Povzbuzení

Tři dny šel žebrák cestou necestou. Celou tu dobu neměl co do úst. Pak potkal druhého žebráka. Ten byl na tom obdobně. Šel též již tři dny cestou necestou a za celou tu dobu nic nejedl. Oba měli hlad. Pohleděli na sebe. Aniž by kdokoliv z nich pronesl jediné slovo, jeden vytáhl z batohu krajíček chleba – poslední "železnou zásobu". Rozlomil ho v půli a půlku dal druhému.

Slyšel jsem někde radu pro manžele, aby se společně modlili večer, než jdou spát. Když už manžel a manželka všechno vykonali a děti jsou vykoupané a uložené do postýlek, manželé by si měli sednout vedle sebe na postel a uvědomit si, že je spojuje svátostné manželství.

Pro mnohé manžele je až bolestné, když si vzpomenou na dny své známosti. Tehdy se zdálo, že jeden druhému tak dobře rozumějí! Jak je to možné? Tehdy si totiž spolu povídali, otvírali jeden druhému svá srdce a měli velkou radost z toho, že chápou svého partnera i že on chápe je. Upřímnost jednoho vyvolávala otevřenost druhého. Muž objevoval, jaká je ve skutečnosti jeho snoubenka. A ona cítila, že jí její milý rozumí stejně jako ona jemu.

Bože, Otče, děkujeme ti za naše rodiny; za lásku, kterou sdílíme, a za radost z manželství.

Padesátka na krku, pro jednoho se svět konečně pořádně otevírá, jiný už stříhá metr, jako by jeho jediným přáním bylo mít už vše bez velkých problémů za sebou. Skoro každý má však alespoň občas potřebu nahlédnout pár desítek let dopředu. Jaká budou, co bude s námi – v šedesáti, sedmdesáti?

Jedna žena, ještě mladá, propadla hluboké depresi. Přestala vycházet z domova; vstávat z postele jí začalo působit utrpení a vyčerpávalo ji, jídlo bylo pro ni trestem.

Obnova je základem manželství. Bez ní se vše stane rutinou, vztah zevšední. Lidi si pak nemají co dát, nejedou tím vlakem života spolu, ale po dvou kolejích vedle sebe.

Řekneme-li „nečistota v manželství“, možná nás ihned napadne sexualita. Nečistota v manželství má ale mnoho nejrůznějších podob. Manželé Iva a František Růžičkovi připomínají deset zásad, jak žít v manželství čistě – usilovat o dobro partnera.

Nad textem manželského slibu vždycky žasnu, protože je velmi stručný, a přitom tak obsažný: „Já, František, odevzdávám se tobě, Marie, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ A ona říká: „Já, Marie...“ píše P. Aleš Opatrný v článku pro Katolický týdeník.

Kdy se mají mladí lidé rozhodnout, že se vezmou? Teprve tehdy, když jejich vztah dorostl do následujících rozměrů:

Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem bylo překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. Páté manželství je v Bibli hodnoceno velmi kriticky. Achab si nikdy neměl brát sidonskou princeznu Jezabel. Neviděl a nechtěl vidět, co negativního přinese do jeho života. Pro něj bylo toto spojení výhrou, ne tak už pro starozákonní církev.

Na počátku manželství stojí zamilování a velká očekávání. Zdá se, že od nynějška bude život jedno velké šťastné dobrodružství.