Čas známosti

Důležité podněty pro rozvoj partnerského vztahu najdeme v knížce známého italského psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poli Můj život beze mne. Hovoří o identitě, o tom, že milovat můžeme jen tehdy, když jsme sami sebou. Když jsme zakořeněni ve svém nitru a darujeme sami sebe.

Na vylepšení lásky neexistuje kouzelné zaříkávadlo. Knihy, které radí jak v sedmi krocích dosáhnout lepšího partnerství, mohou fungovat jen pro lidi, kteří věří v lásku podle kuchařky. Touží skutečně jednat podle nějakého receptu, ale žádný zázračný recept pro každého neexistuje, protože lidé nosí v hlavě velice rozmanité podoby lásky.

Psycholog Robert Sternberg je známý "trojúhelníkovou" teorií lásky, podle níž se každá láska vyznačuje přítomností nebo nepřítomností tří složek: intimity, vášně a závazku. Jak taková konfigurace složek vzniká, autor popisuje ve své novější teorii, v níž lásku pojímá jako příběh.

Víme, že prvotní láska, která svede muže a ženu k sobě, je zamilovanost. Tedy ne ona pravá láska, i když v ní je obsažen náboj, který má postupem času vyrůst v pravou lásku. Odpověď zní: „Líbánky trvají tak dlouho, dokud nedojde k prvnímu konfliktu.“

Uvažujete o sňatku, o trvalejším soužití a chcete znát perspektivu vašeho vzájemného vztahu? Jak vybírat partnera, čeho je dobré si všímat? Jaký vliv hrají ve vztahu temperament, povahové vlastnosti, vlivy původních rodin a další faktory? Na tyto otázky odpovídá známý psycholog PhDr. Petr Šmolka.

Zkušenosti křesťanských psychologů a manželských poradců dlouhodobě ukazují, že manželé nechávají svoje neshody a konflikty dlouho narůstat, až je na záchranu jejich manželství pozdě. S nadsázkou řečeno: přicházejí a „chtějí křísit mrtvolu“.

Oko je do duše okno, říkávali naši předkové a měli pravdu. Současná psychologie ukazuje, že velmi účinným prostředkem, kterým můžeme projevit lásku, ať už svému partnerovi nebo dítěti, je právě oční kontakt.

Nejprve nás vzájemné odlišnosti přitahují a imponují nám. Časem nám začínají vadit, dráždí nás a jsou zdrojem konfliktů. Abychom se odlišnostem mužů a žen mohli usmát, potřebujeme si je pojmenovat a přijmout je jako vlastnosti, které k našemu partnerovi zkrátka patří.

Když se do někoho zamiluji a chci s ním začít vztah, tak to, co je ve hře téměř od prvního dne, je důvěra, že to ten druhý se mnou myslí dobře. Že když odkryji kousek svého já, tak mě v tom nějak nezraní. Netýká se to jen lásky mezi mužem a ženou, ale jakéhokoliv přátelství. Podobně je to ve vztahu mezi rodiči a dětmi.

Zásnuby mají co do činění s důvěrnou známostí, vysvětluje papež František v jedné ze svých katechezí o rodině. Je to důvěrné obeznámení se s povoláním, které dává Bůh. Je krásné, že mladí lidé se dnes mohou brát na základě vzájemné lásky. Avšak právě svoboda tohoto svazku vyžaduje svědomitou harmonii rozhodnutí, nikoli pouhou shodu přitažlivosti či citů trvající chvíli, žádá si cestu.

Název českého filmu Panic je na nic, vyjadřuje dnes běžný názor, že panenství je přežitek. Úzce souvisí s konzumním pohledem na tělesnou lásku. Ten, kdo si váží sám sebe a touží žít v jedinečném vztahu na celý život, má dobré důvody pro to, aby počkal na toho pravého.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Přirovnání útoků na partnerskou dvojici k virům, není jen alibistickou metaforou. Mariateresa Zattoniová a Gilberto Gillino pomáhají identifikovat šest virů, které jsou produktem společenského prostředí, a ukazují, jaké postoje neboli antiviry je potřeba vyvíjet. Pramáti všech ostatních virů je sebestřednost.