Svatba

Ještě si dobře pamatujeme časy, kdy snoubenci museli nejprve uzavřít civilní sňatek před zástupcem státu a pak teprve mohli slavit svatbu v katolickém kostele. V současnosti je v naší zemi církevní obřad platný i před státem. A tak stojí za zamyšlení, jaké důvody přivádějí mladé lidi, aby si svůj svatební slib dali v kostele?

Při svatbě v Bosně a Hercegovině říká kněz snoubencům: „Našel jsi svůj kříž. Je to kříž, který máš milovat a rád nést. Nesmíš ho zahodit, ale máš ho hladit...“

P. Jakub Berka začíná svoji reflexi o svátosti manželství: "Nedávno jsem se díval do záznamů, koho jsem kdy oddal. Nedělám si statistiku, jenom si poznamenávám jména, abych na ně nezapomněl. Za každým jménem vidím životní příběh. Tu a tam na ně vzpomenu."

Sbírka svatebních oznámení je milou vzpomínkou na všechny páry, které jsme doprovázeli při jejich přípravě na manželství. Zároveň je to úctyhodná sbírka citátů, které mohou posloužit jako inspirace pro páry budoucí. Kromě citací známých autorů, citací ze Starého i z Nového zákona, jsme na svatebních oznámeních našli také texty, u kterých nebyl uveden autor.

Dnešní mladí lidé vyhledávají svatební obřad v kostele nejen z důvodu víry a krásy chrámového prostoru, ale také proto, že katolická církev považuje manželství a rodinu za odvážný projekt na celý život. Možná podvědomě hledají podporu, kterou jim stát nemůže dát.

Na generální audienci na náměstí sv. Petra 2. 4. 2014 uzavřel papež František cyklus katechezí o svátostech promluvou o manželství. Svátost manželství nás uvádí do středu Božího plánu, který je plánem smlouvy s Jeho lidem, s námi všemi, plánem společenství.

Konejte ji jako slavnost, protože svatba je slavnost, křesťanská slavnost, nikoli světská. Nejhlubší důvod radosti onoho dne nám ukazuje Janovo evangelium, odpověděl papež František snoubencům ve svátek sv. Valentina.

Podle Kompendia Katechismu katolické církve. V textu jsou odkazy na podrobnější články v Katechismu (KKC). Jako nástroj k vyhledávání v Katechismu dobře poslouží stránky www.katechismus.cz.

Nad textem manželského slibu vždycky žasnu, protože je velmi stručný, a přitom tak obsažný: „Já, František, odevzdávám se tobě, Marie, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ A ona říká: „Já, Marie...“ píše P. Aleš Opatrný v článku pro Katolický týdeník.

Kdy se mají mladí lidé rozhodnout, že se vezmou? Teprve tehdy, když jejich vztah dorostl do následujících rozměrů:

1621. V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. V eucharistii se uskutečňuje památka nové smlouvy, kterou se Kristus navždy spojil s církví, svou milovanou nevěstou, za niž se sám vydal.

1625. Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, kteří dobrovolně vyjádří svůj souhlas.