Jeskyně dětství
24.6.2019
V každém z nás žije dítě, které určitě bylo zahrnuto láskou, ale zároveň nemohlo dostat všechnu lásku, všechno uznání, všechnu pozornost, všechnu ochranu a všechnu volnost, které v dětství potřebovalo. Ne že by ho rodiče týrali, ačkoliv i to se bohužel mohlo někomu z vás přihodit, ale prostě proto, že žádný člověk tohle všechno jinému člověku poskytnout nedokáže.
Žádný rodič nemůže naplnit všechny potřeby dítěte
Neznamená to, že bychom nedostali lásku, právě naopak: bez lásky bychom totiž vůbec nemohli přežít. Ale – přiznejme si to – tolik by se nám líbilo, kdyby nám rodiče byli stále nablízku, kdyby nám dokonale rozuměli a bezpodmínečně nás podporovali… Skutečnost je však jiná: žádný rodič na této zemi by nemohl všechny naše potřeby vždycky naplnit. To prostě není v lidských silách.
Dítě v nás však zůstává dlouho přesvědčeno, že to možné je, nepřestává toto naplnění očekávat ani v dospělosti a nevědomě toto očekávání přenáší na partnera. Vaše hádky ostatně nejsou ničím jiným než odrazem těchto prvotních nesplněných očekávání a dětských zranění, k nimž došlo kdysi dávno a která způsobila blízká osoba, jež se o vás v dětství starala. Bolest, kterou jste cítili tehdy, nyní znovu nevědomky rozdmýchal váš partner nebo vaše partnerka svým chováním vůči vám. Je to paradox! Podle teorie zvané Imago nám naše podvědomí vybralo za partnera právě tu osobu, která se chová stejně jako osoby, jež nás v dětství zraňovaly.
Devadesát procent napětí vychází z našeho nitra
Proto si pokaždé, když se na partnera zlobíte, nebo když jste kvůli němu smutní, uvědomte, že on za to může jen z deseti procent. Devadesát procent napětí vychází z vašeho nitra a vzniká proto, že se partner dotkl vašeho zranění z dětství. Pochopíte, že klíč k řešení nemusíte hledat venku, protože je skryt ve vašem nitru, a že váš partner je pro vás zároveň dokonalý pomocník, který vám má pomoci k uzdravení.
Abychom pochopili, jaké povahy tato zranění jsou, sestupme společně do jeskyně Dětství. Všechno začalo už naším příchodem na svět. Museli jsme opustit mateřské lůno, doba, kdy jsme s matkou byli jedno, skončila. Na toto první odloučení jsme reagovali prvním pláčem a utišili jsme se teprve u matčina prsu, nebo když nás někdo vzal do náručí. Děsivé experimenty, především z dob druhé světové války, prokázaly, že bez citového vztahu dítě nepřežije. Láska je pro každého z nás životně důležitá, a proto ji celý život usilovně hledáme.
- Od narození až do věku osmnácti měsíců prožívá dítě fázi připoutání: chtělo by, aby matka (nebo osoba, která se o ně stará) byla stále s ním. To však není možné, protože matka se třeba musí jít osprchovat, starat se o další děti nebo chodit do práce.
- Od osmnácti měsíců do tří let prochází dítě fází zkoumání. Byli jsme při poznávání světa doprovázeni a ochraňováni?
- Chránila nás naše rodina nadměrně a spíše naše zkoumání brzdila? Nebo jsme byli ponecháni sami sobě a o naše bezpečí se nikdo nezajímal?
- Mohli jsme se ve věku dvou až tří a půl let svobodně projevovat?
- Podporovali nás v tom rodiče, nebo nás systematicky usměrňovali? Kárali nás, nebo nám umožnili rozvíjet vlastní identitu?
- Povzbuzovali nás, když jsme začali chodit do školy a učit se různé věci? Kladli na nás přemrštěné požadavky?
Sami vidíte, že jsme ve svém vývoji procházeli fázemi, z nichž si lze snadno odnést různá zranění. Tyto fáze utvářely naši osobnost a umožnily nám rozvinout určité schopnosti a postoje, zatímco jiné schopnosti a postoje zakrněly. Právě proto je důležité tato zranění citlivě, s porozuměním a bez odsuzování prozkoumat. Ty části, které u nás zakrněly, jsou rozvinuty právě u našeho partnera a naopak! Často jsou to ty vlastnosti, které se nám na počátku našeho vztahu tolik líbily, ale které nás postupem času začaly štvát, unavovat a rozčilovat! Je to proto, že nutí k činnosti naše zakrnělé svaly.
A když se hádáte, hádají se vlastně dvě malé děti, které se dožadují pozornosti, svobody, uznání a důvěry? Bezděčně znovu rozehráváte vztahovou situaci, kterou jste zažili v dětství. A tak až příště zasáhne váš partner vaše citlivé místo, vzpomeňte si, že právě proto jste si ho vybrali.
Navštivte společně jeskyni dětství a prozkoumejte, co se v ní skrývá:
- Jako dítěti mi chybělo…
- Kvůli tomu, čeho se mi nedostávalo, jsem u sebe rozvinul (a)…
- Tradice a hodnoty, na nichž mi záleží, jsou…
Zdroj: Carolina Costová: Manželství je dobrodružství ve dvou. Karmelitánské nakladatelství 2019.
Autor: Costová, Carolina | Štítky: hádka, komunikace, přijetí, rodiče, rozdílnost
Sekce: Krize v manželství | Rodina s dětmi | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
