Povzbuzení

Kdy jste naposledy slyšeli „díky“? Pojem „děkovat“ vychází v němčině z výrazu „myslet“. A souvislost tu opravdu existuje. Vděčnost dokáže projevit jenom ten, kdo myslí. Anselm Grün nahlíží na vděčnost jako na základní lidský postoj, který dělá člověka člověkem. Nevděčník, který nepřemýšlí a opomíjí dary každého dne, dosud se skutečným člověkem nestal. Naopak vděčnost polidšťuje.

V naší mluvě se často objevují rány pod pás, které ale žádný rozhodčí neodpíská. Vedou k hádkám a zůstávají po nich poranění, která nahlodávají naše vztahy. Prvním krokem ke změně je, uvědomit si, že jde o faul.

Často opomíjeným tématem výchovy dětí je fakt, že rodiče jsou také pár a že jejich láska musí růst spolu s jejich dětmi. Známý autor Bruno Ferrero nazval svou knížku o výchově příhodně: Šťastní rodiče. Jako kněz a salesián má bohaté zkušenosti s doprovázením rodin a nenechává si je pro sebe.

Proč potřebuje statečný člověk mnohem víc trpělivosti než hrdinské odvahy? Protože musí častěji snášet jednání ostatních, než zachraňovat tonoucího.

Jednoho krásného slunného dne se sešli Amad a Ena na břehu moře. Slunce prozařovalo vše kolem a oni byli tak šťastní. Drželi se za ruce a rozhodli se, že spolu poplavou přes moře až do místa, kde slunce zapadá za obzor, aby stále mohli vidět slunce a aby jim bylo stále tak krásně.

Stále většímu počtu párů se nedaří stát se rodiči. Ať už je tato neplodnost dočasná či trvalá, jedná se o velmi bolestnou zkoušku, obzvlášť doléhající o prázdninách. Léto je doba radostných setkání s bratranci a sestřenicemi. „Moc rádi vidíme všechny své synovce a neteře," říkají Jakub a Kateřina, kteří už osm let marně usilují o to, aby měli dítě. „Ale bolest, že nemáme vlastní děti, pak pociťujeme ještě silněji než obvykle."

Dialog znamená pro lásku totéž co krev pro tělo. Když krev přestane obíhat, tělo umírá. Když ustává dialog, ztrácí se láska a rodí se zášť a zloba. Dialog však dokáže vztah znovu oživit. V tom je zázrak dialogu.

Nejnovější poznatky o českých rodinách přináší obsáhlá Zpráva o rodině 2020 Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Poprvé obsahuje rozsáhlé kapitoly o životě rodiny a věnuje se také tématu stability rodin. A tak může být inspirací nejen pro politiky, ale i pro rodiny samotné. Vybíráme malou ukázku, která poukazuje na důležitost partnerského vztahu.

Rodina je pro židovství a křesťanství cosi posvátného, základ všeho. Existuje ale jediný důvod, velmi závažný, pro který svou rodinu opustíš a pro který ji musíš opustit, slyšíš, musíš – když založíš tu svoji.

Ve chvíli, kdy se nám začne zdát, že někdo jiný by byl jako manžel, či manželka mnohem lepší, než ten, komu jsme slíbili svoji lásku, přijde vhod zkušenost psychologa a rodinného terapeuta Roba Parsonse. Malé zastavení nás může uchránit chyb, které se velmi těžko napravují.

Existuje spousta „dobrých“ důvodů, proč se hned nevzít a prostě spolu začít bydlet. Vyhneme se tím „šílenému“ trvalému závazku, zachováme si svobodu pro případ, že by „to nevyšlo“, vyzkoušíme si manželství na nečisto… Zdá se, že počet rozvodů v současnosti ospravedlňuje společné bydlení nebo život „na hromádce“.

Spíš je otázkou: Proč je tolik lidí nešťastných? Zdá se, že mnozí rodiče způsobují dětem celoživotní problémy tím, že je učí mít negativní vztah k sobě samým. O tajemství šťastných dětí píše Steve Biddulph ve svých knížkách o výchově a povzbuzuje rodiče, aby byli víc sami sebou, přísnější a současně láskyplnější, pevnější i uvolněnější. Ukazuje, jak opustit staré negativní přístupy k dětem a plně prožívat radost z dětí i ze života.