Povzbuzení

Svatební obřad v kostele není jen krásnou slavností, ale i křesťanskou svátostí. Jak ale ze svátosti manželství žít? Všichni, kdo vstupují do manželství, touží po šťastné rodině. Lidské síly však na její budování nestačí. Když se rodina naučí žít s Bohem – uvidíme zázraky.

Manželské páry, které si navzájem slíbily věrnost v dobrém i zlém až do smrti, potkávají také pracovníci služeb Domácí péče. Jejich příběhy najdeme mezi mnoha dalšími, které zachytila ředitelka Charity-Chodov Eva Černá v milé knížce Sestřičky na cestách.

Sbírka svatebních oznámení je velkým pokladem, milou vzpomínkou na všechny páry, které jsme doprovázeli při jejich přípravě na manželství. Zároveň je to úctyhodná sbírka citátů, které mohou posloužit jako inspirace pro páry budoucí. Manželé v nich zase můžou najít povzbuzení a návrat k ideálům, které stály na začátku jejich společné cesty.

Doby, kdy byla svatební oznámení jedno, jako druhé, jsou dávno pryč. Tvořivost a jedinečnost každého páru je obdivuhodná. Nové možnosti a techniky napomáhají vzniku nádherných pozvánek ke společnému slavení významného životního kroku. Z naší sbírky svatebních oznámení přinášíme pro inspiraci citáty z Nového zákona.

Na svatebních oznámeních se často objevují citace ze Starého zákona. V naší sbírce svatebních oznámení jsem jich našla celkem reprezentativní vzorek. Posílám je dál jako inspiraci pro přání nová, ale i pro potěšení a povzbuzení na manželské cestě.

Tři dny šel žebrák cestou necestou. Celou tu dobu neměl co do úst. Pak potkal druhého žebráka. Ten byl na tom obdobně. Šel též již tři dny cestou necestou a za celou tu dobu nic nejedl. Oba měli hlad. Pohleděli na sebe. Aniž by kdokoliv z nich pronesl jediné slovo, jeden vytáhl z batohu krajíček chleba – poslední "železnou zásobu". Rozlomil ho v půli a půlku dal druhému.

Slyšel jsem někde radu pro manžele, aby se společně modlili večer, než jdou spát. Když už manžel a manželka všechno vykonali a děti jsou vykoupané a uložené do postýlek, manželé by si měli sednout vedle sebe na postel a uvědomit si, že je spojuje svátostné manželství.

Pro mnohé manžele je až bolestné, když si vzpomenou na dny své známosti. Tehdy se zdálo, že jeden druhému tak dobře rozumějí! Jak je to možné? Tehdy si totiž spolu povídali, otvírali jeden druhému svá srdce a měli velkou radost z toho, že chápou svého partnera i že on chápe je. Upřímnost jednoho vyvolávala otevřenost druhého. Muž objevoval, jaká je ve skutečnosti jeho snoubenka. A ona cítila, že jí její milý rozumí stejně jako ona jemu.

Bože, Otče, děkujeme ti za naše rodiny; za lásku, kterou sdílíme, a za radost z manželství.

Padesátka na krku, pro jednoho se svět konečně pořádně otevírá, jiný už stříhá metr, jako by jeho jediným přáním bylo mít už vše bez velkých problémů za sebou. Skoro každý má však alespoň občas potřebu nahlédnout pár desítek let dopředu. Jaká budou, co bude s námi – v šedesáti, sedmdesáti?

Jedna žena, ještě mladá, propadla hluboké depresi. Přestala vycházet z domova; vstávat z postele jí začalo působit utrpení a vyčerpávalo ji, jídlo bylo pro ni trestem.

Obnova je základem manželství. Bez ní se vše stane rutinou, vztah zevšední. Lidi si pak nemají co dát, nejedou tím vlakem života spolu, ale po dvou kolejích vedle sebe.