Pohrdání je opakem respektu
13.3.2023
Podle zkušeností psychologa a terapeuta Pavla Rause je respekt základem fungujícího vztahu. Zatím co pohrdání partnerem je pro manželství nejrizikovějším faktorem.
Respekt k druhému se projevuje ve způsobu, jakým s ním jednáme, jakých slov užíváme, jakým tónem spolu mluvíme. Dáváme tím druhému najevo, že spolu dokážeme uspokojivě řešit situace, které přicházejí. Respekt spočívá také v tom, že přijímám to, kým druhý je. Je to spíš postoj, než okamžitý stav, protože je důležité se respektovat nejen v tom, co vidíme, ale i v tom, co se teprve ukáže.
Není bez zajímavosti, že jeden z vůdčích výzkumníků v oblasti vztahů John Gottman, došel k závěru, že zásadně nejrizikovějším faktorem pro manželství je pohrdání. Viděl zásadní ohrožení dvojice v opovržení. Pokud se tento rys objeví, je velmi těžké jej překonat, podle jeho zkušeností se vztah s vysokou pravděpodobností rozpadne.
Pohrdání je stav despektu
Podle Pavla Rause pohrdání není čistou emocí. Je to kombinace pocitu znechucení a hněvu. Když se tato dvojice spojí a přidá se klima nadřazenosti, je jen otázkou času, než nalezneme dostatek důvodů proto, abychom druhého člověka znehodnotili, pohrdli jím, dívali se na něj svrchu.
Abychom se dostali k tomu, co v nás skutečně probíhá jako reakce na určité vnější události, je potřeba se zaměřit na původní pocity. Propletenec, který vnímáme jako pohrdání, nás spíš odděluje od toho, co se skutečně děje a co skutečně prožíváme. Má tendenci přerůst do schematického postoje, který nám brání vnímat druhého jako lidskou bytost hodnou úcty. Uzavřeme se dalšímu zkoumání pohnutek, zranění a celé vnitřní skutečnosti, které jsou ukryty za vnějšími projevy blízké osoby. Reagujeme pouze na jednání, které je pro nás nepříjemné, a u toho skončíme. V kombinaci s hněvem pak pro druhého nacházíme jen odsuzující opovržení.
Sekundární emoce jsou neslučitelné se soucitem
Horší je, že nás pohrdání také odděluje od nás samých. Nemůžeme hlouběji prozkoumat ani svoji vnitřní skutečnost. Nedokážeme poznat víc sami sebe. Tento stav nás odděluje od pravdy o tom, co sami cítíme.
Rozklíčovat, co o nás vypovídá naše znechucení a odkud se bere náš hněv, by sice bylo pracné, ale odměnou by bylo lepší porozumění sobě samým. Tím bychom vytvořili předpoklady pro přiblížení se druhému díky naší autentičnosti.
Pohodlnější cesta opovržení v sobě skrývá také nebezpečí, že pokud pohrdneme druhým, budeme nakonec pohrdat i sami sebou. Pokud nemáme pro druhého slova slitování, nebudou nám chybět také pro nás samotné?
Inspiraci pro zkoumání původních pocitů viz: Pavel Raus: Jak porozumět emocím. Nakladatelství Návrat domů.
Autor: Raus, Pavel | Štítky: láska v manželství, pocity, přijetí, úcta
Sekce: Krize v manželství | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
