Čas známosti

Velká většina štěstí, které v životě prožijeme, nepramení ze zamilovanosti ani z profesních úspěchů, ale z kvalitních přátelských vztahů. Přitom manželství je největším přátelstvím. Zkušenosti švédských terapeutů ukazují, že přátelství se posiluje opakovaným sdílením okamžiků kontaktu – podle nich jsou to „perly“.

Někdo dokáže rány na duši nechat za sebou, kdežto jiný člověk svou bolest potlačí, aby ukázal sílu, a jeho duševní zranění potom určují celý jeho život. Svojí reakcí rozhodujeme, zda se bolest bude smět rozpustit, nebo jestli v nás zůstane. Rolf Sellin ve své knize: Hojení vnitřních ran pojednává o tom, jak bolest proměnit a využít jako příležitost k růstu.

Michel Quoist umí svými texty podmanivě a poeticky pozvat čtenáře na cestu hledání vlastních hlubin lidské lásky. Podle něj: „Láska není okouzlení krásou, když se zastavíš před tváří, která se pro tebe rozsvítí. Vždyť skutečná krása je odrazem duše. Duše však přesahuje to, co s rozechvěním hledáš.

Ve vzájemné komunikaci partnerů a manželů jsou často překážkou právě naše představy. Je s podivem, kolik falešných představ o komunikaci existuje. Stojí za to si připomenout, že umění mluvit není ani nejdůležitější, ani všemocné.

Spoluzávislý člověk je ten, kdo se nechá ovlivňovat chováním druhého člověka ale i ten, kdo se snaží chování druhého řídit. Tím druhým může být dítě, dospělý, partner, bratr, sestra, rodič, prarodič nebo nejlepší přítel. Často reagujeme na lidi, kteří se ničí; reagujeme tím, že se učíme ničit sami sebe.

V dlouhodobém vztahu se nedá zabránit tomu, abychom se čas od času nedotkli partnerova bolavého místa. Partneři by si proto měli stanovit základní pravidlo: zranění se nezastírají a ke skutečnému smíření by mělo dojít pokud možno ještě týž den. Čím déle v sobě poneseme hněv ze „zapomenutých“ zranění, tím obtížnější bude smíření.

Ve vztahu dvou lidí, v manželství, v partnerství i v přátelství, mohu způsobit, že ten druhý poroste, rozkvete. V setkávání s druhými, odkryjeme nejen to, jací jsme, ale i jeden ve druhém tvoříme něco nového, co zde předtím nebylo a teď je.

Marek Vácha ve své knížce Láska tvoří krásu zve k tomu, abychom se na druhé pokoušeli dívat tak, jak je vidí Bůh. Láska vidí ještě neotevřené dary, vidí něco, co ještě není, co ale může být, co je v rejstříku jejích možností, láska tyto možnosti tvoří.

Nejčastějším argumentem těch, kteří spolu jen tak žijí, bývá – nepotřebujeme papír na naši lásku. Přesto i v dnešní době mnozí zakoušejí, že manželství posouvá vztah dál. Pokusili jsme se shromáždit důvody ke svatbě, některé zazněly v rámci kurzu společné přípravy na manželství, jiné z úst snoubenců před svatbou.

V rámci konference Rozvodem to nekončí… právní expertka Renáta Šínová hovořila o manželství a nesezdaném soužití v současném právním řádu. Přehled toho, na co všechno má smlouva manželů před státem vliv a jaké právní důsledky přináší život v neformálním vztahu, je překvapivě dlouhý. Ukazuje, co všechno rozhodnutí pro uzavření manželství ovlivňuje.

Dr. Caroline Leaf ve své knize Kdo ti vypnul mozek? nabízí důležité poznatky pro lepší pochopení odlišností muže a ženy, které jsou dány rozdílností anatomie a funkční strategie našeho mozku. Její závěry podložené vědeckými poznatky jsou povzbudivé. Musíme skoncovat se soutěživostí a začít jeden druhého obdivovat. Namísto hašteření doporučuje nazout si taneční obuv.

Mladí lidé dnes často prohlašují, že ještě nejsou dost zralí na to, aby měli děti. Filozofie ukazuje, že jde o omyl. Podle profesora Jana Sokola člověk může dozrát jedině tím, že se začne o někoho starat a to, co dostal, předává dál.