Povzbuzení

Když se manželství vydaří, pak shodně jak manžel, tak manželka uvádějí, že to byly jejich rozhovory, co přispělo k dobrému vzájemnému vztahu. Když se manželství nevydaří, pak se může stát, že muž řekne: „Koupil jsem si psa. Tomu mohu něco vykládat, kdy chci, neskáče mi do řeči, pořád mne neokřikuje, nepřerušuje a nenapomíná – a nedává mi stále všelijaké chytré rady."

Týden pro rodinu je výrazem potřeby ocenit rodinu a poukázat na to, co je v ní dobré. Vyjadřuje to i jeho letošní moto: Rodina má cenu. Jedná se o týden, který zahrnuje 15. květen – den, který byl OSN vyhlášen Mezinárodním dnem rodiny. Týden plný událostí, barev a příležitostí k setkávání a společně trávenému času proběhne již po dvanácté mezi 13.–19. květnem.

Aby člověk uměl dobře žít s druhým, musí nejprve umět dobře žít sám se sebou. Abychom dokázali opravdu prožívat upřímný vztah, je třeba být v dobrém postavení vůči druhému. Vyrovnaný vztah se skládá ze dvou osob, které spolu tvoří společný prostor – ono "my".

Před lety mi kolega z manželské poradny vyprávěl příběh, který mu řekl jeho klient, jehož jméno bylo dejme tomu Karel. Karel vyprávěl: „ Se svojí ženou jsem žil již více než deset let a přestože chodím svědomitě do práce, pomáhám s dětmi, opravuji dům a částečně se starám i o domácnost, vnímal jsem, že se od sebe neustále vzdalujeme. Čím víc jsem se snažil, tím bylo vše horší. Hádali jsme se stále častěji, až jsme se dostali do začarovaného kruhu, ze kterého jsme neuměli vystoupit.“

Skála, na které můžeme stavět dům našeho manželství, je střízlivé zhodnocení reality. Neměli bychom druhého vidět optikou svých soudů ani svých snů, které jsme si do svého partnera promítli. Často nepřijímáme toho druhého takového, jaký je, nýbrž takového, jakého bychom ho chtěli mít. A nerealisticky vidíme i sami sebe. Vůbec si nevšimneme, že ani my sami neodpovídáme vlastním ideálům. Základem vztahu nejsou totiž jen naše silné stránky, nýbrž i naše slabosti.

Ve starém Rusku přišla jednoho dne k rabímu Mose žena a stěžovala si trpce na svého muže: „Naše manželství je nanic. On už mě nemiluje. Už ani nevím, kdy mi naposledy projevil svou lásku.“ „Pošli ke mně svého muže,“ odpověděl rabín. Muž přišel a říká: „Naše manželství je nanic. Ona už mě nemá ráda, to je celá příčina. Už ani nevím, kdy mi naposledy dala najevo svou lásku.“ „Přijďte zítra oba spolu ke mně,“ odpověděl rabín.

Vstoupit do manželství bez jakýchkoli očekávání? To nejde, a jestliže od osob, které milujeme, také něco očekáváme, je to jen dobře. Uznáváme tak zároveň, že o tom druhém nevíme zdaleka všechno. Očekáváme-li něco od svého manžela či manželky, je v tom skryto přesvědčení, že nás ten, koho pravděpodobné známe ze všech lidí nejlépe, dokáže ještě něčím překvapit.

Před třemi lety nám s mojí ženou vyprávěli svůj nádherný příběh naši přátelé Soňa a Petr. „Byly teplé letní dny a já jsem pracoval v jedné soukromé firmě,“ řekl Petr, „kde mne nejvyšší šéf zrovna nemusel. A když se k tomu přidaly moje přirozená lidská pochybení a omyly, bylo jasné, že po roce a půl končím. V té době jsme se Soňou čekali třetí dítě, které jsme si moc přáli.

Mulláh Nasreddin zrovna seděl v čajovně, když mu jeden ze sousedů oznámil: "Chystám se oženit, Nasreddine. Nedokážu myslet na nic jiného. Ty ses nikdy nechtěl oženit?"

Na svátek sv. Valentina se v Singapuru, ale i v dalších velkých městech (Valencie, Madrid...) sešly manželské páry, které mají zkušenost, že je možné prožívat radost v trvalém a věrném vztahu.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková se ve své profesi setkává s těmi nejhoršími podobami manželství, přesto neztrácí víru v tuto instituci. Považuje manželství za výbornou věc.

Krásné video inspirované známou velepísní na lásku z 13. kapitoly prvního listu Korintským vede k zamyšlení: Jak se daří lásce v mém životě?