PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

jednota

  • Cesta manželů v Rokoli (článek) Možnost nového pohledu na svého partnera a na svůj vztah nabízí poutní místo Rokole v podhůří Orlických hor, nedaleko Náchoda. Manželé, ale i snoubenci se mohou společně projít jedinečnou cestou v přírodě – podobnou jako bývají křížové cesty – která je zaměřena na manželství. Myšlenka Cesty manželů pochází od maďarských schönstattských rodin.
  • Doma se necítím jako doma (článek) Stává se vám, že doma nikdy nenajdete své místo? Ptáte se sami sebe, jaké místo doma zaujímám, vždyť: „Ať mluvím, nebo mlčím, je to stejné...“ Pocit „zůstávání stranou“, může mít hluboké kořeny v minulosti. Kdo už jako dítě nenašel pravé místo mezi sourozenci a žil s pocitem, že ho přehlížejí, může být později roztrpčen pocitem opuštěnosti, který se u něj bude objevovat při sebemenší příležitosti.
  • Najít správnou vzdálenost (článek) Aby člověk uměl dobře žít s druhým, musí nejprve umět dobře žít sám se sebou. Abychom dokázali opravdu prožívat upřímný vztah, je třeba být v dobrém postavení vůči druhému. Vyrovnaný vztah se skládá ze dvou osob, které spolu tvoří společný prostor – ono "my".
  • Jak dlouho trvají líbánky? (článek) Víme, že prvotní láska, která svede muže a ženu k sobě, je zamilovanost. Tedy ne ona pravá láska, i když v ní je obsažen náboj, který má postupem času vyrůst v pravou lásku. Odpověď zní: „Líbánky trvají tak dlouho, dokud nedojde k prvnímu konfliktu.“
  • Jak vypadá zdařilé manželství? (článek) Je to manželství jako voda a sůl, olej a ocet, nebo jako Caffè latte – káva s mlékem?
  • Manželská setkání (článek) Týdenní letní kurzy pro manželské páry i pro nesezdané partnery, kteří žijí v trvalém vztahu, probíhají v ČR od roku 1989. Snahou je motivace partnerů přemýšlet a komunikovat o tom, co by v jejich vztahu bylo možné zlepšit.
  • Našli jsme navždy jeden druhého (článek) Manželé, ale i snoubenci se mohou na poutním místě v Rokoli projít jedinečnou cestou v přírodě – podobnou jako bývají křížové cesty – která je zaměřena na manželství. Myšlenka Cesty manželů pochází od maďarských schönstattských rodin. Pro zajímavost uvádíme celý text prvního zastavení.
  • Odkud a kam plujeme (článek) Loď, která nemá cíl, se nechává bezvládně unášet převládajícími proudy. Jednou je dole, jednou nahoře, sténá a praská v rozbouřeném moři, na utišeném moři je roztomilá a klidná. Takové může být manželství, které zůstává na hladině, ale nemá směr ani vlastní systém hodnot.
  • Vyznání (článek) Manželé slavili zlatou svatbu a celý den byl velmi rušný, protože jim přicházely gratulovat zástupy lidí, příbuzných, přátel a známých. Takže byli rádi, když si mohli sednout na verandu a pozorovat západ slunce.
  • Dobra a požadavky manželské lásky (článek) 1643. "Manželská láska ... zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot" (FC 13).
  • Charakteristické rysy manželství (článek) Hlavní obrázek našich stránek je ozdoben slovy láska, úcta, věrnost, jednota a plodnost. Ke každému z nich nabízíme bližší vysvětlení:
  • Jako muže a ženu je stvořil (článek) 369. Muž a žena jsou stvořeni, to znamená, že jsou chtěni Bohem: a to jak v dokonalé rovnosti jako lidské osoby, tak v jejich vlastním bytí muže a ženy. „Být mužem", „být ženou" je dobrá a Bohem chtěná skutečnost. Muž i žena mají nepomíjející důstojnost, kterou jim uděluje bezprostředně Bůh, jejich stvořitel (srov. Gn 2,7.22). Muž a žena jsou, s touž důstojností, „Božím obrazem". Svým „mužským bytím" a „ženským bytím" zrcadlí Stvořitelovu" moudrost a dobrotu.
  • Jednota manželského společenství (FC 19) (článek) První společenství je to, které se vytváří a rozvíjí mezi manžely. Mocí tohoto manželského pouta lásky nejsou muž a žena "už dva, nýbrž jeden" (Mt 19,6; srv. Gen 2,24) a jsou povoláni stále zvětšovat svou jednotu věrností, s jakou denně plní svůj manželský slib vzájemného úplného sebeodevzdání.
  • Mají si manželé říkat všechno? (článek) Máme si říkat úplně všechno? Jsou vztahy v manželství pravdivé jen tehdy, když před sebou manželé nic neskrývají?
  • Manželství (článek) 215. Rodina má svůj základ ve svobodné vůli páru spojit se manželským svazkem a respektovat přitom význam i hodnotu vlastní této instituci, která nezávisí na člověku, nýbrž na samotném Bohu.
  • Manželství podle Kodexu kanonického práva (článek) Kán. 1055 - § 1. Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejniternější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplozeni a výchovu děti, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.
  • Manželství v Pánu (článek) 1612. Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem, které spasil, a tak připravil „svatbu Beránka" (Zj 19,7.9).
  • Muž a žena - rovnost v důstojnosti (článek) 146. Mužství a ženství odlišuje dvě individua stejné důstojnosti. Ta však neznamená strnulou stejnost, protože ženské specifikum je odlišné od specifika mužského. Tato odlišnost v rovnosti je obohacující a nezbytná pro harmonické soužití lidí.
  • Růžička a tlačenka (článek) Obnova je základem manželství. Bez ní se vše stane rutinou, vztah zevšední. Lidi si pak nemají co dát, nejedou tím vlakem života spolu, ale po dvou kolejích vedle sebe.
  • Slavení manželství (článek) 1621. V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. V eucharistii se uskutečňuje památka nové smlouvy, kterou se Kristus navždy spojil s církví, svou milovanou nevěstou, za niž se sám vydal.
  • Svatost manželské rodiny (GS 48) (článek) Důvěrné společenství života a manželské lásky, které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi, se uskutečňují manželskou smlouvou neboli neodvolatelným osobním souhlasem.
  • Svátost manželství (článek) 219. Původní lidskou skutečnost manželství prožívají pokřtění díky Kristovu ustanovení v nadpřirozené svátostné formě, která je znamením i nástrojem milosti.
  • Verbum Domini o manželství (článek) 85. Synod cítil nutnost zdůraznit rovněž vztah mezi Božím slovem, manželstvím a křesťanskou rodinou. Právě „hlásáním Božího slova odhaluje církev křesťanské rodině její pravou totožnost, to, čím podle Pánova plánu je a má být".
  • Věrnost v lásce (článek) Společná odpovědnost manželů za jejich děti je jedním z nejpřesvědčivějších argumentů pro nerozlučitelnost manželství. Věrnost však můžeme vztáhnout přímo k základnímu smyslu lásky. Na rozdíl od zvířat člověk postrádá bezpečí instinktivního chování v jasně definovaném a konkrétním prostředí.
  • Žízeň po lásce (článek) Naše žízeň je nekonečná. Vždy bude existovat utrpení, které vychází z nepřítomnosti úplnější intimity s druhým člověkem a ze zřeknutí se fyzického otcovství nebo mateřství. To platí i tehdy, pokud má člověk s někým druhým privilegované přátelství a dokonce ani manželství naši touhu po jednotě nemůže naplnit.
  • Chvála rozdílnosti (článek) Když Bůh přemýšlel o stvoření člověka, rozhodl se, že stvoří muže a ženu. Každého jinak, ale tak, aby spolu mohli být jedním člověkem. Tak nám to říká první kapitola Bible. Tato rozdílnost nás všechny provází dějinami. V každé kultuře můžeme sledovat, jak se s ní lidé snaží vyrovnat nebo z ní vytěžit co nejvíce. Hovoří se o ženském a mužském principu, mužských či ženských vlastnostech, povoláních nebo rolích.
  • Největší přátelství (článek) Po lásce, která nás spojuje s Bohem, je manželská láska tím „největším přátelstvím.“ Je to spojení, které má všechny vlastnosti dobrého přátelství: snahu o dobro druhého, vzájemnost, důvěrnost, něžnost, stálost a podobnost, které se vytvářejí mezi přáteli sdílením života. Ale u manželství k tomu všemu přistupuje nezrušitelná výlučnost, která má svoje vyjádření v pevném rozhodnutí sdílet a budovat společně celou existenci.
  • Orel a sokol (článek) Jedna siouxská pověst vypráví, že Silný Býk a Svěží Rosa přišli ruku v ruce za kmenovým šamanem a požádali ho: „Milujeme se a chceme se vzít. Ale milujeme se tolik, že od tebe chceme radu, která nám zaručí, že budeme navždy spolu, že vytrváme jeden druhému bok po boku až do smrti. Co máme dělat?“
  • Rodina se ladí jako orchestr (článek) Slaďování orchestru zní nejdřív příšerně, trvá to, než se všechny disonance pročistí a dozrají k souzvuku. Také čas uvnitř rodiny se musí postupně synchronizovat, aby dozrál k souzvuku. V metafoře souhry orchestru a souhry v rodině je skryto mnoho analogií. Krásně o tom hovoří Ludmila Trapková v rozhovoru s Pavlou Louckou.
  • Stůl je srdcem rodiny (článek) Prostřený stůl je místem, které důvěrně známe. Je to stůl, u kterého se scházíme, jíme a mluvíme spolu, třeba se i hádáme a boucháme do něj pěstí nebo rozléváme polévku. Nemělo by to být hlavně místo, kde se musím určitým způsobem chovat, ale místo, kam patřím, kde mám svou židli, svůj talíř, své prostírání a jistotu, že to místo je moje a vedle mě jsou lidé, kteří mě mají rádi takového, jaký jsem.

Sekce: Věcný rejstřík   |   Tisk   |   Poslat stránku známému