Smím ještě být šťastná?

8.8.2022

Smím ještě být šťastná? Angelika Daikerová léta doprovází truchlící. Pomáhá jim chápat nejrůznější pocity a situace, související se ztrátou blízkého člověka, a přijmout je do vlastního životního příběhu. Ukazuje také, že nový vztah neznamená, že ten starý hodíme za hlavu.

Ovdovělé ženy pokročilejšího věku si málokdy hledají nového životního partnera. Dlouholeté manželství je zformovalo natolik, že by si stěží dokázaly zvyknout na nového muže. Je jim bližší pohled na nadcházející závěr života než pohled na něco nového. Některé ženy také rády zůstávají samy s vděčnými vzpomínkami a nestěžují si. Často v tom hrají roli hmotné důvody – nechtějí přijít o jistotu vdovského důchodu a nezávazný vztah se jim příčí.

Pro vdovy mezi padesátkou a šedesátkou je svým způsobem těžké zaměřit se na novou životní perspektivu. Těšily se na klidnější fázi společného života, protože se konečně podařilo splatit hypotéku na dům a penze už byla na dohled. Jsou ale příliš mladé na to, aby se už zaměřovaly na „zbytek“ života. Vždyť může jít o dvacet, třicet nebo ještě více let. Některé si najdou partnera, který se jim stane společníkem a emocionální oporou, aniž by se znovu provdaly. Nezřídka to bývá někdo, koho znaly už za manželova života. Společné víkendy, dovolené, dlouhé telefonní hovory a vědomí, že v případě nouze tu vždycky někdo bude, poskytují životu nové těžiště i bez společného bydlení. Každý si přeje zůstat ve vlastním domově a nechce se vzdát ani svého životního prostředí.

Nový vztah neznamená, že ten starý hodíme za hlavu

Nový vztah nevzniká vždy proto, že se dva lidé do sebe vášnivě zamilují. Bývá často výsledkem střízlivé a opatrné úvahy a rozhodnutí. Ano, chceme to spolu zkusit s vědomím, že už máme větší kus života za sebou. Svou roli zde hrají samozřejmě sympatie a náklonnost, důvodem nového vztahu ale mohou být i společné zájmy a plány pro společný podzim života.

Nový vztah neznamená, že ten starý hodíme za hlavu. Musíme si připustit okamžiky vzpomínek, aniž by oslabovaly nový vztah. Nový partner nenahradí toho starého. Ten si uchová své místo, i kdyby se stal zázrak a nový vztah začal přinášet více štěstí než ten původní. Přiznat si toto štěstí je těžké, protože to snadno vyvolává výčitky svědomí. „Smím ještě vůbec být po manželově smrti šťastná?“

Přijímám svět, který tě už nezná, i trhlinu, kterou si v sobě navždy ponesu

U mladých vdov zpravidla nebývá pochyb o tom, mají-li hledat nový svazek. Není ale snadné najít ten správný okamžik. Jejich smutek nad přerušeným životem potřebuje prostor a čas. Zároveň se ale silně ozývá touha vrátit se do života. K dobrému vyvážení obojího je třeba velké pozornosti vůči vlastním emocím a potřebám. Přiznat zemřelému manželovi trvalé místo ve svém životě je pro mladou vdovu obtížnější. S novým partnerem ji totiž často čeká podstatnější kus společného života. Život s ním postupně zaplňuje prostor mezi ní a jejím zemřelým manželem: „Mám vzpomínky, ve kterých už se neobjevuješ, prožila jsem léta, jejichž vůni jsi už necítil, a potkala jsem lidi, kteří tě neznají. Už se tomu nebráním. Přijímám svět, který tě už nezná, i trhlinu, kterou si v sobě navždycky ponesu“ (Beatrix Gersbergerová).

Angelika Daikerová: Život po ztrátě manžela. Karmelitánské nakladatelství, 2015.

Autor: Daikerová, Angelika  |  Štítky: partnerský vztah, radost, smrt, smutek  
Sekce: Povzbuzení | Úmrtí partnera   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články