukazuje, že velmi účinným prostředkem, kterým můžeme projevit lásku, ať už svému partnerovi nebo dítěti, je právě oční kontakt.

Známý psycholog Harry Benson na semináři pro stávající i nové vedoucí kurzů o vztazích, z nichž nejznámější jsou Manželské večery, sdílel svoji zkušenost, jak v dnešní společnosti obhajovat manželství v médiích a v politice.

Jak se pozná přechozený vztah a co dělat, abychom vybudovali partnerský vztah na celý život? To jsou otázky, kterým se věnuje známý psycholog Jeroným Klimeš v rozhovorech, článcích i odborných publikacích. Jako nejlepší terapii propaguje prevenci, tj. včas se rozhodnout pro svatbu a založení rodiny.

Nemám čas, to se nedá stihnout, jak ušetřím čas ... Kdo by neznal takové nebo podobné povzdechy? Kolikrát za den nás napadnou… a kolikrát jim podlehneme. Bohužel nemáme pro vás žádný recept na to, jak se jich zbavit. Ale máme nabídku: Připojte se jako rodina nebo organizace a prožijte čas spolu.