Čas známosti

Existuje spousta „dobrých“ důvodů, proč se hned nevzít a prostě spolu začít bydlet. Vyhneme se tím „šílenému“ trvalému závazku, zachováme si svobodu pro případ, že by „to nevyšlo“, vyzkoušíme si manželství na nečisto… Zdá se, že počet rozvodů v současnosti ospravedlňuje společné bydlení nebo život „na hromádce“.

Během přípravy na manželství se stále častěji setkáváme s tím, že pro snoubence není snadné hovořit o svých kořenech, o rodině, ze které pocházejí. Někteří uvádějí, že nemají ani v rodině, ani ve svém blízkém okolí pozitivní vzor manželského a rodinného života. Jaká je naděje, že se jim podaří vytvořit pěkný vztah a rodinu?

Jedna siouxská pověst vypráví, že Silný Býk a Svěží Rosa přišli ruku v ruce za kmenovým šamanem a požádali ho: „Milujeme se a chceme se vzít. Ale milujeme se tolik, že od tebe chceme radu, která nám zaručí, že budeme navždy spolu, že vytrváme jeden druhému bok po boku až do smrti. Co máme dělat?“

Každý zná potíže s rozbitým zipem. Chybí jeden nebo dva zoubky a zip už nefunguje tak, jak má. Takový rozbitý zip připomínají mnohé zamilované páry. V jejich osobnostech jsou patrné určité slabiny, a přesto jim jejich vztah připadá funkční. Ale později, když každodenní manželský život přinese těžkosti v zaměstnání, v domácnosti, s dětmi nebo jiné obtíže, v těchto zatěžkávacích zkouškách neobstojí.

Jakmile použijeme větu: „Ty musíš mít vždycky pravdu!“ zastavujeme tím veškerou diskusi i možnost vzájemného porozumění. Denis Sonet, kněz diecéze Troyse ve Francii, který se léta věnuje manželskému poradenství, upozorňuje na skryté důvody.

Ať už je svatba začátkem společného života, a nebo vyústěním několikaletého spolužití, očekávání mladých lidí stále souzní s pohádkovým: „a žili spolu šťastně až do smrti.“ Po svatbě začíná nová etapa života a mnohdy je to perná práce, která má do pohádky daleko.

Mladí lidé dnes často prohlašují, že ještě nejsou dost zralí na to, aby měli děti. Filozofie ukazuje, že jde o omyl. Podle profesora Jana Sokola člověk může dozrát jedině tím, že se začne o někoho starat a to, co dostal, předává dál.

Na začátku nového vztahu a prvních schůzek, kdy prožíváte zamilovanost nejsilněji, máte touhu po co nejrychlejším sblížení a prohlubování vztahu. Nebezpečí je v tom, že o novém partnerovi toho zatím víte málo. Na začátku to jinak ani nejde. K pravdivému poznání vede ještě dlouhá cesta. Být "defenzivní" na schůzkách je dobré, zvláště v několika prvních měsících. Důležité je, že takto můžete poznat, nakolik se cítíte s novým partnerem emočně i fyzicky bezpečně, třebaže ho dosud neznáte.

Je to urputná diskuse a díky nekritické podpoře řady sdělovacích prostředků se stále silnější zdají ti, kdo negují jakýkoli rozdíl mezi "rodem" mužským a ženským.

Miluje mě opravdu? Myslí to se mnou vážně? Můžu mu/jí důvěřovat? Říká mi pravdu? Jak to poznám? Hledat odpověď na tyto otázky pomáhá Jean-Benoit Casterman, kněz, který doprovází mladé lidi při přípravě na manželství, ve své knize Láska, která za to stojí.

Nehodláte říkat maminko a tatínku nikomu jinému než svým vlastním rodičům? Jaká část vašeho platu by měla padnout na telefonické hovory s rodinou? Mnoho dalších situací, týkajících se soužití s příbuznými, je potřeba řešit nejen na začátku manželského života.

Mnozí z těch, kdo plánují společnou budoucnost, jsou přesvědčeni, že peníze nemohou být nikdy problém. Přece, když se máme rádi, tak peníze nepočítáme. Ale není to jen iluze? Nad tím, jak je to ve skutečnosti, se zamýšlí Denis Sonet, který se léta věnuje poradenství a duchovnímu doprovázení manželských párů.