Povzbuzení

V zahradnickém příběhu si partneři uvědomují, že vztah je potřeba neustále vyživovat a pečovat o něj podobně jako o květiny na zahradě. Proto neberou nic jako samozřejmost a dělají, co je v jejich silách, aby vztah vzkvétal a přežil nejrůznější protivenství, která život nevyhnutelně přináší.

Důležité podněty pro rozvoj partnerského vztahu najdeme v knížce známého italského psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poli Můj život beze mne. Hovoří o identitě, o tom, že milovat můžeme jen tehdy, když jsme sami sebou. Když jsme zakořeněni ve svém nitru a darujeme sami sebe.

Na vylepšení lásky neexistuje kouzelné zaříkávadlo. Knihy, které radí jak v sedmi krocích dosáhnout lepšího partnerství, mohou fungovat jen pro lidi, kteří věří v lásku podle kuchařky. Touží skutečně jednat podle nějakého receptu, ale žádný zázračný recept pro každého neexistuje, protože lidé nosí v hlavě velice rozmanité podoby lásky.

V nedokonalém světě nás nedokonalost vždy vyhledá, a pokud ji budeme tolerovat, jednoho dne nám přeroste přes hlavu. Nepříjemné věci si hledají míru, do jaké jim dovolíme, aby v našem manželství existovaly. A co dobré věci v manželství? Odkud pocházejí? Z téhož místa, odkud pochází tolerance – z našich hodnot.

Viděl jsem manželství na pokraji rozvodu, která se podařilo zachránit, protože se partneři rozhodli pro lásku,“ píše Gary Chapman ve své knize o pěti jazycích lásky. Jak můžeme mluvit jazykem našeho partnera, když při pohledu do minulosti našeho vztahu cítíme jenom bolest, zlost a odpor?

Kdyby rodina byla puzzle, z jakých kousků by se skládala? Jako bychom se chtěli zeptat – které prvky, cihly, vytvářejí šťastnou rodinu? Don Bosko za základ svého výchovného systému považoval rodinného ducha. Vychovatelé v jeho domech museli být „laskavými otci“. Tím se snažil zachytit obtížně vyjádřitelné a definovatelné klima srovnatelné s tím, čím je pro ryby voda. Něco, co nás nutí spontánně říci: „Tady se cítím dobře.“ Co vytváří tohoto ducha rodiny?

Angelika Daikerová léta doprovází truchlící. Pomáhá jim chápat nejrůznější pocity a situace, související se ztrátou blízkého člověka, a přijmout je do vlastního životního příběhu. Ukazuje také, že nový vztah neznamená, že ten starý hodíme za hlavu.

Švédská odbornice v oblasti lidských zdrojů, která se specializuje na komunikaci, ve své knize Naslouchat je umění odkrývá jak účinně a pozitivně komunikovat. Její podněty jsou cenné i pro život v manželství a v rodině, a tak přinášíme malou ochutnávku.

Manželský slib patří mezi nejzávažnější životní závazky. Text slibu, ke kterému se zavazují snoubenci v kostele, má velmi hluboký obsah. Proto má smysl zamyslet se nad každým slovem, abychom za ním mohli skutečně stát. Slavnostní chvíli a intimitě vztahu může prospět, dokážeme-li ho říci zpaměti.

Léto je podle statistik dlouhodobě nejčastějším svatebním časem. Díky tomu si mnozí manželé mohou připomenout a oslavit výročí svatby. Stojí za to se přitom ohlédnout a udělat si malou revizi svého manželství.

Prázdninový čas je časem jako stvořeným ke společnému dobrodružství. I když jste třeba zatím neměli příležitost zúčastnit se víkendu pro otce a syna. Zkušenosti otce a organizátora těchto víkendů zachycené do čtrnácti tezí se mohou hodit. Přejeme vám co nejvíc chvilek, které naplní očekávání vašeho syna.

Na první pohled to vypadá, že dovolená skýtá idylku pro manželskou komunikaci. Ustal stres, máme před sebou hodně času, objevujeme společně krásné krajiny, cítíme se volnější, netíží nás každodenní zaměstnání. Zdá se, že všechno nahrává tomu, abychom zase našli jeden druhého, vychutnali lásku. Na možná úskalí upozorňuje rodinný terapeut Denis Sonet.