Znovu nalézt nevinnost očí
2.1.2023
Slepota duše má na lásku fatální dopad. Vidíme, ale mrtvýma očima, nevidíme už krásu bytosti, která si získala naše srdce. Láska uhasíná jako plamen, který spotřeboval všechen olej v lampě. Neboť láska se živí krásou.
Láska je nejprve obdiv. Jenže obdiv vyžaduje tajemnou schopnost, kterou oslavoval velký anglický kritik umění John Ruskin – „nevinnost očí“. Když upadá ona, upadá láska. Když se tříbí ona, láska roste.
K oživení lásky by stačilo znovu uvidět světlo její tváře, dojemnou dobrou vůli jejího srdce. K tomu by ale podle Ruskina bylo třeba „znovu nalézt nevinnost očí“.
Ten, kdo ji neztratil a jehož láska si uchovala svou plnou jarní svěžest, ať si ji žárlivě chrání!
Musíme se podobat dětem
Nevinnost očí se pozná podle schopnosti údivu, která je tak živá u dětí. Děti nejsou otupělé, lhostejné. Na jejich vnitřní klaviatuře není žádná klávesa němá; každá bytost, každá událost rozezní nějaký tón. Každá krása rozezpívá jejich křišťálově čistou duši.
Děti mají vedle schopnosti údivu i schopnost žasnout, o níž by si člověk myslel, že je neomezená. U nich jde vzápětí za darem srdce úžas srdce. Po pravdě řečeno, není údiv také dar? Všimli jste si, že lakomá srdce neumějí obdivovat? Pro ně je obdiv úsilí, s nímž nesouhlasí.
Musíme se podobat dětem, říká Kristus, jestliže chceme jednou vejít do nebeského království a již nyní nebýt vyloučeni z říše lásky. Jako ony se musíme umět divit se a žasnout před svými milovanými. To vyžaduje stále po tom usilovně dychtit a mít nenasytnou zvídavost. Jistě ne zvídavost netaktní, která narušuje soukromí a vloupává se do tajemství druhého, ale zvídavost lásky.
Naše láska k Bohu je podřízena stejnému zákonu jako naše lidské lásky. Jestliže se naše láska k Bohu rozjímáním (vroucí pozorností ducha a srdce) neobnovuje, velmi rychle upadá. O milost nevinnosti očí musíme prosit Marii, plnou milosti. Ona nic neodmítne naší dětské důvěře, protože nás něžně miluje. I kdybychom byli nejhoršími hříšníky, vidí v každém z nás krásu nesmazatelného Božího obrazu, na niž jsme možná pozapomněli. Abychom Boží obraz v sobě objevili, i když je více či méně skrytý, je potřeba mít velmi čistý pohled.
Caffarel, Henri: Manželství – společná cesta k Bohu. Duchovní úvahy pro manžele, snoubence i ty, kdo je doprovázejí. Karmelitánské nakladatelství.
Autor: Caffarel, Henri | Štítky: krása, láska v manželství, růst, údiv
Sekce: Povzbuzení | Manželská spiritualita
| Tisk
| Poslat článek známému
