Se vztahem je to jako s tangem
3.1.2022
Zkušenost zapálených tanečníků argentinského tanga inspirovala Štěpána Smolena k zamyšlení a ke chvále tohoto výrazného tance. O podobnosti partnerského vztahu s tangem pak hovořil, když se Tereza a Zdeněk protančili až ke svatbě a on dostal za úkol na ní kázat.
Cesta k dokonalosti má čtyři stupně
Tango se na první pohled zdá být jednoduchým tancem, ale není, a cesta k dokonalosti má čtyři stupně:
- První se nazývá nevím, že to neumím. Vlastní pravidla argentinského tanga jsou totiž tak snadná, že nováčci na parketu obvykle netuší, jak špatní tanečníci vlastně jsou, dokud je někdo nenahraje.
- To pak následuje druhá fáze: vím, že to neumím. Tehdy je člověk v největším pokušení se vším praštit. Tanečníci se musejí celé měsíce a roky ztěžka učit souhře svalů ve vlastním těle a naslouchání pohybům svého partnera. Bývá to dřina.
- Kdo dřinu přežije, postoupí do fáze třetí: vím, že to umím. V tu chvíli už partneři dovedou správně provést každé gesto, každý krok, a navenek už to vypadá krásně, i když možná trochu strojovitě: všechno je promyšlené, vědomé a chtěné.
- Jen zkušenostmi, jen roky vzájemné souhry na parketu, se lze prý protančit do čtvrté fáze: nevím, že to umím. Tanečníci už sami nevědí, jak to dělají, a přesto je v jejich pohybech bezprostřední souhra. Tanec už není dřina, ale hra. Stal se jim přirozeností. Tím, čím se v prvních minutách zdál a čím tehdy a celé další roky nebyl.
Rozdychtěné srdce nestačí
Se vztahem, je to jako s tangem. V prvotním opojení si dva myslí, že už ho umí a že rozdychtěné srdce samo postačí k tomu, aby se spolu úspěšně protančili životem. Jenže pak tu a tam něco zaskřípe, partneři si šlápnou na nohy, každý udělá krok jiným směrem – a najednou zjistí, že souznění bylo zdáním a že jsou stále ještě dva. Vidí teď, jak to spolu neumějí a možná i propadnou dojmu, že si špatně vybrali a že je třeba se poohlédnout jinde. A nejsou-li svoji, ať se klidně poohlížejí, jen je třeba dát pozor, aby poohlížením nestrávili život, vedeni domněnkou, že problém tkví v partnerovi, zatímco ve skutečnosti vězí v neochotě učit se krokům.
Souhru přinášejí léta naslouchání pohybům duše toho druhého
Jedině ti, kdo nevzdávají námahu druhé fáze, v níž zjistili, že to neumějí, mohou být totiž po letech naslouchání pohybům manželovy nebo manželčiny duše připraveni opatrně povědět: víme, že to umíme. Nebo spíš pokorněji: doufáme. A najednou možná dospějí až k něčemu, co sami na sobě neuvidí, ale čeho si na nich všimnou třeba jejich vnoučata: Jak to jen babička se dědečkem dělají, že za sebe dokážou doříkávat věty, že spolu dovedou dlouho mlčet, aniž by se nudili, a že jejich radosti a smutky už nejde nijak rozpojit. Manželé postoupí do čtvrté fáze. Umějí to, a sami nevědí jak.“
Štěpán Smolen: Pominuté chvály. Cesta, 2021.
Autor: Smolen, Štěpán | Štítky: láska v manželství, růst, zralost
Sekce: Povzbuzení | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
