Čas známosti

Zásnuby mají co do činění s důvěrnou známostí, vysvětluje papež František v jedné ze svých katechezí o rodině. Je to důvěrné obeznámení se s povoláním, které dává Bůh. Je krásné, že mladí lidé se dnes mohou brát na základě vzájemné lásky. Avšak právě svoboda tohoto svazku vyžaduje svědomitou harmonii rozhodnutí, nikoli pouhou shodu přitažlivosti či citů trvající chvíli, žádá si cestu.

„Mám se syna nebo dcery, kteří žijí s partnerem, zeptat, kdy bude svatba?" Tuto otázku si dnes klade stále více rodičů. Tak to prostě je: většina mladých párů dnes začíná společný život tím, že spolu žijí bez svatby. Těch, kdo plují odvážně proti proudu, chtějí své manželství vybudovat na pevných základech a nenechají se svým okolím ovlivnit, opravdu není mnoho.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Přirovnání útoků na partnerskou dvojici k virům, není jen alibistickou metaforou. Mariateresa Zattoniová a Gilberto Gillino pomáhají identifikovat šest virů, které jsou produktem společenského prostředí, a ukazují, jaké postoje neboli antiviry je potřeba vyvíjet. Pramáti všech ostatních virů je sebestřednost.

Důležité podněty pro rozvoj partnerského vztahu najdeme v knížce známého italského psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poli Můj život beze mne. Hovoří o identitě, o tom, že milovat můžeme jen tehdy, když jsme sami sebou. Když jsme zakořeněni ve svém nitru a darujeme sami sebe.

Známý francouzský kněz Guy Gilbert po desetiletí doprovází páry ke svatbě. Ve své knížce o rodině mimo jiné posílá do světa svoje malé i velké rady. Jeho osobní zkušenost z vlastní rodiny je pokladem, ze kterého čerpá.

Oko je do duše okno, říkávali naši předkové a měli pravdu. Současná psychologie ukazuje, že velmi účinným prostředkem, kterým můžeme projevit lásku, ať už svému partnerovi nebo dítěti, je právě oční kontakt.

Známý psycholog Harry Benson na semináři pro stávající i nové vedoucí kurzů o vztazích, z nichž nejznámější jsou Manželské večery, sdílel svoji zkušenost, jak v dnešní společnosti obhajovat manželství v médiích a v politice.

Jak se pozná přechozený vztah a co dělat, abychom vybudovali partnerský vztah na celý život? To jsou otázky, kterým se věnuje známý psycholog Jeroným Klimeš v rozhovorech, článcích i odborných publikacích. Jako nejlepší terapii propaguje prevenci, tj. včas se rozhodnout pro svatbu a založení rodiny.

Loď, která nemá cíl, se nechává bezvládně unášet převládajícími proudy. Jednou je dole, jednou nahoře, sténá a praská v rozbouřeném moři, na utišeném moři je roztomilá a klidná. Takové může být manželství, které zůstává na hladině, ale nemá směr ani vlastní systém hodnot.

Zkušenosti křesťanských psychologů a manželských poradců dlouhodobě ukazují, že manželé nechávají svoje neshody a konflikty dlouho narůstat, až je na záchranu jejich manželství pozdě. S nadsázkou řečeno: přicházejí a „chtějí křísit mrtvolu“.

Nejprve nás vzájemné odlišnosti přitahují a imponují nám. Časem nám začínají vadit, dráždí nás a jsou zdrojem konfliktů. Abychom se odlišnostem mužů a žen mohli usmát, potřebujeme si je pojmenovat a přijmout je jako vlastnosti, které k našemu partnerovi zkrátka patří.

Víme, že prvotní láska, která svede muže a ženu k sobě, je zamilovanost. Tedy ne ona pravá láska, i když v ní je obsažen náboj, který má postupem času vyrůst v pravou lásku. Odpověď zní: „Líbánky trvají tak dlouho, dokud nedojde k prvnímu konfliktu.“