Povzbuzení

Milí manželé, ještě jste to nevzdali? Ještě je ve vás alespoň špetka naděje, že vaše manželství přece jen má smysl? Přečtěte si následující řádky a po společné dohodě si je třeba vytiskněte a připevněte magnetem na ledničku. Stojí to za to:

Žijeme v kultuře, která přivádění dětí na svět odedávna spojuje se strachem. Současné ženy se s tím vypořádávají různě. Většina potřebuje slyšet, že mají jedinečnou šanci dojít k prameni života a projít tajemnou proměnou v ženu – matku.

Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky pater Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Jako ukázku vybíráme čtvrté zastavení věnované setkání s partnerem.

Mnozí udělali svoji osobní zkušenost s tím, že když se otevřou dávání, dostanou mnohem víc. A to nejen ve vztazích, ale i v oblasti financí. Těm, kdo o dávání desátku ještě neslyšeli, připomínáme slova známého exercitátora a kazatele Josepha Billa: „Dej Bohu, co mu patří – a bude po nedostatku.“

Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne, většinou v sobě nějaký ten mýtus o rodině či manželství nosíme a do manželství vstupujeme s mnoha nereálnými očekáváními a neuskutečnitelnými cíli. Některé mýty mohou být pro vztah prospěšné, většina mýtů je však zároveň známkou patologie.

Již dvanáctý ročník Národního týdne manželství, největší iniciativy na podporu manželství v ČR, provází moto Manželství bez mýtů. Pokusí se odpovědět na nejvíce omílané mýty o manželství. Některé z nich mohou poškodit naše manželství ještě dřív, než si řekneme své ANO.

Myšlenka uspořádat v týdnu kolem svátku sv. Valentina velkou kampaň, která by nejen manželským párům, ale i celé společnosti připomněla, že manželství je vzácnou hodnotou a je třeba o něj pečovat, se zrodila v roce 1996 ve Velké Británii. Zakladatel a zároveň ředitel Národního týdne manželství – Richard Kane – prý byl ohlasem velmi překvapen. V současné době kampaň probíhá v dalších osmnácti zemích světa.

Rodina je prvním místem, kde se člověku dostává bezpodmínečného přijetí, kde je milován bez ohledu na to, co dokázal nebo kým je. Novorozené dítě zažívá láskyplnou náruč rodičů, kteří se o ně starají, je ale také svědectvím rodičovského vztahu a rozhodnutí – „založíme rodinu, budeme mít děti, ty děti dobře vychováme“. Rodičovství ale není zadarmo.

Kdy jste naposledy slyšeli „díky“? Pojem „děkovat“ vychází v němčině z výrazu „myslet“. A souvislost tu opravdu existuje. Vděčnost dokáže projevit jenom ten, kdo myslí. Anselm Grün nahlíží na vděčnost jako na základní lidský postoj, který dělá člověka člověkem. Nevděčník, který nepřemýšlí a opomíjí dary každého dne, dosud se skutečným člověkem nestal. Naopak vděčnost polidšťuje.

V naší mluvě se často objevují rány pod pás, které ale žádný rozhodčí neodpíská. Vedou k hádkám a zůstávají po nich poranění, která nahlodávají naše vztahy. Prvním krokem ke změně je, uvědomit si, že jde o faul.

Buďte pochváleni všichni, kdo jste vydrželi, překonali těžká období a nevzdali vztah, protože jste nám ostatním příkladem. Prošlapáváte cestu a odmítli jste se vrátit tam, kde druzí už utíkají. Přestože jste sami měli chuť to stokrát vzdát, nakonec namísto stěžování hledáte cestu vpřed.

Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období, čekání na Vánoce. Těžko dát nějaký jednotný návod, jak prožít Advent v rodině, ale rozhodně stojí za to se na jeho počátku na chvíli zastavit a uvědomit si, že je před námi vzácný čas a bylo by škoda jím jen tak proletět, aniž bychom na jeho konci „uslyšeli zvony“.