Svatba

Je manželství přežitek, něco co člověka zotročuje a svazuje? Když je v mnoha případech kolem nás všechno tak těžké a vyhlídky nejsou právě nejlepší, může vyvstat otázka, proč se vůbec obtěžovat? Proč riskovat, když tolik manželství skončí rozvodem? A nebo je manželství hlubokou lidskou potřebou, kterou stojí zato hledat a naplnit?

Svatba u nás už není společenskou nutností. Manželství se nejen neuzavírá, ale je mnohými považováno za překonané, zbytečné a nespolehlivé. Je to přece naše věc ! – řeknou ti dva.

Název facebookové stránky Manželství krok za krokem poukazuje na to, že snoubenci, kteří slaví svatbu, se vydali na cestu, která vede od JÁ ke společnému My. Je to cesta postupných krůčků, na které je důležité mít před očima společný cíl.

P. Jakub Berka začíná svoji reflexi o svátosti manželství: "Nedávno jsem se díval do záznamů, koho jsem kdy oddal. Nedělám si statistiku, jenom si poznamenávám jména, abych na ně nezapomněl. Za každým jménem vidím životní příběh. Tu a tam na ně vzpomenu."

1. Křesťanská láska znamená nezištné, trvalé a svobodné sebedarování.

Při jedné návštěvě u přátel se otevřelo hodně hluboké téma. Petra řekla: „Jdeme od sebe, již jsme si tak cizí, že to nemá smysl, trápíme jeden druhého. Asi bude každý z nás šťastnější s někým jiným. Prostě to nevyšlo,“ a odmlčela se. „Máme dvě malé děti, kterým to budeme muset vysvětlit a pro které to bude veliká a bolestná změna. A tebe jsem chtěla poprosit, jestli bys nám neporadil, jak to udělat co nejlépe,“ řekla Petra a povzdechla si.

Psychologové Thomas Holmes a Richard Rahe, následně i Kenneth de Meus sledovali korelaci mezi prožitím určitých životních událostí a následným vznikem či rozvojem onemocnění. Vytvořili seznam životních událostí, které představují velkou zátěž. Mezi silně stresujícími událostmi najdeme překvapivě i pozitivní prožitky jako je svatba, těhotenství nebo narození dítěte.

Pokud nám jde opravdově o to, abychom skrze manželství duchovně rostli, musíme se přesvědčit, že nemá smysl klást si nebezpečnou otázku, zda jsem si vzal/a toho pravého člověka. Když jsme si jednou vyměnili manželský slib, taková otázka nepřinese nic užitečného a může naopak velmi uškodit.

Nejznámější výročí svatby jsou stříbrná a zlatá svatba – pětadvacet a padesát let. Každé výročí svatby je ale důvodem k zastavení. K prohlédnutí svatebních fotografií, k návštěvě místa, kde jsme společnou cestu zahájili a k vděčnosti, za všechno, co jsme spolu překonali. Návrat ke kořenům bývá také povzbuzením na další cestě.

Marek Vácha ve své knížce Láska tvoří krásu zve k tomu, abychom se na druhé pokoušeli dívat tak, jak je vidí Bůh. Láska vidí ještě neotevřené dary, vidí něco, co ještě není, co ale může být, co je v rejstříku jejích možností, láska tyto možnosti tvoří.

„Nejlepším svatebním darem od Boha je nástěnné zrcadlo jménem „můj partner“. Kdyby u něj byla kartička s věnováním, stálo by na ní: „Kéž mi pomůže poznat, jaký/á opravdu jsem. Někdy nebývá na prvních letech manželství nejtěžší přijmout to, co zjistíme o svém partnerovi, ale to, co zjistíme o sobě,“ píše Gary Thomas a dokresluje příklady ze života.

Léto je podle statistik dlouhodobě nejčastějším svatebním časem. Díky tomu si mnozí manželé mohou připomenout a oslavit výročí svatby. Stojí za to se přitom ohlédnout a udělat si malou revizi svého manželství.