Vnitřní výzva mateřské lásky

20.3.2023

Vnitřní výzva mateřské lásky Známý filozof Erich Fromm ve své knize Umění milovat rozkrývá podstatu mateřské lásky. Srovnává ji s láskou erotickou a ukazuje na jejich rozdílnost.

Mateřská láska je nepodmíněná forma lásky. Na jedné straně je jejím posláním pečovat o dítě se zodpovědností sobě vlastní, aby vyrostlo a stalo se zdravým, dospělým a nezávislým člověkem. Na straně druhé ale sleduje mnohem víc. Je to postoj, který říká dítěti:„ Je dobře, že tu jsi.“ Ukazuje, že je dobré být malým chlapcem či malou holčičkou.

Budiž pochválena mateřská láska

Obě stránky mateřské lásky najdeme i v biblickém příběhu o stvoření. Bůh tvoří svět a člověka. Zároveň každý den poté, kdy příroda i člověk byli stvořeni, stvrzuje, že „je to dobré“. Mateřská láska v této druhé poloze dává dítěti pocítit, že je vítáno, tak jak je, že je to dobré. Dává mu okusit, co znamená být milováno a předává mu tím lásku k životu jako takovému.

Láska matky k životu je stejně nakažlivá jako její úzkost. Nejde o to být jen dobrá matka, ale také šťastný člověk. Obojí má na celou osobnost dítěte hluboký vliv. Je možné dokonce mezi dětmi i dospělými rozlišit ty, kterým se biblickými slovy dostalo jen „mléka“ a ty, kterým se dostalo „mléka i strdí – medu“.

Matka ve svém dítěti překračuje hranice sebe samé

Pro svůj altruistický, nesobecký ráz bývá mateřská láska považována za nejvyšší druh lásky, za nejposvátnější ze všech citových pout. I do mateřské lásky se někdy mohou promítat vlastnické touhy, uspokojení vlastního narcismu (já dokáži být matkou, plná závislost dítěte na mně…). Hlavní a především zdravou motivací je ale potřeba transcendence. Potřebuji být někým, kdo překračuje pasivní roli svého stvoření, spolutvořím. Matka ve svém novorozeném děťátku překračuje hranice sebe samé a její láska k němu tak dává jejímu životu smysl a význam. Dítě však musí růst, postupně se odpoutávat, až se odpoutá úplně. A zde se dotýkáme pravé podstaty mateřské lásky, která dítěti umožní tento růst a nakonec dovolí, aby se od ní oddělilo. V tom je základní rozdíl oproti lásce erotické. V erotické lásce se dva lidé, kteří byli odděleni, stávají jedním.

Dávat a nechtít nic než štěstí milovaného

 V mateřské lásce se dva lidé, kteří byli jedno, oddělují. Matka musí trpět, musí chtít a podporovat oddělení dítěte, nesobecky milovat, dávat a nechtít nic než štěstí milovaného. To je velmi těžký úkol a ne vždy se zdaří. Stojí však za to úsilí a vnitřní boj. Jen skutečně milující žena, která je šťastnější, když dává, než když bere, která má kořeny ve své vlastní existenci a je schopna milovat svého muže, jiné děti, cizí lidi a všechny lidi, může být milující matkou a milovat i po odloučení. Matka, která svému dítěti požehná do života a ono zažije, že „je to dobré“, může zažít vedle přirozené bolesti z odloučení i obrovské štěstí a naplnění, které dává samotná láska. Dopřejme si takovou zkušenost a nebojme se vykročit na tuto nelehkou, ale požehnanou cestu.

Erich Fromm: Umění milovat. Portál.

(rk)

Autor: Fromm, Erich  |  Štítky: bolest, hranice, láska, matka, růst  
Sekce: Povzbuzení | Rodina s dětmi   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články