Vědomí smrti ukazuje, jaký život máme žít
4.11.2021
Veronika Hurdová byla ve čtvrtém měsíci těhotenství s třetím dítětem, když jí náhle zemřel manžel. Rok sbírala odvahu, aby svoje prožitky a myšlenky zachytila. A tak vznikla její kniha Moje milá smrti. Skrze svůj osobní příběh by chtěla zprostředkovat, že smrt se dá vnímat i jinak než jako ztráta. Že vedle hlubokého zármutku lze zažívat i hluboké, dech beroucí štěstí.
„Chci vrátit smrt zpátky do našich životů. Bez smrti není život. Věřím, že díky ní může každý z nás žít mnohem naplněnější a naplňující život plný lásky, vědomé přítomnosti a pochopení sebe samých, píše Veronika Hurdová. Je z hloubi duše přesvědčená o tom, že vědomí smrti nám má ukazovat, jaký život máme žít. Smíření se smrtí nám má dodávat jistotu, že kráčíme po správné cestě.
„Smrt mi vstoupila bez varování do cesty a můj život převrátila úplně naruby. A ačkoli zvenku mohla má situace vypadat hrůzostrašně, já uvnitř začala kvést. Nevím, jak se to stalo. A už vůbec si na tom nepřičítám nějakou zásluhu. Probudila se ve mně ale taková jistota, že nemůžu na další cestě životem šlápnout vedle, že jsem začala být naprosto imunní vůči všemu, co naše společnost o smrti tvrdí. Že smrt je zlá, konečná, nespravedlivá, černá. Já naopak začala vnímat smrt jako láskyplnou, smířlivou, obohacující, pokojnou.
Chtěla bych svou zkušeností a prožitky začít smrt zbavovat všech černot, které jsme na ni v naší společnosti navěšeli. Chtěla bych ji vytáhnout z kouta, kam jsme ji postavili, aby na nás tiše a hrozivě čekala. Přála bych si, aby se smrt vrátila zpátky do našich životů. Přála bych si, abychom ji pustili beze strachu přes svůj práh a usadili ji na čestnou židli u našeho stolu," čteme v úvodu ke knížce Moje milá smrti.
Jak překonat smrt
Přemýšlela jsem o tom, jak jsem obdobím po Honzově smrti procházela já. Zjistila jsem, že jsem to vlastně nikdy nevnímala jako proces. Byl a je to pro mě jen sled jednotlivých okamžiků. Okamžiků, které byly v tu chvíli přesně takové, jaké být měly. Takhle zpětně nevnímám, že bych svou situaci zvládala dřív hůř než nyní. Necítím, že bych se "zlepšovala" v tom, jak se s Honzovou smrti dokážu vypořádat. Jedinou věcí jsem si ale byla jistá od úplného začátku. Věděla jsem, že v damou chvíli prožívám všechno nejlíp, jak dokážu. Byla jsem na sebe hodná. Dokázala jsem se ocenit, pochválit a přijmout.
Ztráta milované osoby pro mě není závod, kde člověk doběhne do cíle. Nikdy nepřetrhnete cílovou pásku, kde si člověk oddychne, že už to má všechno za sebou. Budou před vámi vyvstávat nové a nové výzvy. Přijde mi to podobné jako s dětmi. Když se vám narodí, řešíte spoustu starostí. Řešíte je jednak proto, že jste nezkušený rodič, jednak proto, že novorozeně má obrovitánskou kupu potřeb. Zaměstnává vás vydatně psychicky i fyzicky. Jak ale děti rostou, stáváte se zkušenějšími. Starosti spojené s dětmi ale řešíte stále. Jen jsou jiné. A se smrtí je to stejné.
Nakonec zjistíte, že ten nejlepší způsob, jak zvládnout smrt blízkého, není nějaký unifikovaný seznam, který si musíte odškrtat. Nejlepší způsob, jak se se smrtí vypořádat, je být na sebe v každém okamžiku hodný. I když budete mít pocit, že nic nezvládáte, i když budete mít pocit, že se se smrtí nikdy nemůžete smířit.
Každý z nás smutek prožívá jinak. A každý z nás ho prožívá přesně tak, jak je to správné, tak, jak je to v danou chvíli potřeba a jak to nejlépe umí. Neshazujte se za to, jak se cítíte. Neporovnávejte se s žádnými ideálními způsoby procházení zármutkem. To všechno, čím si nyní procházíte, je součástí toho, kým budete v budoucnosti. Není potřeba se toho bát...
Více se dočtete v knížce Veroniky Hurdové: Moje milá smrti. 2017.
Štítky: manželství, partnerský vztah, smrt
Sekce: Úmrtí partnera | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
