PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Zázrak dialogu

20.7.2020

Zázrak dialogu Dialog znamená pro lásku totéž co krev pro tělo. Když krev přestane obíhat, tělo umírá. Když ustává dialog, ztrácí se láska a rodí se zášť a zloba. Dialog však dokáže vztah znovu oživit. V tom je zázrak dialogu.

Dialog nezná vítěze ani poražené, všichni jsou v něm vítězi. Od žádného z partnerů se nevyžaduje, aby ustoupil nebo se vzdal, pouze aby sám vystoupil ze sebe. Dialog nikdy nekončí naším ochuzením, ale naopak naším obohacením. Dialog s druhým nám umožňuje žít dvakrát. Tím, že sdílíme radost, radost umocňujeme, a tím, že sdílíme obtíže, snášíme je snadněji. To, co jsme vyslechli a řekli v rámci dialogu, se obrací svými důsledky k našemu partnerovi. Dialog, který se zaměřuje na druhého, je aktem lásky i tajemstvím toho, jak lásku udržet.

Dialog versus diskuse

Způsob komunikace, který představuje sdílení citů a prožitků označuje John Powell za dialog. Sdílení myšlenek, hodnot a plánů či rozhodnutí je diskuse. Jedná převážně o záležitostech intelektuální povahy. Dříve, než mohou partneři v lásce vstoupit do úvah o plánech, rozhodnutích a hodnotách, musejí dospět během vzájemného dialogu k vyjasnění citů.

Zhroucení lidské lásky a komunikace je vždy důsledkem citových problémů. Dva lidé, kteří se mají rádi, mohou prohlubovat svou lásku a současně zastávat odlišné názory na téměř cokoli v životě. Naše problémy jsou zásadně emocionální povahy a většinou nás trápí, je-li ohroženo vědomí naší vlastní hodnoty. Začnu mít obavy, zda si mě někdo může vážit, zda jsem hoden lásky a péče. Jedná se o druh ohrožení vlastní identity, které provází strach – a jako sebeobranné reakce nepřátelství a hněv. Hněv a frustrace, které pociťujeme, jsou ve skutečnosti emoce, které se v nás kumulovaly z jiných příčin a které jsme vytěsnili z vědomí. S odstupem cítíme, že jsme něco ztratili z našeho respektu k nám samotným a že si vyléváme náš hněv na obětech, které nám jsou nejblíž. Ve vztahu lásky musí být stále přítomna oboustranná a vzájemná podpora osobní hodnoty.

City jsou jako otisky prstů

Osobnost druhého můžeme poznat pouze, když nám dává najevo své city. City jsou jako otisky prstů, barva očí a zabarvení hlasu, jedinečné a neopakovatelné. Jen když se poznáváme prostřednictvím dialogu, můžeme porozumět myšlenkám, zálibám a záměrům, které spolu budeme sdílet v diskusi. Klíč, který otevírá přístup k člověku, jsou emoce. Když ti ten klíč dám, můžeš vstoupit do mého vnitřního světa a můžeš se mnou sdílet to nejcennější, co ti mohu poskytnout: sám sebe. Bez citů nejsme schopni poznat osobnost člověka. Ale zároveň platí, že nejsme totožní s našimi emocemi. Jsme mnohem víc.

John Powel hovoří o „dovršení“ zkušenosti v komunikaci, kdy se otevíráme druhému do té míry, že mu zpřístupníme své city. Taková zkušenost zanechá člověka proměněného, otevřenějšího, láskyplnějšího a citlivějšího. Sdílení citů dává možnost poznat se novým způsobem a díky novému poznání se změnit. Jestliže ti zapřu hloubku mých citů, nebudeš mne moci nikdy poznat a nebudeš obohacen „dovršením“ zkušenosti. Okamžiky „dovršení“ zkušenosti pomáhají vymanit se ze zakletí svého já. Vztah získává novou hloubku a intenzitu. Dostaví se nová perspektiva, ve které jeden chápe druhého.

Vést dialog není vždy snadné. Není to lék odstraňující bolest. Cesta dialogu vyžaduje odvahu. Jestliže jsem přiznal své nejhlubší city, je možné, že ztratím svou sebeúctu. Odhaluji svůj skutečný život a vydávám se na milost a nemilost porozumění či neporozumění druhého. Není jiné tajemství jak setrvávat v lásce a jak růst láskou než hovořit o tom, kdo skutečně jsem a co k druhému cítím, jak vnímám sám sebe, nás oba, naši minulost, současnost i budoucnost. Dokud nedávám tento dar, nedávám ve skutečnosti nic.

John Powell: Tajemství setrvání v lásce. Portál, 1996.

Autor: Powell, John  |  Štítky: komunikace, láska v manželství, partnerský vztah, pocity  
Sekce: Povzbuzení | Čas známosti   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články