Čas známosti

Název českého filmu Panic je na nic, vyjadřuje dnes běžný názor, že panenství je přežitek. Úzce souvisí s konzumním pohledem na tělesnou lásku. Ten, kdo si váží sám sebe a touží žít v jedinečném vztahu na celý život, má dobré důvody pro to, aby počkal na toho pravého.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Přirovnání útoků na partnerskou dvojici k virům, není jen alibistickou metaforou. Mariateresa Zattoniová a Gilberto Gillino pomáhají identifikovat šest virů, které jsou produktem společenského prostředí, a ukazují, jaké postoje neboli antiviry je potřeba vyvíjet. Pramáti všech ostatních virů je sebestřednost.

Na trojrozměrnost partnerského vztahu upozorňují Josef Zeman a Jitka Chmelová ve své knize o manželské lásce v čase rovnoprávnosti. Připomínají, že každý vztah má vedle své kvality a časové historie ještě třetí dimenzi, a tou je těsnost.

Na začátku nového vztahu a prvních schůzek, kdy prožíváte zamilovanost nejsilněji, máte touhu po co nejrychlejším sblížení a prohlubování vztahu. Nebezpečí je v tom, že o novém partnerovi toho zatím víte málo. Na začátku to jinak ani nejde. K pravdivému poznání vede ještě dlouhá cesta. Být "defenzivní" na schůzkách je dobré, zvláště v několika prvních měsících. Důležité je, že takto můžete poznat, nakolik se cítíte s novým partnerem emočně i fyzicky bezpečně, třebaže ho dosud neznáte.

Zkušenost zapálených tanečníků argentinského tanga inspirovala Štěpána Smolena k zamyšlení a ke chvále tohoto výrazného tance. O podobnosti partnerského vztahu s tangem pak hovořil, když se Tereza a Zdeněk protančili až ke svatbě a on dostal za úkol na ní kázat.

Jak se pozná přechozený vztah a co dělat, abychom vybudovali partnerský vztah na celý život? To jsou otázky, kterým se věnuje známý psycholog Jeroným Klimeš v rozhovorech, článcích i odborných publikacích. Jako nejlepší terapii propaguje prevenci, tj. včas se rozhodnout pro svatbu a založení rodiny.

Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne, většinou v sobě nějaký ten mýtus o rodině či manželství nosíme a do manželství vstupujeme s mnoha nereálnými očekáváními a neuskutečnitelnými cíli. Některé mýty mohou být pro vztah prospěšné, většina mýtů je však zároveň známkou patologie.

Miluje mě opravdu? Myslí to se mnou vážně? Můžu mu/jí důvěřovat? Říká mi pravdu? Jak to poznám? Hledat odpověď na tyto otázky pomáhá Jean-Benoit Casterman, kněz, který doprovází mladé lidi při přípravě na manželství, ve své knize Láska, která za to stojí.

Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Zápis přednášky sice neobsahuje příklady z praxe, kterými svá slova doplňoval, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.

Gary Chapman, známý manželský poradce se domnívá, že by se lidé vyhnuli spoustě trápení, kdyby věnovali víc času důkladné přípravě na manželství. Ve své knížce Kéž bych byl býval věděl… upozorňuje mimo jiné na povahové rozdíly, které manželství hluboce ovlivňují.

„Když jsem vyrůstal, byl náš záchod vždy naprosto čistý. Nikdy mi nedošlo, že se o to musí někdo starat. Dodnes nevím, jestli u nás doma záchod umýval otec nebo matka. Nikdy jsem nikoho neviděl, že by ho umýval,“ píše Gary Chapman v knížce Kéž bych byl býval věděl…

Nikdo nezpochybňuje tvrzení, že každý z nás je jedinečný. Otázka zní, do jaké míry jsme jedineční? „Lituji, že jsem nevěděl, že osobnost (tedy ty rysy, které nás činí jedinečnými) hluboce ovlivňuje naše manželství,“ píše Gary Chapman v knížce Kéž bych byl býval věděl…