Čas známosti

Zkušenosti křesťanských psychologů a manželských poradců dlouhodobě ukazují, že manželé nechávají svoje neshody a konflikty dlouho narůstat, až je na záchranu jejich manželství pozdě. S nadsázkou řečeno: přicházejí a „chtějí křísit mrtvolu“.

Oko je do duše okno, říkávali naši předkové a měli pravdu. Současná psychologie ukazuje, že velmi účinným prostředkem, kterým můžeme projevit lásku, ať už svému partnerovi nebo dítěti, je právě oční kontakt.

Nejprve nás vzájemné odlišnosti přitahují a imponují nám. Časem nám začínají vadit, dráždí nás a jsou zdrojem konfliktů. Abychom se odlišnostem mužů a žen mohli usmát, potřebujeme si je pojmenovat a přijmout je jako vlastnosti, které k našemu partnerovi zkrátka patří.

Když se do někoho zamiluji a chci s ním začít vztah, tak to, co je ve hře téměř od prvního dne, je důvěra, že to ten druhý se mnou myslí dobře. Že když odkryji kousek svého já, tak mě v tom nějak nezraní. Netýká se to jen lásky mezi mužem a ženou, ale jakéhokoliv přátelství. Podobně je to ve vztahu mezi rodiči a dětmi.

Zásnuby mají co do činění s důvěrnou známostí, vysvětluje papež František v jedné ze svých katechezí o rodině. Je to důvěrné obeznámení se s povoláním, které dává Bůh. Je krásné, že mladí lidé se dnes mohou brát na základě vzájemné lásky. Avšak právě svoboda tohoto svazku vyžaduje svědomitou harmonii rozhodnutí, nikoli pouhou shodu přitažlivosti či citů trvající chvíli, žádá si cestu.

Název českého filmu Panic je na nic, vyjadřuje dnes běžný názor, že panenství je přežitek. Úzce souvisí s konzumním pohledem na tělesnou lásku. Ten, kdo si váží sám sebe a touží žít v jedinečném vztahu na celý život, má dobré důvody pro to, aby počkal na toho pravého.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Přirovnání útoků na partnerskou dvojici k virům, není jen alibistickou metaforou. Mariateresa Zattoniová a Gilberto Gillino pomáhají identifikovat šest virů, které jsou produktem společenského prostředí, a ukazují, jaké postoje neboli antiviry je potřeba vyvíjet. Pramáti všech ostatních virů je sebestřednost.

Na trojrozměrnost partnerského vztahu upozorňují Josef Zeman a Jitka Chmelová ve své knize o manželské lásce v čase rovnoprávnosti. Připomínají, že každý vztah má vedle své kvality a časové historie ještě třetí dimenzi, a tou je těsnost.

Na začátku nového vztahu a prvních schůzek, kdy prožíváte zamilovanost nejsilněji, máte touhu po co nejrychlejším sblížení a prohlubování vztahu. Nebezpečí je v tom, že o novém partnerovi toho zatím víte málo. Na začátku to jinak ani nejde. K pravdivému poznání vede ještě dlouhá cesta. Být "defenzivní" na schůzkách je dobré, zvláště v několika prvních měsících. Důležité je, že takto můžete poznat, nakolik se cítíte s novým partnerem emočně i fyzicky bezpečně, třebaže ho dosud neznáte.

Zkušenost zapálených tanečníků argentinského tanga inspirovala Štěpána Smolena k zamyšlení a ke chvále tohoto výrazného tance. O podobnosti partnerského vztahu s tangem pak hovořil, když se Tereza a Zdeněk protančili až ke svatbě a on dostal za úkol na ní kázat.

Jak se pozná přechozený vztah a co dělat, abychom vybudovali partnerský vztah na celý život? To jsou otázky, kterým se věnuje známý psycholog Jeroným Klimeš v rozhovorech, článcích i odborných publikacích. Jako nejlepší terapii propaguje prevenci, tj. včas se rozhodnout pro svatbu a založení rodiny.

Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne, většinou v sobě nějaký ten mýtus o rodině či manželství nosíme a do manželství vstupujeme s mnoha nereálnými očekáváními a neuskutečnitelnými cíli. Některé mýty mohou být pro vztah prospěšné, většina mýtů je však zároveň známkou patologie.