Táta není druhá máma

13.6.2022

Táta není druhá máma Otcové jsou pro děti velmi důležití a měli by se ve výchově a péči angažovat. „Nový“ otec“ však má svá rizika, zmiňuje psychoterapeutka Pavla Koucká ve své knize Uvolněné rodičovství.

Muži přírodních národů se výrazněji zapojují do výchovy starších chlapců, někdy ji víceméně přebírají. V naší kulturní historii býval otec zodpovědný za mravní výchovu dětí, syna učil řemeslu. S malými dětmi si otcové pravděpodobně vždy hrávali, když se to hodilo, podle momentální nálady, osobní nátury a místních zvyků.

Přítomnost otce u porodu a jeho zapojování do péče o novorozeně je záležitostí novou. Fenomén nového otce se vylupuje na Západě v sedmdesátých letech 20. století a k nám přichází o 20 let později. Dnešní otcové bez obav a bez skrupulí vozí kočárky, nosí své děti v nosítku či šátku, nestydí se na veřejnosti chovat, krmit, přebalovat.

Pro děti je bezpochyby dobré, když se o ně otcové zajímají, když se do výchovy a péče zapojují. Otcovská aktivita se ale dá i přehnat a může způsobovat problémy. Devět měsíců je dítě součástí matčina těla. Porodem se matka a dítě fyzicky oddělí, zůstávají však stále neodlučnou dvojicí a matka má přirozenou potřebu být dítěti stále nablízku: nosit, chovat, pečovat. Pokud otec tuto vazbu narušuje, matka jej z určitého hlediska může vnímat jako nepřítele. Ženy „příliš pečujících“ mužů nenacházejí pochopení ve společnosti, jež má za to, že čím víc a intenzivněji a aktivněji se táta angažuje, tím lépe. Místo opory slýchají, že „mají být rády či dokonce „vděčné“ vždyť „co by za to jiné daly!“ Řada matek, které angažovanost otce u malého miminka vítaly, po letech přichází řešit své pocity viny vůči dítěti, na něž se v klíčovém období „nenapojily, jak měly“.

Most ke světu

Jak se liší péče táty a mámy se krásně vyjevilo, když dcerka začínala mluvit. „Máma“ říkala zejména ve chvílích, kdy něco potřebovala – utěšit, pomazlit, nakrmit… Zvolání „táta“ se pak ozývalo, když jej viděla a byla dobře naladěná – ve chvílích, kdy měla náladu na nové podněty, stimuly, dobrodružství.

Psychologické výzkumy ukazují, že péče otců a matek se liší. Otcové bývají náročnější, víc s dětmi experimentují a podněcují je k větší aktivitě. Jejich hra s dětmi bývá zpravidla divočejší, má rychlejší tempo a více náhlých změn. Otcové kladou před dítě výzvy, podněcují je k překonávání překážek a dá se říci, že je tak svým způsobem fyzicky i psychicky otužují. Z tohoto důvodu někdy říkáme, že otec je pro dítě mostem od matky ke světu.

Máma a táta jsou schopní ve velké míře zastoupit jeden druhého, zároveň jsou však každý jiný. Doplňují se. Vzhledem k dítěti fungují ve vzájemném vztahu. Ideálně tak, že se mají rádi, respektují se, vzájemně si pomáhají a vycházejí si vstříc. V přístupu k výchově se přitom nemusejí ve všem shodnout. Vlastně by bylo divné, kdyby se ve výchově nelišili, jsou to jedinci opačného pohlaví, různých životních zkušeností, alespoň mírně odlišných názorů a někdy i hodnot. Spory ohledně výchovy dětí mohou vyústit i ve vážné konflikty, a tak je potřeba se snažit dohodnout, případně si rozdělit pole působnosti – tady rozhoduje táta, a tohle je zase doménou mámy.

Není důležitý stejný přístup k výchově, ale vzájemný respekt. Druhého rodiče bychom neměli shazovat, neměli bychom se o něm vyjadřovat dehonestujícím způsobem. Pakliže něco zakáže, neměli bychom to (až na výjimky) svévolně rušit.

Tátové prospívají uvolněnému rodičovství. Oni uvolněnější tak nějak primárně jsou. Neběhají za dětmi úzkostlivě s bundičkou, jen co se trochu ochladí, neřeší tolik, kolik toho dítě snědlo, nefoukají každé bebíčko a obecně nedělají z komárů velbloudy. A to je hlavní důvod, proč dětem (a vlastně všem) prospěje, když se budou tátové angažovat.

Pavla KouckáUvolněné rodičovství. Rozumně, citlivě a s menším nasazením. Portál.

Autor: Koucká, Pavla  |  Štítky: děti, otcovství, otec, rodičovství  
Sekce: Rodina s dětmi   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články