PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Temné časy

13.1.2020

Temné časy Některá manželství prožívají dost dlouhá obtížná období. Mnohdy se oběma nebo jednomu z nich situace jeví jako bezvýchodná, temná, jako pochod tunelem. V tunelu se člověk těžko orientuje. Ale ze zkušeností ví, že na konci tunelu je otvor a světlo.

Rozvod není cestou ke konci tunelu

Rozvod není řešením, není cestou ke konci tunelu. Byl by spíš něčím, co bychom v tomto obrazu popsali jako snahu o návrat do etapy před tunelem nebo jako únik nouzovým východem uprostřed tunelu. V obou případech by tak člověk opustil cestu směřující k cíli, kde je světlo, a kde se tedy dá manželství žít. Zůstává otázka, zda a jak v tunelu vydržet a jak pokračovat na cestě ve větší či menší tmě.

První připomínka pro osoby věřící a zbožné je pokračovat na cestě životem s Pánem Ježíšem, ale nechtít nahrazovat odbornou pomoc a praktická řešení zbožnými slovy a výzvami nebo upadnutím do okázalého trpitelství. Spíš je třeba hledat někoho, komu lze situaci popsat a kdo se nepřikloní na stranu stěžujícího. Tedy toho, kdo situaci pochopí a nasvítí z trochu jiného úhlu pohledu, než ji vidí ten, kdo si stěžuje. Tím není míněna bagatelizace problému, pokud skutečně o problém jde, ale postup, ve kterém se spíš rozšíří pohled stěžujícího, než že by byl bez dalšího potvrzen či upevněn.

Pomáhat lze, jen když chtějí oba

Bohužel zde platí, že lze pomáhat jen v situaci, kdy oba připouštějí, že jde o vážný problém, a oba jsou ochotni pro řešení něco udělat. Jakmile jeden z nich (což bývá mnohdy muž) začne tvrdit, že problém nemá a nic řešit nebude, je situace ve slepé uličce. Tomu, kdo problém řešit chce, v takovém případě nepomohou ani stížnosti, ani hledání pomoci u druhých. Tvrdě řečeno: buď se dočká změny, kdy i protějšek bude ochoten pro řešení něco užitečného podniknout, nebo vše zůstane viset na mrtvém bodě. To se někdy stává, když je nelad hluboký, trvá příliš dlouho a vztah se podobá odumřelé tkáni, jejíž oživení se jeví jako nemožné.

Přesvědčit toho, kdo řešení hledat nechce, aby svůj postoj změnil, bývá zpravidla nemožné. V manželství lze pomáhat jen tehdy, když oba pomoc chtějí a akceptují. V situaci, kdy jeden z nich vše odmítá, lze pomáhat jen tomu, kdo situaci měnit chce, a to pouze k tomu, aby nechtěnou situaci přijal a co nejlépe se v ní zorientoval. To pochopitelně nebývá pociťováno jako dostatečné, ale víc pomáhat bohužel nelze. Domlouvat se s jedním z manželů na tom, co by měl dělat nebo nedělat ten druhý, nekomunikující či nepřítomný, opravdu k ničemu není, ač se toho mnozí dožadují.

Trvalejší nelad manželé sami nevyřeší

Ze zkušenosti víme, že hlubší a trvalejší nelad v manželství nevyřeší zpravidla manželé sami bez cizí pomoci, ale že jej nevyřeší ani někdo druhý bez účinné spoluúčasti manželů. První, byť nedokonalá pomoc je, když oba manžele někdo vyslechne. Důležité je, aby ten, kdo jednoho či oba poslouchá, měl k oběma stejně blízko (sourozenec, rodič nebo kamarád od dětství to nebude!) a nepřikláněl se na jednu stranu proti druhé. V situaci neladu není totiž vina jen na jedné straně a požadavek změny se týká vždy obou dvou.

V dobách, kdy příbuzenské svazky hrály zpravidla velkou roli a kdy se stýkaly širší rodiny, byl mnohdy pomocí v manželských nesnázích někdo ze zkušených příbuzných či známých, případně kmotr či kmotra, kteří byli ochotni vyslechnout, poradit a mnohdy horké hlavy zklidnit. Dnes, v době spíš izolovaných rodin a zpřetrhaných sousedských vztahů, nastupují na jejich místo poradny. Křesťané vůči nim mají nezřídka předsudky a to je škoda. Poradna pro manželské či rodinné, případně zdravotní psychologické či právní záležitosti má tu výhodu, že v ní nefigurují „příznivci“ jedné či druhé strany.

Dobrý poradce respektuje víru klienta 

Přesto křesťané mívají obavu, že se jim v poradně dostane rady, která se neslučuje s křesťanskou morálkou, nebo že křesťanská víra nebude akceptována. Může se to jistě také stát, ale není to pravidlem. Dobré poradenství není v první řadě autoritativní, klient není nucen dělat to, co mu v poradně někdo říká, a přístup radícího má být světonázorově neutrální, nejde-li výslovně o křesťanskou poradnu. Proto se doporučuje držet se zásady, že není třeba hledat v prvé řadě poradnu na bázi víry, věřícího poradce či psychologa, ale instituci či osobu, která má dobrou pověst. Protože dobrý poradce či terapeut respektuje víru či zásady klienta, neboří je a neopravuje, pokud se nejedná o vyslovené omyly, které člověku škodí. Ale ani tam se neuplatňuje autoritativní přístup. A pokud jde o rady týkající se duchovního života, je třeba hledat dobrého a pokud možná zkušeného křesťana, který je schopen duchovně doprovázet a duchovně rozlišovat, který ale není přehnaně autoritativní a respektuje odborníky z jiných oblastí, jako jsou psychologové, sexuologové, manželské poradny a podobně.

Jednou z nejobtížnějších věcí je rozlišování, co je nutno v manželství unést a co už je destruktivní, tedy co manželství či rodinu ohrožuje nebo přímo ničí vztahy. Je třeba vycházet z toho, že každý máme jinou schopnost unést v životě to či ono obtížné, a nikdo nemůžeme druhému „nařídit“, že to a to musí snést. Úcta k životu, schopnostem a odolnosti druhého člověka je zde nezbytným požadavkem. Pomáhající a jeho zkušenost není nikdy závaznou normou pro toho, komu je třeba pomoci.

Aleš Opatrný: O nesnázích v manželství. Jak včas rozpoznat a hledat cestu dál. Karmelitánské nakladatelství, 2019

Autor: Opatrný, Aleš  |  Štítky: krize v manželství, rozvod, vztahy  
Sekce: Krize v manželství   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články