Povzbuzení

Zamilovat se a uzavřít manželství dává člověku křídla... Ale společný život není něco automatického – vyžaduje učení, námahu, oběť. Jako když se učíme tančit. Jakmile jeden udělá krok dopředu, druhý musí dozadu a pak zase opačně. A to lze jen tehdy, když se držíme v objetí.

Oslava Vánoc je dodnes v mnoha rodinách vzácným časem. Nejspíš proto, že si hluboko v srdci neseme vzpomínky a prožitky z dětství a moc rádi bychom je zprostředkovali našim blízkým. Co by se nám při všem starání nemělo vytratit, najdeme ve vzpomínce kněze Josefa Šplíchala.

Při ústním přijímacím pohovoru na osmileté gymnázium dostaly děti mimo jiné otázku: „Jak trávíte neděli?“ Možná to byla cesta, jak snadno zjistit, jestli se rodina účastní bohoslužeb. Vypovídací hodnota této otázky je ale mnohem vyšší. Vyjde totiž najevo, jestli rodina žije společně anebo každý tráví svůj volný čas sám, případně jakým způsobem.

Mít láskyplný vztah je jedno z největších dobrodružství. V knížce Rande na osm způsobů najdete inspiraci pro osm rozhovorů. To je ale teprve začátek. Nikdy nepoznáte všechno, co se o partnerovi můžete dozvědět, a právě díky tomu je to všechno tak vzrušující.

Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období, čekání na Vánoce. Těžko dát nějaký jednotný návod, jak prožít Advent v rodině, ale rozhodně stojí za to se na jeho počátku na chvíli zastavit a uvědomit si, že je před námi vzácný čas a bylo by škoda jím jen tak proletět, aniž bychom na jeho konci „uslyšeli zvony“.

Čokoládové adventní kalendáře dnes nejsou žádnou vzácností a většinou v rodinách dostává každé dítě svůj vlastní. Lákavější je vlastnoručně vyrobený adventní kalendář s dobrůtkami anebo s adventní cestičkou, s příběhy na každý den apod. Proč by ale měly mít adventní kalendář pouze děti? Zkusme potěšit svého muže nebo ženu. Inspirovat se můžeme u manželů Petra a Ireny Smékalových, pravděpodobně vymyslíme mnoho dalších způsobů, jak druhého potěšit.

K pobavení i k zamyšlení doporučujeme druhou část staršího českého filmu Hry a sny, nazvanou Milenci z bedny. Vznikl na základě spolupráce Ludvíka Aškenazyho s režisérem dětských filmů Milanem Vošmikem. Literární předlohou filmu byly dvě povídky Malá vánoční a Milenci z bedny.

Malé příběhy známého italského salesiána Bruna Ferrera zahřívají srdce, dávají radu, posilují dobré rozhodnutí, vyvolávají úsměv nebo podněcují k zamyšlení.

V kurzech pro snoubence a novomanžele se mužům doporučuje říkat ženě nejméně třicetkrát za den třiceti různými způsoby „mám tě rád“. V době snoubenecké a na počátku manželství to obvykle mužům potíže nedělá. Jejich vynalézavost je mimořádná. Co však po dvaceti či třiceti letech manželství?

Dobré vztahy v rodině se nerodí automaticky. Všechno pěkné se musí pěstovat, jinak by to mohlo zplanět nebo zahynout. Pro dobré manželství musí něco udělat jak muž, tak žena, a nemělo by to být jednou jedinkrát, ale každý den něco. Není marné se zaposlouchat do rad, které dává žena ženám. V daném případě Mona Hodgsonová v jednom rodinném časopise.

Vstoupit do manželství bez jakýchkoli očekávání? To nejde, a jestliže od osob, které milujeme, také něco očekáváme, je to jen dobře. Uznáváme tak zároveň, že o tom druhém nevíme zdaleka všechno. Očekáváme-li něco od svého manžela či manželky, je v tom skryto přesvědčení, že nás ten, koho pravděpodobné známe ze všech lidí nejlépe, dokáže ještě něčím překvapit.

Schopnost vytvářet si ideály se uvádí jako typická lidská vlastnost. Člověk je tvor, který nejen vidí skutečnost, ale dovede se nad ni povznést a postavit si jako vzor něco, co v této skutečnosti nebylo. Nejde jen o fantazii – o pouštění představivosti na dobrodružnou cestu ve chvílích uvolnění. U ideálů jde o tvořivou činnost. Platí to i o ideálech týkajících se manželství a rodiny.