Láska

Lidé obvykle nezapomínají na projevy opravdové lásky. Vzpomínám na příběh starších manželů. Manželka byla v pokročilém stádiu Alzheimerovy choroby. Tato nemoc se projevuje kromě jiného i postupnou ztrátou paměti.

Slovní dialog je mistrovským nástrojem lásky i trvalého a šťastného manželství, tak zní jeden z nejvíce přeceňovaných mýtů o manželství. Zdá se, že klid a vzájemné láskyplné naslouchání vede manžele k tomu, aby nalezli řešení v dohodě a nastolili tak ve svém manželství opět pokoj. Jestliže z dialogu uděláme recept na jakoukoliv záležitost a pro všechny páry, stává se mýtem.

Hádka je jednou z možností, jak řešit situaci, ve které se neshodneme. Když se dítě nenaučí ovládat a zvládat tento způsob komunikace od nás rodičů, je pravděpodobné, že ho to bude učit někdo jiný a je otázkou jak.

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Přirovnání útoků na partnerskou dvojici k virům, není jen alibistickou metaforou. Mariateresa Zattoniová a Gilberto Gillino pomáhají identifikovat šest virů, které jsou produktem společenského prostředí, a ukazují, jaké postoje neboli antiviry je potřeba vyvíjet. Pramáti všech ostatních virů je sebestřednost.

Naše žízeň je nekonečná. Vždy bude existovat utrpení, které vychází z nepřítomnosti úplnější intimity s druhým člověkem a ze zřeknutí se fyzického otcovství nebo mateřství. To platí i tehdy, pokud má člověk s někým druhým privilegované přátelství a dokonce ani manželství naši touhu po jednotě nemůže naplnit.

Svědectví mnoha párů, které zkusily uvést do života poznatky Dr. Emersona Eggerichse o lásce a úctě, hovoří o tom, že stačilo málo a jejich manželství znovu rozkvetla. Principy nejsou složité, vycházejí ze dvou základních potřeb mužů a žen.

Důležité podněty pro rozvoj partnerského vztahu najdeme v knížce známého italského psychologa a psychoterapeuta Osvalda Poli Můj život beze mne. Hovoří o identitě, o tom, že milovat můžeme jen tehdy, když jsme sami sebou. Když jsme zakořeněni ve svém nitru a darujeme sami sebe.

Láskyplné doteky jsou důležitou součástí rodinné komunikace, nejenom mezi mužem a ženou. Dotek je přímo nepostradatelný pro zdravý vývoj dítěte a na konci života mnohdy zůstává tím jediným, co si ještě můžeme dát.

Manželé Jan a Jitka se seznámili v tanečních. Každý z nich navštěvoval jiný taneční kurz, proto se potkali až na závěrečném plese. Ani jednomu z nich nepřišel taneční partner, při první volence na sebe prostě zbyli. Protančili spolu večer, na jehož konci Jan Jitku pozval na nedělní věneček a tím začal jejich životní příběh.

Víme, že prvotní láska, která svede muže a ženu k sobě, je zamilovanost. Tedy ne ona pravá láska, i když v ní je obsažen náboj, který má postupem času vyrůst v pravou lásku. Odpověď zní: „Líbánky trvají tak dlouho, dokud nedojde k prvnímu konfliktu.“

Myšlenka uspořádat v týdnu kolem svátku sv. Valentina velkou kampaň, která by nejen manželským párům, ale i celé společnosti připomněla, že manželství je vzácnou hodnotou a je třeba o něj pečovat, se zrodila v roce 1996 ve Velké Británii. Zakladatel a zároveň ředitel Národního týdne manželství – Richard Kane – prý byl ohlasem velmi překvapen. V současné době kampaň probíhá v dalších osmnácti zemích světa.

Manželské páry, které si navzájem slíbily věrnost v dobrém i zlém až do smrti, potkávají také pracovníci služeb Domácí péče. Jejich příběhy najdeme mezi mnoha dalšími, které zachytila ředitelka Charity-Chodov Eva Černá v milé knížce Sestřičky na cestách.