Krize v manželství

Ačkoliv se mnozí nevěrníci ohánějí tím, že se vlastně nic nestalo, že je to jenom online, nevěra na internetu se projevuje velice podobně jako běžná nevěra. Podle psychologů představuje virtuální nevěra pro vztah stejné nebezpečí jako nevěra v reálném životě a navíc u ní hrozí riziko závislosti.

Síť je mnohovýznamové slovo. Záleží na tom, koho se zeptáte. Zkuste třeba rybáře a řekne vám, že je to pomůcka na chytání ryb. Zeptejte se hasiče a sdělí vám, že záchrannou sít využívá k záchraně osob, kdy jedinou možnou cestou záchrany je skok dolů.

Některá manželství prožívají dost dlouhá obtížná období. Mnohdy se oběma nebo jednomu z nich situace jeví jako bezvýchodná, temná, jako pochod tunelem. V tunelu se člověk těžko orientuje. Ale ze zkušeností ví, že na konci tunelu je otvor a světlo.

Vzpomínky nepřicházejí ze zápisníků a fotoalb – jsou uloženy v našich mozcích. Zůstávají s námi. Následují nás, kamkoli jdeme – do našeho vnitřního života, do našich vztahů a do veškeré naší komunikace. Pokud jsou dobré, budou pro nás skvělou výhodou. Jsou-li však špatné, otráví všechny naše vztahy.

Každé manželství je originální, muž i žena jsou neopakovatelní jedinci, a proto bývají „zaručené recepty“ na řešení obtíží a krizí málo účinné, ne-li škodlivé. Přesto se odvážíme formulovat několik požadavků, jejichž naplňování by mělo usnadnit nebo umožnit bez velkých škod překonat problémy, které různé životní etapy a přechody z jedné etapy do druhé přinášejí.

Mnozí z těch, kdo plánují společnou budoucnost, jsou přesvědčeni, že peníze nemohou být nikdy problém. Přece, když se máme rádi, tak peníze nepočítáme. Ale není to jen iluze? Nad tím, jak je to ve skutečnosti, se zamýšlí Denis Sonet, který se léta věnuje poradenství a duchovnímu doprovázení manželských párů.

Také často vidíte chyby u toho druhého, rozčilujete se kvůli nim a chcete, aby se změnil? Moderní psychologie nás upozorňuje na stíny v nás, a tak nás přivádí zpátky ke známému biblickému textu: Staráme-li se o třísku v oku svého partnera, měli bychom se nejdřív podívat na trám v oku vlastním.

Při všem rozumovém uvažování, při všech znalostech druhého partnera zůstane manželství vždy rizikem, skokem do Boží náruče prostřednictvím náruče milovaného. A to je společné i s rozhodnutím se pro Boha v oblasti víry. Ale právě toto riziko dělá život životem. Jinak by šlo o nudnou, předem plánovanou záležitost.

Někteří experti na manželství tvrdí, že významnou příčinou nešťastných vztahů jsou příliš vysoká vzájemná očekávání partnerů. Jestliže snížíte laťku očekávání vůči partnerovi, snížíte tím podle této logiky i riziko náchylnosti ke zklamání. Když ale Donald Baucom z Univerzity v Severní Karolině zkoumal standardy a očekávání partnerů, přišel na něco úplně jiného. Zjistil, že lidé s největšími očekáváními mají manželství té nejvyšší kvality.

Souhlasíte s tvrzením „Co se škádlívá, to se rádo mívá.“ – tedy, že hádky jsou kořením dobrého vztahu? Otázka by také mohla znít: „Co bylo dříve – slepice, či vejce? Vztah bez hádky a hádka bez vztahu existují výjimečně.

Ukončení pracovní kariéry může vést ke krizi v manželství. Častěji jsou to muži, kdo se obtížněji vyrovnává se ztrátou společenské prestiže. Dokladem je příběh manželů Evy a Karla (jména a osobní údaje byly změněny).

Právě křesťané mají chápat, že „hřích patří do života“, ovšem ne jako něco, s čím lze souhlasit, nýbrž jako skutečnost, která má být rozpoznávána, vyznávána a Božím odpuštěním odstraňována. Tohle základní a poměrně jednoduché tvrzení by mělo osvobodit manžele od požadavku, aby byl jejich protějšek v každém okamžiku bezhříšný.