Úcta

V rámci křesťanské tradice a jiných náboženství bylo poděkování vždy důležitým prvkem běžného chodu dne. Zaměření na vděčnost se v posledních letech znovu objevilo, tentokrát spíše v oblasti pozitivní psychologie. Má se za to, že lze najít důkazy toho, že člověk je zcela jednoduše šťastnější, pokud bude prokazovat vděk obecně i vůči druhým.

K životu v rodině neodmyslitelně patří nejen začátek života, ale i jeho konec. Právě v péči o své nejbližší, býváme často nejistí. Nezanedbáme něco podstatného? Budeme to umět? Vydržíme se silami? Poznáme, až nastane konec? Nabízíme odpovědi odborníků na nejčastější otázky a jejich zkušenost, že nejde jen o smutek, bolest a ztrátu: Umírání, stejně jako zrození, je pro celou rodinu velkou příležitostí k pozitivním prožitkům.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Aby obstáli, musí se postavit intenzivním útokům jistých "virů", které jsou produktem společenského prostředí: identifikovat je a vypěstovat si příslušné antiviry. Podle Zattoniové a Gilliniho je druhým virem láska zrcadlící.

Svědectví mnoha párů, které zkusily uvést do života poznatky Dr. Emersona Eggerichse o lásce a úctě, hovoří o tom, že stačilo málo a jejich manželství znovu rozkvetla. Principy nejsou složité, vycházejí ze dvou základních potřeb mužů a žen.

Důležité podněty pro rozvoj partnerského vztahu najdeme v knížce známého italského psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poli Můj život beze mne. Hovoří o identitě, o tom, že milovat můžeme jen tehdy, když jsme sami sebou. Když jsme zakořeněni ve svém nitru a darujeme sami sebe.

Název českého filmu Panic je na nic, vyjadřuje dnes běžný názor, že panenství je přežitek. Úzce souvisí s konzumním pohledem na tělesnou lásku. Ten, kdo si váží sám sebe a touží žít v jedinečném vztahu na celý život, má dobré důvody pro to, aby počkal na toho pravého.

"Manželství je založeno na úctě, na obětech jednoho druhému,"prohlásil Honoré de Balzac. Známý psycholog a spisovatel Jaro Křivohlavý ve své knížce O šťastném manželství vysvětluje, co je to úcta a jak je možné mít v manželství úctu ke svému partnerovi.

Miluje mě opravdu? Myslí to se mnou vážně? Můžu mu/jí důvěřovat? Říká mi pravdu? Jak to poznám? Hledat odpověď na tyto otázky pomáhá Jean-Benoit Casterman, kněz, který doprovází mladé lidi při přípravě na manželství, ve své knize Láska, která za to stojí.

Život v manželství se vždycky nevyvíjí podle toho, jak o něm sníme. Poradce v oblasti partnerských vztahů a otec pěti dětí Hugues Dollié spolu se svou ženou vede už patnáct let přípravy na manželství a často přednáší mladým lidem na téma partnerské lásky. V knížce s provokativním názvem: Ženy, milujte své muže! ukazuje cestu k vybudování stabilní a svorné rodiny i v dnešním světě.

„Lidi toho naslibují, sliby jsou chyby, kdybys nesliboval a raději udělal.“ Naše nedůvěra ke slibům všeho druhu je zřejmá a někdy je opodstatněná. Ve vztazích s druhými lidmi, zvlášť s těmi nejbližšími, se ale potřebujeme o něco opřít, potřebujeme jistotu slibu.

Rodiče při výchově často stojí před problémem, zda být přísní, nebo shovívaví, neustupovat či ustupovat, vyžadovat kázeň, nebo dopřávat svobodu. Vztahy k dětem se obvykle stávají jakýmsi zápasem o moc, ve kterém se obě strany snaží zvítězit. Podle úspěšného vychovatele Jana Boska je však autoritářské myšlení typu „budeš poslouchat, nebo...“ dobré nahradit vzájemnou úctou a spoluprací.

Jaké vlastnosti musí člověk mít, aby se mohl připravit na svatbu? Vždycky říkám zamilovaným hrdličkám: čekejte. Nejlepší manželství neuzavřou ti, kteří se do toho vrhnou hlava nehlava, ale ti, kteří se dostatečně připravili na to, že budou vztahu otevření, ale přitom zůstanou sami sebou.