jednota

  • Cesta manželů v Rokoli (článek) Možnost nového pohledu na svého partnera a na svůj vztah nabízí poutní místo Rokole v podhůří Orlických hor, nedaleko Náchoda. Manželé, ale i snoubenci se mohou společně projít jedinečnou cestou v přírodě – podobnou jako bývají křížové cesty – která je zaměřena na manželství. Myšlenka Cesty manželů pochází od maďarských schönstattských rodin.
  • Doma se necítím jako doma (článek) Stává se vám, že doma nikdy nenajdete své místo? Ptáte se sami sebe, jaké místo doma zaujímám, vždyť: „Ať mluvím, nebo mlčím, je to stejné...“ Pocit „zůstávání stranou“, může mít hluboké kořeny v minulosti. Kdo už jako dítě nenašel pravé místo mezi sourozenci a žil s pocitem, že ho přehlížejí, může být později roztrpčen pocitem opuštěnosti, který se u něj bude objevovat při sebemenší příležitosti.
  • Najít správnou vzdálenost (článek) Aby člověk uměl dobře žít s druhým, musí nejprve umět dobře žít sám se sebou. Abychom dokázali opravdu prožívat upřímný vztah, je třeba být v dobrém postavení vůči druhému. Vyrovnaný vztah se skládá ze dvou osob, které spolu tvoří společný prostor – ono "my".
  • Detektor manželských průšvihů (článek) Někteří experti na manželství tvrdí, že významnou příčinou nešťastných vztahů jsou příliš vysoká vzájemná očekávání partnerů. Jestliže snížíte laťku očekávání vůči partnerovi, snížíte tím podle této logiky i riziko náchylnosti ke zklamání. Když ale Donald Baucom z Univerzity v Severní Karolině zkoumal standardy a očekávání partnerů, přišel na něco úplně jiného. Zjistil, že lidé s největšími očekáváními mají manželství té nejvyšší kvality.
  • Existuje větší radost, než je vítězství (článek) Kvality manželské lásky v době rovnoprávnosti ukazuje kniha manželských poradců a párových rodinných terapeutů. Upozorňují, že manželská láska musí být oproti minulosti něčím jiným, a musí také jinak vznikat. Manželská láska nemůže být jen to, co dává on mně a co já dávám jemu. Musí to být něco originálního, nikoli okopírovaného – sebenaplňující se společné dílo.
  • Chvála rozdílnosti (článek) Když Bůh přemýšlel o stvoření člověka, rozhodl se, že stvoří muže a ženu. Každého jinak, ale tak, aby spolu mohli být jedním člověkem. Tak nám to říká první kapitola Bible. Tato rozdílnost nás všechny provází dějinami. V každé kultuře můžeme sledovat, jak se s ní lidé snaží vyrovnat nebo z ní vytěžit co nejvíce. Hovoří se o ženském a mužském principu, mužských či ženských vlastnostech, povoláních nebo rolích.
  • Jak dlouho trvají líbánky? (článek) Víme, že prvotní láska, která svede muže a ženu k sobě, je zamilovanost. Tedy ne ona pravá láska, i když v ní je obsažen náboj, který má postupem času vyrůst v pravou lásku. Odpověď zní: „Líbánky trvají tak dlouho, dokud nedojde k prvnímu konfliktu.“
  • Jak dosáhnout společného my (článek) Švédští psychologové Alan Linnér a Anders Nyman ve své knížce Láskyplná setkávání, nastiňují možné cesty, jak vybudovat a uchovat základy pevného a trvalého vztahu. Jako příklad nabízíme téma doplňování se a obohacování, kterým se ve své terapeutické praxi zabývají dennodenně.
  • Jak těsný je prostor mezi námi? (článek) Na trojrozměrnost partnerského vztahu upozorňují Josef Zeman a Jitka Chmelová ve své knize o manželské lásce v čase rovnoprávnosti. Připomínají, že každý vztah má vedle své kvality a časové historie ještě třetí dimenzi, a tou je těsnost.
  • Jak vypadá zdařilé manželství? (článek) K čemu je možné přirovnat jednotu manželů? Může být manželství jako voda a sůl, nebo jako olej a ocet, anebo jako Caffè latte – káva s mlékem?
  • Jedno svatební kázání (článek) V knize Josefa Prokeše, vyhledávaného kněze, duchovního doprovázejícího, skauta a horolezce, najdeme také jeho svatební kázání: Milá Lucie, milý Matěji. Máme velmi zajímavého papeže, který dokáže teologické myšlenky uvádět skvěle do každodenní reality. Chtěl bych vám představit čtyři jeho základní zásady, kterými se ve svém životě a službě řídí.
  • Láska je zázrak, kdy toho druhého máte radši než sebe (článek) Konkrétní zkušenost ze svého manželství zmiňuje známá filozofka Anna Hogenová ve svých přednáškách i v několika rozhovorech, kde vysvětluje vztah mezi žitím podle autentického já a sobectvím.
  • Manželská setkání (článek) Týdenní letní kurzy pro manželské páry i pro nesezdané partnery, kteří žijí v trvalém vztahu, probíhají v ČR od roku 1989. Snahou je motivace partnerů přemýšlet a komunikovat o tom, co by v jejich vztahu bylo možné zlepšit.
  • Manželský slib jako program (článek) Při přípravách na manželství se probírá manželský slib. Je to jistě na místě, protože jeho slova jsou stručným a zřetelným souhrnem toho, k čemu se snoubenci rozhodli a co při svatebním obřadu veřejně deklarují. V průběhu manželství by bylo dobré se k těmto slovům vracet, ale ne tak, že by se manželé jen obraceli do minulosti. Ta slova jsou a mají být i nadále programem, který svým životem v průběhu let a proměňovaných životních okolností ve svém manželství naplňují.
  • Našli jsme navždy jeden druhého (článek) Manželé, ale i snoubenci se mohou na poutním místě v Rokoli projít jedinečnou cestou v přírodě – podobnou jako bývají křížové cesty – která je zaměřena na manželství. Myšlenka Cesty manželů pochází od maďarských schönstattských rodin. Pro zajímavost uvádíme celý text prvního zastavení.
  • Největší přátelství (článek) Po lásce, která nás spojuje s Bohem, je manželská láska tím „největším přátelstvím.“ Je to spojení, které má všechny vlastnosti dobrého přátelství: snahu o dobro druhého, vzájemnost, důvěrnost, něžnost, stálost a podobnost, které se vytvářejí mezi přáteli sdílením života.
  • Odkud a kam plujeme (článek) Loď, která nemá cíl, se nechává bezvládně unášet převládajícími proudy. Jednou je dole, jednou nahoře, sténá a praská v rozbouřeném moři, na utišeném moři je roztomilá a klidná. Takové může být manželství, které zůstává na hladině, ale nemá směr ani vlastní systém hodnot.
  • Orel a sokol (článek) Jedna siouxská pověst vypráví, že Silný Býk a Svěží Rosa přišli ruku v ruce za kmenovým šamanem a požádali ho: „Milujeme se a chceme se vzít. Ale milujeme se tolik, že od tebe chceme radu, která nám zaručí, že budeme navždy spolu, že vytrváme jeden druhému bok po boku až do smrti. Co máme dělat?“
  • Rodina se ladí jako orchestr (článek) Slaďování orchestru zní nejdřív příšerně, trvá to, než se všechny disonance pročistí a dozrají k souzvuku. Také čas uvnitř rodiny se musí postupně synchronizovat, aby dozrál k souzvuku. V metafoře souhry orchestru a souhry v rodině je skryto mnoho analogií. Krásně o tom hovoří Ludmila Trapková v rozhovoru s Pavlou Louckou.
  • Rozdíly jako pozvání lásky (článek) Kolikrát nás asi napadne myšlenka: „Jak jiný je můj partner, a jak moc se od sebe lišíme?“ Někdy nás to jen třeba zarazí, jindy ale úplně vykolejí. S kým že to vlastně žiji a jak to má on jinak a proč? Je to tak v pořádku a co vlastně s tím?
  • Různost a vzájemnost muže a ženy (článek) Soudobá kultura otevřela nové hloubky chápání různosti muže a ženy. Zavedla také mnoho pochybností, genderové teorie dokonce hovoří o smývání rozdílů. Odstranění různosti ale není řešením. Papež František v katechezi o rodině povzbuzuje muže a ženy ke vzájemnému naslouchání a přátelské pomoci.
  • Smějete se spolu často? (článek) Často prožíváme své manželství příliš vážně a málokdy si užíváme jeho veselejší stránky. Ale i to je důležité. Srdečný smích má moc vyřešit spoustu problémů. Manželství je sice vážná záležitost, ale má i svou veselejší stránku. Úspěšné manželství potřebuje i spoustu humoru.
  • Stůl je srdcem rodiny (článek) Prostřený stůl je místem, které důvěrně známe. Je to stůl, u kterého se scházíme, jíme a mluvíme spolu, třeba se i hádáme a boucháme do něj pěstí nebo rozléváme polévku. Nemělo by to být hlavně místo, kde se musím určitým způsobem chovat, ale místo, kam patřím, kde mám svou židli, svůj talíř, své prostírání a jistotu, že to místo je moje a vedle mě jsou lidé, kteří mě mají rádi takového, jaký jsem.
  • Tři polibky (článek) Byli svoji už dvacet čtyři let. Pokaždé, když se loučili, byť třeba na jediný den, si vyměnili tři polibky. Jejich děti a přátelé se tomu zvyku smáli. „Jste jako ruská šlechta!“ říkali. „Tam se také líbají vždycky třikrát. Ale proč to děláte vy?“
  • Vyznání (článek) Manželé slavili zlatou svatbu a celý den byl velmi rušný, protože jim přicházely gratulovat zástupy lidí, příbuzných, přátel a známých. Takže byli rádi, když si mohli sednout na verandu a pozorovat západ slunce.
  • Vztah je jako naše první dítě, taky potřebuje hýčkat (článek) Po vstupu do manželství se životní styl manželů dramaticky změní: omezí schůzky s přáteli, setkávání u piva, koníčky, záliby, je zapotřebí dobře plánovat čas i finance. Samé změny. Je pravda, že narození dítěte s sebou přináší radost a něhu. Zároveň se v rodině objevují nové modely chování. Kvůli dítěti se rodič musí zříct způsobu života, jakým žil předtím a jaký považoval za normální. Péče o vztah zůstává stále na prvním místě.
  • Dobra a požadavky manželské lásky (článek) 1643. "Manželská láska ... zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot" (FC 13).
  • Charakteristické rysy manželství (článek) Hlavní obrázek našich stránek je ozdoben slovy láska, úcta, věrnost, jednota a plodnost. Ke každému z nich nabízíme bližší vysvětlení:
  • Jako muže a ženu je stvořil (článek) 369. Muž a žena jsou stvořeni, to znamená, že jsou chtěni Bohem: a to jak v dokonalé rovnosti jako lidské osoby, tak v jejich vlastním bytí muže a ženy. „Být mužem", „být ženou" je dobrá a Bohem chtěná skutečnost. Muž i žena mají nepomíjející důstojnost, kterou jim uděluje bezprostředně Bůh, jejich stvořitel (srov. Gn 2,7.22). Muž a žena jsou, s touž důstojností, „Božím obrazem". Svým „mužským bytím" a „ženským bytím" zrcadlí Stvořitelovu" moudrost a dobrotu.
  • Jednota manželského společenství (FC 19) (článek) První společenství je to, které se vytváří a rozvíjí mezi manžely. Mocí tohoto manželského pouta lásky nejsou muž a žena "už dva, nýbrž jeden" (Mt 19,6; srv. Gen 2,24) a jsou povoláni stále zvětšovat svou jednotu věrností, s jakou denně plní svůj manželský slib vzájemného úplného sebeodevzdání.
  • Mají si manželé říkat všechno? (článek) Máme si říkat úplně všechno? Jsou vztahy v manželství pravdivé jen tehdy, když před sebou manželé nic neskrývají?
  • Manželství (článek) 215. Rodina má svůj základ ve svobodné vůli páru spojit se manželským svazkem a respektovat přitom význam i hodnotu vlastní této instituci, která nezávisí na člověku, nýbrž na samotném Bohu.
  • Manželství podle Kodexu kanonického práva (článek) Kán. 1055 - § 1. Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejniternější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplozeni a výchovu děti, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.
  • Manželství v Pánu (článek) 1612. Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem, které spasil, a tak připravil „svatbu Beránka" (Zj 19,7.9).
  • Muž a žena - rovnost v důstojnosti (článek) 146. Mužství a ženství odlišuje dvě individua stejné důstojnosti. Ta však neznamená strnulou stejnost, protože ženské specifikum je odlišné od specifika mužského. Tato odlišnost v rovnosti je obohacující a nezbytná pro harmonické soužití lidí.
  • Růžička a tlačenka (článek) Obnova je základem manželství. Bez ní se vše stane rutinou, vztah zevšední. Lidi si pak nemají co dát, nejedou tím vlakem života spolu, ale po dvou kolejích vedle sebe.
  • Slavení manželství (článek) 1621. V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. V eucharistii se uskutečňuje památka nové smlouvy, kterou se Kristus navždy spojil s církví, svou milovanou nevěstou, za niž se sám vydal.
  • Svatost manželské rodiny (GS 48) (článek) Důvěrné společenství života a manželské lásky, které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi, se uskutečňují manželskou smlouvou neboli neodvolatelným osobním souhlasem.
  • Svátost manželství (článek) 219. Původní lidskou skutečnost manželství prožívají pokřtění díky Kristovu ustanovení v nadpřirozené svátostné formě, která je znamením i nástrojem milosti.
  • Verbum Domini o manželství (článek) 85. Synod cítil nutnost zdůraznit rovněž vztah mezi Božím slovem, manželstvím a křesťanskou rodinou. Právě „hlásáním Božího slova odhaluje církev křesťanské rodině její pravou totožnost, to, čím podle Pánova plánu je a má být".
  • Věrnost v lásce (článek) Společná odpovědnost manželů za jejich děti je jedním z nejpřesvědčivějších argumentů pro nerozlučitelnost manželství. Věrnost však můžeme vztáhnout přímo k základnímu smyslu lásky. Na rozdíl od zvířat člověk postrádá bezpečí instinktivního chování v jasně definovaném a konkrétním prostředí.

Sekce: Věcný rejstřík   |   Tisk   |   Poslat stránku známému