Čas známosti

Jedna siouxská pověst vypráví, že Silný Býk a Svěží Rosa přišli ruku v ruce za kmenovým šamanem a požádali ho: „Milujeme se a chceme se vzít. Ale milujeme se tolik, že od tebe chceme radu, která nám zaručí, že budeme navždy spolu, že vytrváme jeden druhému bok po boku až do smrti. Co máme dělat?“

Mnozí z těch, kdo plánují společnou budoucnost, jsou přesvědčeni, že peníze nemohou být nikdy problém. Přece, když se máme rádi, tak peníze nepočítáme. Ale není to jen iluze? Nad tím, jak je to ve skutečnosti, se zamýšlí Denis Sonet, který se léta věnuje poradenství a duchovnímu doprovázení manželských párů.

Také často vidíte chyby u toho druhého, rozčilujete se kvůli nim a chcete, aby se změnil? Moderní psychologie nás upozorňuje na stíny v nás, a tak nás přivádí zpátky ke známému biblickému textu: Staráme-li se o třísku v oku svého partnera, měli bychom se nejdřív podívat na trám v oku vlastním.

Díky poznatkům neurovědy můžeme lépe porozumět rozdílům mezi mužstvím a ženstvím. Podle dr. Caroline Leaf mohou tyto rozdíly vytvořit v manželství skvělou týmovou dynamiku, která nám umožní rozšířit úhel pohledu, takže společně uděláme daleko víc, než každý sám.

Tradice žádání o ruku nevěsty se postupně proměňuje. Obvykle žádal mládenec rodiče o ruku jejich dcery, a pak se slavily zásnuby. V současnosti většinou nejprve požádá o ruku svoje děvče, zasnoubí se, a pak teprve řeší, kdy a jak to mají oznámit rodičům. Univerzální recept neexistuje, aspektů, které ovlivňují rozhodnutí jak doma svatbu oznámit, je celá řada, a je jen na vás dvou, jak se rozhodnete.

„Já …, odevzdávám se Tobě …, slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost…“ Slova, která se manželům vrývají hluboko do paměti a zásadně mění naše životy. Dávají jistotu a stabilitu. Proč tedy není víc lidí, kteří seberou odvahu a vysloví je?

Než se oženíš / vdáš, ptej se, zda svého partnera skutečně miluješ a zda máš dostatečně reálnou představu o manželství. Nezapomínej na příbuzné svého partnera, ale neber je také příliš vážně. Patří na druhé místo. Uvědom si, že svatba je pouze úvod k "dobrodružství", které začíná teprve potom. Zvykni si říkat: "Je mi líto. Odpusť, prosím."

Přestože máme dvě uši, někdy neslyšíme nic. Jindy zase slyšíme víc, než bylo řečeno a nebo něco úplně jiného, než se nám ten druhý pokoušel sdělit. Záleží totiž na tom, v jaké rovině, či jakým "uchem" jsme zvyklí naslouchat.

Lze se naučit milovat? Není to samo o sobě nesmysl? Jestli chcete, můžete se o tom přesvědčit. Šest příběhů, ze kterých můžete čerpat životní moudrost, nabízí různé pohledy na to, co lze konkrétně udělat. Skutečná láska se projevuje skutkem,

Moto Národního týdne manželství 2019: Zabijáci manželství je trochu drsné, ale pravdivé. Lidé uzavírají manželství s nadějí, že jim přinese něco radostného, pěkného a hodnotného. Často však nevědí jak si lásku udržet.

Společná práce přivedla rodinné terapeuty Ludmilu Trapkovou a Vladislava Chválu ke svatbě. Propojují zkušenosti psycholožky a lékaře, manželky a manžela, matky a otce, babičky a dědečka. Z jejich rozhovoru s Pavlou Louckou, který vyšel knižně pod názvem Muž a žena v rodině, vybíráme odpovědi týkající se svatby.

K manželství je zapotřebí vydat se cestou od já k my. „Naše citová dimenze je povolána k lásce, projevující se věrností, vlídností a slitováním,“ uvedl papež František v katechezi věnované šestému přikázání Desatera – „Nezcizoložíš“. Právě věrná láska Kristova osvěcuje prožívání krásy lidských citů.